V naší polistopadové společnosti jsme svědky mnoha nových fenoménů. Vezměte si například žebříčky (High Society Blog) donedávna našich milionářů - dnes už miliardářů, které vede Petr Kellner se 150 – 160 miliardami Kč majetku, až po desítky těch, jejichž majetek má dnes hodnotu více než 1, 5 – 2 miliardy Kč. S mnoha z nich se pojí další soudobý fenomén – development, developer (podnikání s nemovitostmi, pozemky). Jednou takovou developerskou společností je od roku 1991 Passerinvest a jejím zakladatelem a majitelem je český podnikatel, rovněž miliardář, Radim Passer (*1963).

S jistými zábranami svěřuje veřejnosti své životní omyly (hříchy), osudy a úspěšné výsledky. Naopak je velmi otevřený, když velebí jako věřící křesťan Boha a neustále - takřka v každém odstavci se na tuto víru odvolává a děkuje Spasiteli Ježíši Kristu, že ho přivedl do Církve adventistů sedmého dne, kterou podporuje, kde má své přátele, s nimiž se stýká i na světové úrovni (z textů jeho knih je zřejmé, že jde též o velice movité podnikatele). Ano - dočetl jsem obě jeho knihy: 3 a ½ roku - aneb americký sen v Česku, druhá s názvem 3 a ½ roku – aneb s vírou a odhodláním (obě na křídovém papíře s množstvím barevných snímků, 256 a 360 stran, vydalo občanské sdružení Maranatha, které podnikatel též založil).

Studium na Stavební fakultě ČVUT v Praze po sedmi letech nedokončil a první zkušenosti získal u bankovního domu (kde je mu konec?) a jeho majitele Václava Skaly z Německa. Jak píše, s Boží pomocí se mu podařilo vybudovat firmu, než se zbavil (očistil) rozkrádání a rozvracení trojice zrádců, jejichž jména provázejí vyprávění na více místech a mimo jiné si je může čtenář vyhledat na internetových stránkách. Z dvou set miliónů se hodnota firmy zvýšila minimálně desetkrát, takže lze uvažovat o vstupu na burzu, kde jedním z klíčových kritérií je schopnost dosahovat stamiliónů eur. V Michelském areálu mezi ulicí Baarovou a někdejším Domem pohybové kultury Brumlovka (odtud název BB-Centrum) na ploše 150 000 m2 dokončila firma až dosud 11 obrovitých objektů, kde jsou kromě bytů a garáží tisíce metrů kancelářských ploch a v nich především pracovníci velkých firem světového jména, jejichž české sídlo je právě tady.

Brumlovku proslavily po listopadu přímé televizní přenosy pořadů Rozjezdy pro hvězdy, ale zvláště pak Česko hledá Super Star nebo Motorshow. Dnes to jsou rezidenční objekty (jimž padla za oběť samotná už zastaralá Brumlovka), postavené podle návrhů architekta Jana Aulíka s pomocí dalších milionářských firem nákladem 8,5 miliardy korun, oceňované v mezinárodních soutěžích. K nim má vyrůst do roku 2011 – 12 ještě devět budov, dva parky, křesťanské komunitní centrum pro nejrůznější aktivity ve volném čase, základní a mateřská škola. Již nyní sem, dokonce kyvadlovou městskou autobusovou dopravou, přijíždí kolem 5000 pracovníků.

Z profesního hledisk tu máme jeden z nejúspěšnějších developerských projektů s mezinárodním věhlasem. Jeho autor zkoušel podnikání už za minulého totalitního „rozvinutého socialismu“ svérázným způsobem: nechával potiskovat mikiny, obchodoval s ruským kaviárem nakupovaným levně v ruských vojenských základnách, stejně tak s šampaňským vínem, cigaretami, uherákem, skleněnými figurkami, pražskou šunku – ještě v říjnu 1989 vydělal se svým kumpánem za měsíc každý přes sto tisíc korun. Až do svých 35 let neměl s Pánem Bohem žádný vztah, měl dost svého rozumu, jak říká. K zájmu o věci víry ho přivedla až manželka, a to přesně před deseti lety, kdy se jim v roce 1998 narodil po mnoha letech první syn, který však za několik týdnů zemřel.

Od té doby veškeré své konání poměřoval s učením Bible, jeho cesta vedla k pokání a lítosti, své manželce se postupně vyznal ze všech svých hříchů. Závěr jeho dosavadních úvah? „Vítězný život je pouze ten, který žiji s Pánem Ježíšem Kristem“.

Závěr čtenáře? Věřte – nevěřte. Realita dnešních dnů, její fenomémy a jejich rozmanitost ve spojení s rozvojem demokracie patří neodmyslitelně k našemu životu. Možnosti jsou veliké, na každém záleží, jak se zdokonaluje, kultivuje, jak dovede být disciplinovaný a pomáhá také druhým k radosti. Čteme-li vyznání některých našich vědců, umělců či tvůrčích pracovníků, setkáváme se u nich také s vírou v Boha, třebaže jejich pojetí bývají obvykle odlišná. A většinou končíme rčením „Jsou věci mezi nebem a zemí...“
Víra Tvá Tě uzdravila! – řekl jsem si také já po mrtvici, když jsem děkoval Bohu v podobě své manželky, která s úžasnou pohotovostí přivolala Rychlou záchrannou službu a pak v podobě všech lidiček kolem, kterým se podařilo zachránit můj život, k němuž stačí tak málo...