Míša Stošická: Zlodějka

Rubrika: Publicistika – Postřehy

Dědeček by měl dnes svátek a tak jsme se s mamkou rozhodly, že půjdeme na Olšanské hřbitovy a zapálíme dědovi svíčku a dáme mu tam pěknou kytičku.
Z tramvaje vystoupíme o něco dříve, abychom se prošly, protože je moc hezké počasí. Míjíme spoustu domů a jdeme uličkami, které jsem ještě nikdy nenavštívila.
Mamka mě upozornila, že tam za chvíli budeme a já jen přikývla… Ještě procházíme pár uličkami a už stojíme před velkou branou, která nese velký nápis OLŠANSKÉ HŘBITOVY.

Směr naší cesty je Rozptylová louka. Míjíme úzké uličky mezi hroby a najednou se přes cestu přežene malá zrzavá kulička. Zastavíme se a já si beru foťák, abych mohla tohle veverčí stvořeníčko vyfotit. Plížím se úzkými uličkami mezi hroby a v duchu doufám, že ji vyfotím alespoň jednou…
Pořád veverku sleduji, ale na chvilku se mi ztratila.
Už ji vidím! Co to má v pacičkách? Je to bílé a má to tvar kuličky.
Mám o veverušku trochu strach, protože kdyby snědla nějakou polystyrénovou kuličku z ozdob na náhrobcích, asi by to nedopadlo dobře.
Jdu za ní a počkám, až se uvelebí pod stromem.
Mezi tím pořídím pár snímků…
Jdu blíž a blíž a už jsem skoro u ní. Nevyplašila se a já jsem jen pár metrů od ní. V hlavě mi běží dvě otázky: „Co to veverka drží a jak to, že ještě přede mnou neutekla?“
Odpovědi dostanu až od mamky, která vše sleduje v pozadí…

Okolo nás šel nějaký pán s klukem, kterému bylo asi pět let. Když chlapec uviděl veverku, začal jí dost nahlas přesvědčovat o tom, aby šla k němu. Tím ji vyplašil a já se vracím za mamkou. 
„Všimla sis, co ta veverka držela v packách?“ ptám se.
„Nevím, co to přesně bylo, ale vím odkud to ukradla…“ odpověděla mi mamka.
Vydaly jsme se na místo “činu“.
Objevily jsme hrob z tmavého mramoru s vyrytou fotkou nějakého chlapce, kterému nemohlo být víc než dvacet let… Pod fotkou kromě jakéhosi srdíčka a svíčky ležely (už jen) tři kuličky Rafaela v sněhobílých papírových kalíšcích. Kdo by náhodou neznal tuhle dobrůtku, tak jsou to kuličky z kokosu s mandličkou uvnitř. 

                            

Čtvrtá kulička chybí… Teď už je asi v pelíšku naší „zlodějky“ … 
A jak jsem to poznala? Pod hrobem se povaluje onen bílý kalíšek od čtvrté kuličky…
Takže i veverky, a asi nejen je, honí pořádná mlsná …

Míša Stošická, 14 let

Foto © Míša Stošická

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 29. 01. 2008.