Publicistika – Postřehy
Ivan Kolařík: Chlapi mají právo plakat aneb povodně v Queenslandu
Říká se, že chlapi nepláčou. Avšak i nejdrsnějším mužům se zakalí zrak a zadrhne hlas, když mluví o přírodní katastrofě vskutku biblických proporcí, která právě postihla Austrálii. Austrálie je obyčejně označovaná jako nejsušší kontinent na světě. Ano, do minulého týdne to byla pravda. Po dlouhých deset let byla Austrálie sužována neuvěřitelným suchem. Hlavně obrovský stát Queensland a Nový Jižní Wales.
Antonín Siuda: Kuchyně na cestách časem
Je tomu pár let, co neuspokojené zástupy stávaly v houfech před obchody, hlavně masnými, aby měly z čeho připravit svůj denní pokrm. Většinou uspokojené nebyly, proto se vždy v kuchyni počítalo se všední fádní jistotou a improvizovalo s chudobou výběru. V takových polohladových podmínkách ovšem přežíval dávný systém dělby práce i dělby pokrmů.
Milan Turek: KNÍŽKA JE DAREM Z LÁSKY – vzpomínky lidového knihovníka
V letošním roce uplynulo deset let od otevření nádherné a moderní knihovny v Liberci. Stavba důstojná města a bohatá svou kulturní činností, chrám vzdělanosti, poskytující občanům nejen vzdělání, ale i místo kultury, zábavy a setkávání. Knihovna se vyrovná knihovnám v zahraničí. Nedávno jsem obdržel e-mailovou zprávu paní Kořínkové, která žije v New Yorku, o knihovně, kam chodí a kde si půjčuje knížky.
Barbara Semenov: Amerika podle vzoru "žena"
Osobně jsem byla pro ženu prezidentku, která dávala smutně stagnující zemi jakousi naději. Hilary Clinton byla inteligentní, obklopovala ji celá řada kvallitních politiků včetně světově oceňovaného prezidenta předchozího. Přesto byla pod neustálou palbou kritiky. Voliči jaksi paradoxně nefandí nikomu, kdo se zdá být příliš chytrým.
Milan Dubský: Prizma
Dnešní diskuse a spory o to, co způsobuje oteplování atmosféry a změny klimatu jsou z tohoto pohledu malicherné až komické. Ne však nedůležité. Tehdejší změny nikdo nevnímal a nekomentoval, protože tehdy neexistovala společnost výše uvedených bytostí. Tento tvor, člověk, se vyvinul a vyčlenil z fauny na Zemi. Trvalo to miliony a miliony let.
Čí je můj zub?
Řeknete si: „Ta ženská se zbláznila! No čí by byl? To ví přece každé malé dítě, že můj zub je můj zub, ne?!“ Malé dítě možná, nikoliv však moje zubní lékařka. Začalo to tak, že jsem se objednala na zubní s tím, že mám v puse zub, který chce ven.
Každý kraj má své slavné lidi
Prakticky každý ví, že František Kmoch se narodil v Zásmukách a že v Sázavě je narozen Jiří Voskovec, pobýval tam i jeho děd malíř Soběslav Hippolit Pinkas. O většině ostatních slavných rodáků či návštěvníků kraje okolo Uhlířských Janovic ...
Jitka Dolejšová: A zase to chrápání…
Včera jsem v jedné z horních poliček objevila knížku „Nemoc jako symbol“ od německého psychoterapeuta Rüdigera Dahlkeho, a nestačila se divit. U pojmu CHRÁPÁNÍ bylo uvedeno, že „chrápání se vyskytuje u lidí, kteří se vědomě jen málo zabývají nevědomím a každou noc pracují proti odporům. Jsou neschopní zjednat si ve dne prostor a respekt nebo udávat tón. Jejich tvrdá a neuhlazená komunikace vychází v noci najevo.
Milan Dubský: Lidský rozměr jednoho internetového serveru
Nějaká výročí existují každý den. Protože každý den se něco rodí a zaniká. Obě tyto skutečnosti pak mají svá výročí. Jedno k existenci, pokud za něco stojí, druhé ke vzpomínce, pokud předmětný objekt za něco stál. Vezměme toto výročí jako podnět, abychom je mohli ještě mnohokrát opakovat a oslavit.
Vladimír Vondráček: Ty naše hospůdky české … (3)
Trojka je bezvadné a pro leckoho šťastné číslo, a tak i toto sondování českých hospůdek se dočkává svého třetího a posledního pokračování. Opustíme v něm staré pražské vyhlášené „osvěžovny“ i neznámé studentské hospůdky a zkusíme se podívat pod pokličku či na pípy nových hospůdek současných. Protože patřím mezi staromilce, nesmí se nikdo divit, že v mých následujících postřezích se budou zákonitě střídat klady se zápory.
Ivo Fencl: Drábek v akci
Kdo ví, zda současný ministr práce a sociálních věcí četl v dětství i Čtyřlístky s obrázkovými příběhy svého jmenovce, komisaře Drábka? Pokud tomu tak bylo, pak ho ta četba neinspirovala při výběru školy a nestal se rovněž policistou, což by mu jistě (také) sedělo. Já sám vzpomínám na dávného komisaře-kocoura, který se dostával do křížku se zločinným světem myší, více než v dobrém.
Danuše Markovová: Nádherné zbytečnosti obrazotvorné
Ani dnes jsem se od sběratelské posedlosti úplně nevzdálila, ale pouze je zaměnila.Tu a tam ještě něco zvednu ze země anebo získám darem od přátel. Nyní kameny do srdce shromažďuji způsobem jiným. Maluji je. Do obrazů usazuji kamenné stopy nesmrtelnosti, tisknu jim symbol jakéhosi embrya, které pupeční šňůrou spojuje vesmírný svět zkamenělých mýtů.
Adéla Muchová: Láska hory přenáší… a vzdělání (maturitu?) přináší
Nespala jsem celou noc. Úmyslně. Důvodem byla blížící se maturita mého vysněného prince a mé skromné rozhodnutí mu v tuto těžkou chvíli nějak pomoci. Byla jsem sama teprve čerstvá středoškolačka, takže maturu jsem zákonitě brala jako nejtěžší ze životních zkoušek, jejíž úspěšné složení není zákonitě úspěšné. Tedy, nemuselo by být…
Karel Šíp: Prázdninové rady amatérského cestovatele
Velké zavazadlo totiž svádí k tomu, brát si sebou i úplné blbosti. Stojíte před skříní, už jste vzali kdeco, ale v zavazadle je pořád dost místa, tak berete další a další věci, jen aby to bylo plný. Pokaždé si sebou například beru 15 – 20 triček. A vždycky v cílové zemi vidím, že takové tričko tam stojí zhruba jako žvejkačky. Já se s tím táhnu přes půl světa, přičemž rozumné je odjet bez triček a tam si je kupovat jako žvejkačky a pak to vyžvejkané tričko jednoduše zahodit do koše.
strana 1 / 12