Publicistika – Postřehy

Josef Duben: Proč (ne)číst knihy

A proč nečíst? Protože to je ztráta času? To by bylo trochu laciné, že? Lepší důvod proč nečíst knihy lze vidět v tom, že přece každý jsme knihou, zpočátku nepopsanou a každý si svůj příběh do velké míry píše sám. A výhoda je, že si ve svém románu můžeme i zalistovat nazpátek, můžeme se i zastavit na poslední stránce, tedy té, kterou máme zrovna rozepsanou.

Baťůžek (III) - variace na články J.Volfa

V jednom obchodě, kde se prodávají stany, horolezecká lana, karabiny, vařiče a další rozmanité a užitečné věci, visely na hácích i batohy a baťůžky. Ne ty pomalované pestré, ty by se do přírody jaksi nehodily. Ale byly tam baťůžky docela malé...

Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (14)

Snad to, co chci říci, říkám za řadu jiných: za mnohé z těch, kteří nejsou politiky, nýbrž jenom občany; kteří snad jsou nebo byli dosti špatnými straníky, protože se snaží být co možná dobrými občany. Je nás dosti, kdo necháváme politiku jiným, protože děláme něco jiného; děláme svou práci a věříme, že to nejlepší, co můžeme, vydáváme všem právě ve svém povolání.

To bych přece byla hloupá, ne?

Na semináři o respektování, jehož účastníky byli povětšinou učitelé, jsem prohlásila, že si asi budu muset jít do školy stěžovat, protože paní učitelky mému dítěti nadržují. Sklidila jsem bouři smíchu. Některé učitelky se smály málem až k slzám ...

Václav Čapek: Murphyho zákony

♦ Většina lidí si většinu lidí plně zaslouží. ♦ Co se nemůže pokazit, to se taky pokazí. ♦ Optimista se domnívá, že svět, ve kterém žijeme, je nejlepší ze všech možných. Pesimista se obává, že je tomu skutečně tak. ♦ Nic není tak jednoduché, jak se to na první pohled zdá. ♦ Všechno stojí více času, než jsi předpokládal. ♦ Může-li se něco pokazit ze čtyř různých příčin a podaří-li se ti nakrásně všechny čtyři odstranit, v zápětí se objeví pátá.

Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (13)

Tu onde zaslechnete slovo nebo najdete v novinách větu, ze které by se málem zdálo, že některé lidi přímo rozjařuje představa, že nadešly nové časy a že tu je báječná příležitost s něčím zatočit nebo s někým zúčtovat. Když někoho vidím takto se rozkřikovat, nemohu se zbavit dojmu poněkud děsivého: že má vlastně radost z toho, co se stalo, a že se mu to jaksi hodí do krámu.

Naděžda Munzarová: Dopis Dantonovi

Dantone, nevím, zda před dvěma sty lety u vás existovalo slovo REVUE. Asi ano. My, cizinci jsme je od vás nedávno přejali. Asi se divíš proč, protože překlad toho slova je "přehlídka" a to existuje v každém jazyce. My to slovo v původním francouzském znění přejali proto, abychom odlišili jeho doslovný překlad od jiné podívané.

Jaroslav Vízner: Krávy a krávy aneb Dnes jsme volní, nekažme si to a umožněme jim to také

Za minulého režimu jsme vlastně žili jako ony. Krávy uzavřeny ve chlévech a my, občané, v hranicích naší země. Když se nějaké krávě náhodou podařilo utéct na vzduch, dostala maximálně holí na záda. Když zatoužil po "čistém nadechnutí" člověk... Nám už delší dobu překročit hranice hranici nic nebrání a ne každý si toho váží.

Danuše Markovová: Nádherné zbytečnosti vzpomínkové

Nutně se musím zmínit ještě o jedné skupině zbytečností, které se těm kamenným zdánlivě vzdalují pouze formou, ale obsahem se nápadně podobají. Splňují stejné atributy: Lahodí oku, jsou rovněž opředeny závanem dávných i nedávných vzpomínek, ani se nedají koupit v žádném supermarketu. Ano, jedná se o nádherné zbytečnosti, o které zavadíte doma pohledem.

Miroslav Sígl: Univerzální, avšak jedinečný umělec s vrozenou vášní

Možná, že ten titulek bude pro někoho znít příliš pateticky, nadneseně, ale začtete-li se dál do těchto mých řádek, a co by vůbec bylo nejlepší, kdybyste mohli nahlédnout do jeho dílny či alespoň do jeho monografie malíře, sochaře a grafika (vydal Oftis, Ústí nad Orlicí, s vynikající grafickou úpravou), pak teprve pochopíte, že ty perly jsou pravé.

Danuše Markovová: Nádherné zbytečnosti vodomilné

Odlišné pohledy na kameny přinášejí svízele. Někdo v nich spatřuje překážku, o kterou občas zakopává, jiný zase šedou zbytečnost, o niž ani pohledem nezavadí; pro někoho se zase kámen stává metaforou břemene, nosícího na krku, nebo nastraženou pastí v jeho batohu. Já vidím v kameni prahmotu sochařů, věčnou inspiraci básníků či malířů.

Zdeněk Reich: Pašerákem proti své vůli

Tak jako tažní ptáci se vracejí rok co rok do svých rodných hnízd, i moje manželka a já se periodicky vracíme do míst, kde jsme se narodili, jen na rozdíl od těch okřídlených opeřenců tak činíme jen tak jednou za čtyři nebo pět let. Zdá se až neuvěřitelné, jak těch pár krátkých týdnů s dávnými přáteli rychle uběhne a už se dostaví doba, připravovat se na dlouhou zpáteční cestu.

Miroslav Sígl: Díky profesoru Františku Černému

Spolu se Zprávami Společnosti bratří Čapků (číslo 87/2007) vypadla z obálky i útlá publikace – či zvláštní číslo Acta Čapkiana k 60. výročí založení Společnosti bratří Čapků (6. března 1947), kterou sepsal prof. PhDr. František Černý, DrSc. Byl v letech 1992 – 98 jejím předsedou a je velmi dobře známo jeho úsilí o vybudování pomníku oběma slavným bratřím v Praze.

Antonín Siuda: O jednom zločinu

Po první válce bylo zdejší Slezsko a Louky v něm anektováno Čechy, kteří se tu potom usadili na všech významných místech a pro domorodé neměli porozumění. Skončilo to tak, že nejdříve vytrávili všechno živé v opěvané řece a tím i v rybnících, jak bez zábran do ní pouštěli jedy z třineckých hutí na horním toku, potom nádherné mohutné starožitné duby vykáceli (ke stovce jich bylo).

strana 1 / 12

Další strana »