Jitka Dolejšová: Pohádka o milosti aneb Poučení o učení
Rubrika: Literatura – Inspirace
Byl jednou jeden král, a jak už to tak bývá, taky jeden Honza. Honza byl chudý. Tak chudý, že i kostelní myš byla ve srovnání s ním bohatá. Honza byl mladý, ale nebylo mu to nic platné, protože mu nikdo nechtěl dát práci. Tedy ona by se práce našla, ale zadarmo. Jenže ani kuře zadarmo nehrabe a Honza potřeboval peníze. Honza byl hladový. Tak hladový, že už hlady šilhal. Vypravil se tedy na tržiště a uzmul tam preclík. Ale jak byl hladový, tak byl také slabý a biřicové ho lehce chytili. Šup s ním do vězení. A teď se, Honzo, můžeš těšit, poprava tě nemine. Honza znal svá práva. Poprosil žalářníka, který uměl psát, aby napsal žádost o milost. Žalářník měl pochopení. Připravil si papír, brko a kalamář a sepsali s Honzou moc pěkný dopis. Žádost byla adresována samotnému panu králi. Dopis putoval a putoval, až se dostal k prvnímu ministrovi. Ministr dopis králi přečetl. Král byl bohatý a sytý. Král byl navíc mrzutý, protože ho bolel zub. Mrzutý král neměl pochopení ani slitování. Nadiktoval písaři zprávu: Písař psal. Písař byl vzdělaný, ale protože nedával ve škole pozor, měl z pravopisu čtyřky a prolezl jen Písař, jehož odřené uši se pořád nechtěly zahojit, napsal zprávu takto: Udělit milost, nelze popravit ! Dopis byl zapečetěn a putoval zpět. Žalářník si přečetl zprávu a zaradoval se. Přece jen soucítil s chudým lidem. Dal Honzovi oběd, na který měl podle práva nárok, a propustil ho na svobodu. Najedený a živý Honza jásal. Druhý den však přišel do žaláře kontrolor, který prováděl odčítání lidí. Podle královského seznamu měl být Honza popraven. Žalářník se bránil a ukazoval dopis, kde byla Honzovi udělena milost. Kontrolor předložil dopis králi. Král se tak rozzlobil, až mu nebezpečně stoupl krevní tlak. Křičel na písaře: „Vždyť jsem říkal, že milost nelze udělit a aby ho popravili!“ Písař klečel před králem a byl táááákhle maličký. Pak si král uvědomil, že mu doktor zakázal se rozčilovat. Začal počítat do sta a pomaličku se uklidnil. Přemýšlel. To není dobré, aby vladař přiznal své pochybení. Toho by mohli využít spiklenci a svrhnout ho z trůnu. A protože královský zub byl v té době už kvalitně vytržen, a tudíž nebolel, král mávl královsky rukou a nechal to být. Na Honzu se štěstí smálo i nadále – sehnal práci v kovárně, oženil se s hezkou a chytrou Mařenkou, která žila v chaloupce pod lesem, a měli kupu dětí. Z toho plyne poučení, že když se ve škole občas nedává pozor, může to někdy zachránit i lidský život. Ale ještě lepší by bylo, kdyby se ve škole dávalo pozor a psalo správně. Pak by stačilo mít moudrého krále, který bude mít pochopení i v případě, že ho zrovna bude něco bolet. Třeba zuby moudrosti. |
Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © Iva Pospíšilová http://www.bitmapsisters.com
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 10. 02. 2008.
Bc. Jitka Dolejšová
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
Helena Štáchová | |
Ondřej Suchý | |
Blanka Kubešová | |
Jan Krůta | |
Karel Šíp | |
Stanislav Motl | |
Jiří Menzel | |
Jiří Suchý |