|  Oleška – Zšeřelý atelier, stěny pokryté trampskými trofejemi, kšiltovka a kraťasy jsou charakteristickými znaky pro výtvarníka Jiřího Filípka z Olešky. Pro jeho kresbu stylizovaná a pevná linka, úsporná práce s barvami a co největší zjednodušení námětu.
Po třinácti letech, kdy se věnuje kreslení profesionálně, Má za sebou televizní reklamu, detektivní a dobrodružné seriály, několik autorských výstav. Ilustroval řadu povídek, populárně vědeckou knihu My a hvězdy, turistické průvodce, jazykové učebnice, věnuje se i kreslenému humoru. Vcelku slušná bilance pro původně vyučeného rytce kovů a skla.
„Vybral jsem si obor co nejbližší výtvarnému umění. Od dětství jsem rád a hodně kreslil, počmáral kdejaký doma nalezený papír - o studiu na výtvarné škole se ale nedalo moc uvažovat. Tenkrát nebylo při snaze dostat se na školu podstatné, co člověk uměl. Hlavní byla protekce, a kde by ji kluk z malé vesnice sebral? Tak jsem se vyučil a nastoupil v družstvu Soluna. Místo fajnové rytecké práce mě posadili k tak zvanému pantografu a já „tvořil“ jmenovky na domovní dveře. Moc „fajnová a náročná“ práce to byla… Málem jsem se zbláznil z té jednotvárnosti. Riskl jsem to a odešel do svobodného povolání; pravda je, že jsem občas dělal i hlídače, ale stále kreslil a kreslil. Časem se mi splnil dávný sen a koníčka povýšil na povolání,“ vzpomíná na své začátky Jiří Filípek.
Nechce zůstat pouze u kreslení, zkouší akvarel, připravuje se pomalu na práci s olejem.
„Jedna věc je, co člověka živí, druhá to, co ho skutečně baví a tím nutí k dalšímu rozvíjení. Mě živí většinou práce pro reklamní agentury, redakce různých časopisů a knižní nakladatelství. Za největší cíl považuji nějaký pořádný dobrodružný seriál. Třeba něco od Jacka Londona, nebo Breda Harta.“ Svůj hlavní cíl má výtvarník ještě před sebou, ale jeden sen z dětství si již splnil. Nakreslil velký seriál podle románu Jaroslava Foglara Chata v jezerní kotlině. Škoda že až po autorově smrti. Inspiraci ale nehledá pouze v dobrodružných románech. „Nejraději mám přírodu, je inspirativní i pro zdánlivě tak jednoduchý obor práce, jakým je karikatura. Vezměte si třeba podzim, když opadá listí.
To je škola stylizace, zjednodušení a zároveň hledání toho podstatného a důležitého…“ usmívá se, trochu zasněně Jiří Filípek. |
