Josef Čermák: Václav Havel - Vznešený klaun?
Rubrika: Publicistika – Postřehy
Tento titulek není myšlen hanlivě - spíš něco jako název Kožíkova románu Největší z Pierotů. Osobnost, která na mne vystupovala z filmového plátna, nepochybně patří k nejzajímavějším hercům na světové politické a kulturní scéně poslední třetiny minulého století (a ani to nemusí, jak film naznačuje, být neodmítatelnou poklonou). Můj názor na Havla po zhlédnutí filmu zůstal skoro stejně rozpačitý jako po prvním nepřímém a jediném setkání 19.února 1990. A teď tedy tento film. Znovu dokázal brilantnost Havlova mozku, ale brilantnost spíš dramaturga, než myslitele a státníka. Deprimujícím dojmem působila neorganizovanost vládnutí (pochopitelná v prvních rocích po pádu komunizmu) a jazyková kultura - nemyslím, že kanadští či američtí diváci by byli nadšeni, kdyby jejich političtí vůdci užívali výrazů, které jsou zřejmě běžné v slovníku Václava Havla. Film velmi působivě zachytil smrt a pohřeb Olgy a tím přešel údobí jejího života, které pro ni nemohlo být lehké. Stejně tak, zatím co se několikrát zmiňuje - jednou nebo dvakrát o tom mluví i Havel - o věznění v komunistických žalářích, pomíjí, že ve srovnání s jinými se režim nedotkl jeho Hrádečku ani rodinného bytu... A tak se dosud peru s osobností zvanou Václav Havel: člověk nezvyklého kouzla a sebedůvěry, muž s hlubokým - citovým spíš než duchovním - ponorem, revolucionář měšťáckého ladění, státník, pro něhož státničení byla "velká prča" a současně zdokonalovatel hesla o vítězné pravdě. Dramatik, státník, ale snad ze všeho nejvíc vznešený klaun... |
Výběr fotografií pro Pozitivní noviny © Olga Janíčková
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 30. 05. 2008.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
Plk. JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D. | |
Ivo Šmoldas | |
Milan Markovič | |
Milan Lasica | |
Jan Vodňanský | |
Jaroslav Vízner | |
Ivan Kraus | |
Jitka Molavcová |