Česko aneb ČMSR

Můj sen byl konkrétní. Naše země konečně nalezla název pro naši vlast. Česká mafiózní socialistická republika.
Protože problémy s rostoucí korupcí a mafiemi přibývají, měl jeden z poslanců kupodivu myšlenku. Jediná možnost v době, kdy si VNITRO neví rady, je tato:

„Zrušte policii, soudy, kriminály, ochranky, kriminalisty a dejte jim tučné odstupné. Z mafiánů, ze zločinců, podvodníků, tunelářů udělejte státní úředníky. Tím skončí vzájemná provázanost. Prezidentem zvolte šéfa mafie Jih, předsedou vlády šéfa mafie Východ, atd.
V důsledku této rapidní změny nastane bezbřehé uvolnění, které přinese na určitou dobu chaos. Bude dovoleno všechno s výjimkou okrádání mocných. Tím nastane i situace, kdy svět zločinu bude muset zavírat a trestat svoje pokrevní soukmenovce.
Nová vládnoucí třída se dostane do situace, kdy bude muset bránit sebe. Věznice a nápravné tábory se opět otevřou, ale budou se do nich dávat na převýchovu ti, kteří tuto velikou myšlenku nepochopili. Zločinci budou trestat zločince. Nastane epocha Sebezničení.
Ve znaku budeme mít Masožravou růži, která požírá ptáka, jenž požírá třešničku za asistence dusícího se zahradníka, který spolkl z třešničky pecku.“

A teď mi řekněte, koho mám volit?

Veřejné popravy

Jak získat diváky? Jak je probudit z letargie? Jak je nalákat na plná náměstí, do obrovských sálů? „Šoubyznys“ a lidé chtějí víc! Jak získat peníze, ten všeobecný budič existence a blahobytu? Chtělo by to jedinou věc – veřejné popravy!
Tam by si divák přišel na své! Náměstí zaplněná do posledního místečka. Lidé by natáčeli, fotografovali, nechávali by si pořídit skupinové foto s odsouzenými, s katem pod šibenicí, se snoubenkou u popravčího špalku. Vše za poplatek!
Přední místa pod popravištěm by stála více než muzikál Hrabě Monte Christo nebo vstupenky na koncert Lucie Bílé.
„V neděli je poprava, paní podnikatelová! Přijdete také, že? Bude tam i ministr kultury, ten s tou šálou! A možná přijde i hejtman se svou krásnou ženou! My jdeme s dětmi. Na kulturu se nesmí zapomínat!“
Před výkonem by zahrála kapela, diváci by shlédli komické číslo Když se hlava koulí, člověk oči poulí. Na památku by se kupovaly keramické hlavy, odlitky popravčí sekery.
Za vlasy popraveného zločince by se připlácelo. Prodávalo by se pivo Katův kvas, fotografie popravených s vlastnoručním podpisem, za příplatek by si mohl divák sáhnout na cizoložnou ženu, mohl by si koupit nehet bestiálního vraha nebo skleněné oko parkového devianta atd.
Přestávka by byla vyplněna aerobikovou vložkou na popravčím pódiu. V okolních restauracích by se po skončení popravy konzumovala folklorní jídla. Katův sek, Hlava v košíku, Pilinový prejt, Udušené pličky, Uzený jazyk na pepři aj.
A ze vzdálených míst, těch nejlacinějších, by se ozývala chudina: „Nezdržuj to! Usekni mu budku! Podkopni mu stoličku!“
A pozdě večer? Ohňostroj a párty, až do rána!
A Evropa by se divila. Turistický ruch by městům vydělal miliony, které by potom stát dal těm městům, kde se popravy nekonají.
Tímto oznamuji, že pokud tento můj nápad budete chtít realizovat, mám veškerá autorská práva.