Publicistika – Fouskův svět
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (1)
Kobylky se uvelebily a Kornelie začala ohřívat guláš. Holky popíjely třešňový a přikusovaly k tomu chleba s cibulí. Švagrová tvrdila, že je to jejich nejmilejší jídlo od dvanácti let. Věřil jsem tomu. Holky měly nosy jako jejich táta Ládínek. V cimře bylo pachem k zalknutí. Okno jsem ale nesměl otevřít, protože moje švagrová měla silný astma.
Josef Fousek: Pozor! Za volantem idioti! / Dobrý skutek
Přes přechod pro chodce, kde byla vyznačena maximální rychlost 30km/hod., přeletělo silné auto rychlostí čtyřikrát větší. Ve vzduchu se zachvěl těžký decibelový „nářez“, který nafukoval vnitřek vozu i kebuli řidičovu. Babička, která uskočila a zkoprněle se opírala o francouzskou berli, si odplivla a řekla: „Má ho malýho! Z toho jsou mindráky!“
Josef Fousek - V.Židek - B.Kubešová: Kolja... to neznáte mého psa! (2)
Hovory se psy zavádím často. Budu asi k smíchu, ale když vidím pejsánky uvázané u krámů a supermarketů, jak čekají zoufalí, jestli se jejich panička vrátí, uklidňuji je. Někdy mám dojem, že mi rozumí. Také říkám: „Ahoj, Strakulíne, kde jsi běhal, že paťcháš?“ Rozčiluje mne, když spatřím huňáče, který, uštvaný s jazykem u země, běží za kolem na vodítku v třicetistupňovém vedru.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (16)
Toho pána, který neustále psal do černého notýsku, jsem se zeptal až po několika letech, jestli je literát. Pousmál se, objednal si fernet, který nazýval „smuteční vodou“, upil a nadšeně se mi svěřoval. Naslouchal jsem a zapomněl, že mám být na kontrole u kardiologa v nemocnici. Ten člověk byl hodně podobný herci Bořivoji Navrátilovi, kterého mám rád.
Josef Fousek: Jaro v Praze / Polypy
Byl jsem krátkou dobu ženatý. Vyjeli jsme s Jarmilou do Prahy. Tenkrát to byla pro nás velká událost. Slavnostní! Jeli jsme si koupit první tranzistorové rádio. Ještě větší radost nám přinášelo vědomí, že se procházíme v hlavním městě. Na chvíli jsme měli dojem, že jsme ve velkém světě. Byl krásný jarní den, zlatý déšť zářil ze zahrad a ptáčci zpívali.
Josef Fousek: Žebrákem na můstku / Cestou na operační sál
V předsíni metra, kde téměř nikdo nechodil, jsem si obrátil naruby své černé sako, sundal jsem si drahé brýle a potom jsem usedl na zábradlí před vchodem do metra. Stal jsem se tím, koho jsem před několika minutami obdaroval. Prosičem! Vystrčil jsem ruku před sebe, sklopil hlavu a čekal. Naštěstí bylo pochmurné počasí a špatná viditelnost. Mrholilo. Zaradoval jsem se. Do dlaně mi dopadl peníz.
Josef Fousek: Bez cenzury (3)
V dnešní době kdy to světem třese/ kdy má každý osel migrénu/ každé robě které tašku nese/ ví jak škodí dávka rentgénů/ Počítače vychrlí nám zprávu/ jak si stojí ekonomika/ zemědělec čte jak krmit krávu/ aby měla co nejvíc mlíka/ Byty plné elektrických špurků/ televize lux a rádio/ video nás vezme do Hamburku/ pornofilmy hltat do bio
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (12)
Pomluvy jsou mračna na bezmračném nebi. Jejich dešti neunikne nikdo. Lidé milují pomluvy. Člověk, který nemá smítko na kabátě, je přes noc zasypán bodlinami jedovatých slin. Píchají jako rzivé jehličí z černého lesa. Vyjdou z hlavně úst a zasáhnou. Zranění jste jimi na dlouho a někdy na věky. Žádné ředidlo, ani Smrt, neodstraní křivé nařčení. Někdo dokáže mávnout rukou, pokrčit rameny nebo si odplivnout. Závidím těmto moudrým.
Josef Fousek: Zlo versus dobro / Vzpomínky mladých veteránů / Penízky milované
Zlo i dobro jsou spojité nádoby. Příliš zla škodí dobru a příliš dobra podporuje zlo. „Vyplácí se být dobrým člověkem?“ Přináší to spousty starostí. „Lumpům a podvodníkům se lépe daří! Slušní lidé jsou zneužíváni!“ – Dobro a zlo je v člověku rozděleno na půl – četl jsem v jednom románu F. M. Dostojevského.
Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (8)
♦ Hlavním cílem rybářů není chytání ryby, ale útěk od ukecané manželky. ♦ Když je někdo talentovaný a přitom líný jako svinská noha, má polobotky pořád od bláta. ♦ „Je nebezpečně rozviklaná,“ řekl analfabet a spálil knihovnu. „Proč jste ji spálil?“ ptal se slušně intelektuál. Analfabet odvětil bez přemýšlení: „Protože ji knihy rozviklaly!“ „Ale mohl jste předtím vyndat knihy.“ „To mne nenapadlo,“ divil se analfabet. Intelektuál povzdechl: „Škoda toho jasanového dřeva!“
Josef Fousek: Chvála lenošení / Pryč od lidí / Okřídlený kůň
Bez okolků se vám přiznám, že jsem pracovitý, ale lenošení miluji nejvíce. Zatímco lidé šlapou za ranního rozbřesku do práce, převaluji se na postýlce, ruku si podkládám pod hlavu, takzvaně se uvelebuji. Každý pohyb na lůžku musí být pomalý, aby se duše cítila slastně unavena. Umím odpočívat, řekl bych, profesionálně, téměř umělecky.
Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (7)
♦ Internet má největší význam pro neúspěšné zakomplexované morousy, kteří jeho pomocí mohou šířit myšlenky, o kterých se domnívají, že jsou vlastní. ♦ Domov je dobrovolná klec, kam se vracejí ptáci, když si polámou křídla. Kočka o tom dávno ví. ♦ Kávu můžeš osladit umělým sladidlem. Život se bez něj obejde. Osladí ti jej tví přátelé. ♦ V kolektivu nebožtíků je hrobník individualista.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (22)
Na sloupu jsem si přečetl při lucerně plakát: - DO TUMLOVIC PŘIJEDE ASTROLOG ING. BÓDYŠ. Přednáška o osudových čarách a o neodvratnosti vesmírné budoucnosti. Vstup 90 korun. V sokolovně - 18.00 - 17. listopadu. Zve vzdělávací a osvětová společnost při Akademii věd. - Doma jsem se napil piva ze džbánu a řekl jsem Kornelii: „Končo, neboj se, nejsme zaostalý.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (4)
V řeckém parku za školou jsem si našel svoje místo a kolem mne byl podivný shluk roztodivných existencí. U kamenného stolu, pod sochou Sokrata, sedávala Američanka v černých brýlích. Přinášela dva sendviče a kolu. Její známý, v krátkých sportovních šortkách, v bílých botách a v tričku s nápisem I LOVE N. Y., se zakusoval do sendviče. Měl na uších exklusivní sluchátka, u pasu magnetofon. Podupával nohou a hluboce prožíval hudbu.
strana 1 / 12