Publicistika – Fouskův svět

Josef Fousek: Česko aneb ČMSR / Veřejné popravy

Můj sen byl konkrétní. Naše země konečně nalezla název pro naši vlast. Česká mafiózní socialistická republika. Protože problémy s rostoucí korupcí a mafiemi přibývají, měl jeden z poslanců kupodivu myšlenku. Jediná možnost v době, kdy si VNITRO neví rady, je tato: „Zrušte policii, soudy, kriminály, ochranky, kriminalisty, a dejte jim tučné odstupné.

Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (18)

Co je to tréma? Nedostatek sebedůvěry? Zodpovědnost k divákům? Nemoc? Vědomí, že neumíme? Před každým veřejným vystoupením se trochu ponořím do sebe a nemohu ten den vykonávat jinou činnost. Žaludek je jaksi na vodě a nutí mne i usednout na porcelánovou mísu, ačkoli nepřijde výsledek. S prvním lepším ohlasem mezi diváky ze mne tíseň spadává. Nastává hezký zápas o přízeň diváků.

Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (18)

Kdybych byl králem, měl bych raději dvořany než přátele. Přátelé nejen neslouží, ale hlavně podvádějí, protože se domnívají, že jim bude s ohledem na staré přátelství odpuštěno. ♦ Pivo je lepidlo společenských vztahů. Hlavy otupí a zapomene se na nadávky v době střízlivosti. ♦ Markety jsou kouzelné zámky, kde se chudák stává na chvíli boháčem. Může si vybrat, co chce, i když si to v kočáře k pokladně nepřiveze.

Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (17)

♦ Hýříte-li vitalitou, nápady a originálními myšlenkami, stáváte se pohonnou hmotou do motorů těch, kteří by bez vás ani nenastartovali. ♦ Patolízalové a vlezdoprdelkové by měli povinně nosit na hlavách kondomy, aby si nesetřeli z tváří líčidla. ♦ Podlézavý žák je ošklivý čípek. Mnohem ošklivější je však majitel otvoru, který čípku dovoluje bádání. ♦ Známé ksichty se musí scházet ve společnosti, aby se ujistily, že zasluhují povšimnutí.

Josef Fousek: Odvážní zbabělci / Statický strašák

Jeden z dopisů byl zvláštního obsahu. V tučné obálce jsem našel seznam asi pěti set jmen agentů a důvěrníků naší slavné STB. Četl jsem pravá jména a krycí jména – výtvarníků, herců, písničkářů, rockových hudebníků, umělců všech profesí, lékařů, novinářů, filmařů, televizních pracovníků, politiků, obchodníků, atd. K tomuto úzkému výběru byl přiložen list: Pane Fousek! Napište o těchto „sympaťácích“ nějakou pěknou píseň. ODHALUJME JE, MLUVME OBČAS O NICH!

Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (14)

Je to velké umění, umět odpočívat bez pocitu ztráty času. | Mezi psychiatrem a nemocným je jediný rozdíl, že psychiatr o své chorobě neví. | Je to divné pomyšlení, že člověk, i když žádný trestný čin nespáchal, je hned po narození odsouzen k smrti. Vyšetřovací vazba trvá průměrně sedmdesát let. | V životě nehledáme toho, koho máme rádi, ale toho, kdo má rád nás.

Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (11)

♦ Oplzlé texty jsou upozorněním, že se chce zviditelnit někdo, kdo se v budoucnosti bude pokládat za ušlechtilého. ♦ Každé hovno najde svoji podrážku! ♦ Byl by to významný vynález, kdyby v každé porodnici byl přístroj, který by signalizoval: Pozor, na svět přichází ambiciózní blbec! ♦ Šoubyznys, folkbyznys, čmoudbyznys mají společnou ochrannou známku: Made in Prachy.

Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (33)

Za oknem v dálce svítil Suprmarket. Byl velikej a lidi tam v den otevření přijeli až z Prahy. Prezident Správní rady HORJEČ, Ctirad Krtička, spoluakcionář a továrník RNDr. Ječmen a ředitel Suprmarketu Horječ-com JUDr. Vendelín Papáček, stáli u vchodu Suprmarketu, a polooděný holky, nějaký okresní miss, tancovaly a v rukách držely košťata z papíru. Bylo tam spousty lidí z okolních vesnic.

Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (7)

Můj zesnulý bratranec Karel Rys marně v Praze pátral po našem pradědečkovi. Nikde ani stopy. Také mně nedá spát babička, maminka mého táty, ač jsem ji nikdy nespatřil. Skonala prý hodně mladá. Za svobodna se jmenovala Josefa Andršová, narozená v Kladně. Dcera Josefa Andrše, zámečníka a Kateřiny, rozené Fouskové z Kyšic. Mého tatínka křtil kaplan František Pilík.

Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (27)

Pán s odznakem DOUŠEK TRAVEL se o nás staral. Přesto mě ztvrdnul žaludek, na těle jsem měl husí kůži, a mrazilo mě v zátylku. Na letadla, který startovaly, jsem se raděj ani nepodíval. Bál jsem se, že omdlim. Když jsme procházeli prohlížecí bránou, něco zapípalo a u Kornelie našli škrabku na brambory v kapse.

Josef Fousek: Švédské vzpomínky

Zapomněl jsem, že mám za sebou týden ve Švédsku, tisíce kilometrů cest, letadlem, auty, autobusem, metrem. V letadle při dosednutí na stockholmské letiště Arlanda jsem poděkoval pilotovi potleskem. Můj syn Tomáš a vydavatel Pozitivních novin Pavel Loužecký se nepřidali. Na letišti nás srdečně přivítala Jitka Vykopalová, dobrá duše celé naší kulturní „mise“.

Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (25)

„Přineste skleničky, pane mistr,“ vyzvala Vlčka a otevřela třešňový, „mám narozeniny tak tu nebudem sedět při culifiňdě. Vlček se nedal pobízet. Přinesl láhev nějakýho zahraničního likéru a po dvou sklenkách třešňovýho a po pěti panákách toho cizího alkoholu, sundal se skříně kytaru a začal zpívat písničky nějakýho Franty Medvěda.

Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (23)

Přečetl jsem ten dopis a skočil jsem do postele. Převaloval jsem se a chumlal pod peřinu. Člověk může mít ženskou rád, ale potřebuje občas samotu. Přiložil jsem do kamen a přemejšlel, že ke štěstí stačí trochu jídla v bachoru, rozpálený kamna a ten krásnej pohled z okna na vánici, která připomínala, že se blížeji vánoce. I když ještě nebyly, vzal jsem komeníčka a dal ho na kamna.

Josef Fousek: Bez cenzury (9)

Až na světě zhasne slunce/ a hvězdy v moři utonou/ podívám se co je v dálce/ za neznámou oponou/ Půjdu světem ruce v kapsách/ do krajiny naděje/ snad mě láska co mi zbyde/ na mé pouti zahřeje/ Až v ulicích zhasnou lampy/ a z oken zmizí žlutá zář/ naložím těch svých pár švestek/ plných smutku na trakař/ Něhu domov úsměv slzy/ vyprávění modřínů/ všechny děti opuštěné/ na své srdce přivinu/

strana 1 / 12

Další strana »