Publicistika – Fouskův svět

Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (4)

♦ Krásné ženy a housenky nemají dlouhého trvání. První zestárnou a druhé jsou přejety automobily. ♦ I oškliví rodičové mohou mít krásné dítě, za předpokladu, že otcem byl někdo jiný. ♦Jelikož si neustále opakuji, že jsem velkým básníkem, zřejmě to bude pravda, neboť sám sobě to vyvrátit neumím. ♦ „Jsem velký básník,“ řekl jsem hrdě. Vnouček pokrčil rameny: „Sto sedmdesát pět neznamená dneska nic!“

Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (3)

♦ Jediné, co na rautech křtů nových knih lidé nežerou, je dílo autora. ♦ Napíší-li knihu dva, nikdo nepozná, kdo je pitomec a kdo mudrc. ♦ „Já bych o nepostradatelnosti mohl vyprávět,“ řekl hrobník a zapálil si neokolkovanou spartu. ♦ Obuješ-li pravou botu na levou a levou na pravou, můžeš jít přímo, ale stopy nesouhlasí. ♦ Ať jdeš do schodů jakoukoli rychlostí, počet schodů je stále stejný.

Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (12)

„Tady u nás kouřit nebudeš,“ řekla Kornelie, „my tě tady máme rádi, ale cigára rádi nemáme. Správnej chlap nekouří. Kouřeji jenom blbové, který si nevědí rady s životem. Hledají ňákou drogu a pak je stát musí živit, protože jsou samá choroba.“ Divil jsem se hodně. Takovouhle řeč jsem od Kornelie dlouho neslyšel.

Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (10)

Nalila si ještě hlt vína a šla si lehnout. Brzy usnula a chrápala jako když řeže dřevo. Druhej den si celá vesnice vyprávěla, že hajný objevil v lese stopy nějakýho neznámýho zvířete. V hospodě dal nalít každýmu, kdo přišel. Musel to být pro něj velkej zážitek, když si sáhl do portmonky. Byl jinak hodně lakomej.

Josef Fousek: Spokojenost / Kariéra

Spokojenost! Zdánlivě obyčejné slovo. Abych byl spokojený, stačí, abych se rozhlédl a spatřil slunce za okny panelového domu, uvědomil si, že dýchám, že slyším své srdce, že právě v téhle chvíli nemám strach z nebezpečí. Mám několik párů bot, několik košil, dva kabáty, šest různých kšiltovek, pět klobouků a dvoje rukavice. Od kamaráda Štefana, prodejce ponožek, mám několik párů.

Josef Fousek: Nemajetní boháči / Je hloupost infekční?

Vy, kteří tonete v hojnosti a blahobytu, obklopeni domy, zahradami, letními sídly, tenisovými kurty, bazény s vytápěním, s bungalovy u moří a jezer, máte těžký život. Závistivci neví, že dlíte v starostech o své bohatství, že se bojíte revolucí, politických změn, zločinců, že vás budí sny o ztrátě toho, co jste svojí pílí a umem získali.

Josef Fousek: Eman, Kornelie, boží lidé (5)

Z kuchyně se ozval praskot dřeva. Ulomila nohu u židle. Vzpomněla si na italskou prababičku. „Dobrou noc, Emánku,“ pohladila mě a já jsem si říkal, že tu židli zítra spravím. Ke konci týdne jsme prodali kus zahrady s dvanácti jabloněma, s dvěma trpaslíkama a s hradem Křivoklát. Ty trpaslíky a ten hrad dělal můj táta ze sádry.

Josef Fousek: Moc rád vzpomínám na Karla Kryla (1/2)

Dvacátý první srpen 1968. Bratříček přišel do naší země v noci po zuby ozbrojen. Na Václavském náměstí zmrtvěly otisky pásů tanků. Nastalo období okupace, které bylo mocnými nazýváno konzolidací. Vzpomínka na Jana Palacha pálila v srdci. Zelené uniformy se zabydlely v lesích. Dočasně na dobu neurčitou.

Josef Fousek: Kladivo na čarodějnice / Dva hrnečky

Když má někdo někoho rád, je to jen a jen jeho věc. Tak jej Pán Bůh stvořil. Lidé milují bez zábran a šíleně – svůj majetek, své koně, své revolvery, své domy, své psy, své funkce, – proč by bylo hříchem a protizákonným činem, když příroda dává propuknout lásce mezi ženou a ženou nebo mezi mužem a mužem?

Josef Fousek: Na cestách s anděly

Josef Fousek měl odjakživa toulavé boty. A každá cesta i ta nejkratší, třeba jen z Kladna na Křivoklát, byla pro ně takovým dobrodružstvím jako pro jiné cesta kolem světa. Na každém kroku, i tam kde jiní vnímali jen šedou nudu, zažíval pestrobarevné příběhy, o kterých pak vyprávěl všude, kde se našel alespoň jeden posluchač.

Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (15)

Každá kniha má poslední stranu. Bohužel ve společnosti vznikají strany stále nové. | Bude to skvělé, až světové strany rozpustí strany politické. | Kdyby mne zvolili prezidentem, ihned bych podal demisi. Další pokolení by pak mohlo říkat: „To byl moudrý prezident!“ | Brojí se proti cigaretám, proti alkoholu, proti obezitě, ale proti televizi nikoli, ačkoli právě ta nám nejvíce zkracuje životy.

Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (13)

Stáří a jeho úvodní projevy stojí za pendrek. Nechápu, proč si stále nalháváme, že je to čas sklizně. Produkty, které sklízíme, jsou vesměs melancholického druhu. Většinou jsou zapsány do našich srdcí ve formě pohádkových vzpomínek a trpknou, když si uvědomíme, že se ve skutečnost nikdy nepromění. Jsem u další lavičky před hotelem Alexandria. Slyším němčinu a ruštinu. Pozoruji starší nebo stejně staré občany. Přecházejí kolem mne jako na kolonádě při módní přehlídce.

Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (12)

Pomluvy jsou mračna na bezmračném nebi. Jejich dešti neunikne nikdo. Lidé milují pomluvy. Člověk, který nemá smítko na kabátě, je přes noc zasypán bodlinami jedovatých slin. Píchají jako rzivé jehličí z černého lesa. Vyjdou z hlavně úst a zasáhnou. Zranění jste jimi na dlouho a někdy na věky. Žádné ředidlo, ani Smrt, neodstraní křivé nařčení. Někdo dokáže mávnout rukou, pokrčit rameny nebo si odplivnout. Závidím těmto moudrým.

Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (11)

♦ Oplzlé texty jsou upozorněním, že se chce zviditelnit někdo, kdo se v budoucnosti bude pokládat za ušlechtilého. ♦ Každé hovno najde svoji podrážku! ♦ Byl by to významný vynález, kdyby v každé porodnici byl přístroj, který by signalizoval: Pozor, na svět přichází ambiciózní blbec! ♦ Šoubyznys, folkbyznys, čmoudbyznys mají společnou ochrannou známku: Made in Prachy.

strana 1 / 12

Další strana »