♦ Vážený pane Jiří Máro, příjmení Mára je v českém fotografickém světě spojeno se jménem úspěšného fotografa Pavla. Vy se jmenujete Jiří, jste nějak příbuzensky spjati? 

Kdysi jsem někde četl, že na otázku, jestli je nějaká známá osobnost stejného příjmení vaším příbuzným, máte vždy odpovědět "ANO".  Prý stejně nikdo nezjistí, jestli je to pravda a zvyšuje to váš kredit. Poctivě ale říkám, že příbuznými zřejmě nejsme.

 

♦ Fotografujete, vydáváte knihy o Novém Zélandu, filmujete, publikujete filmy na DVD, v současné době byla vaše tvorba oceněna cenou Zlatého Alberta na videofestivalu "S vámi nás baví svět". Zároveň máte syna, který potřebuje pomoc bližních. Prosím, pojďme si povídat, jak jste se k fotografování dostal, jak kloubíte péči o syna s tak náročnou cestovatelskou činností.

Především syn je pro mě smyslem života a hlavním hnacím motorem našeho cestování. Naše motto je "Cestování s hendikepem" a my se snažíme dokázat, že to jde a chceme tím mnohé další povzbudit. Také proto produkujeme knihy, filmy, děláme besedy i pořady do rozhlasu, televize nebo  přijímáme nabídky k rozhovorům do novin a časopisů.

♦ Jak jste se dostal k fotografování a své první cestě na Nový Zéland?  

Jsem fotograf amatér a myslím, že mé kvality v tomto oboru má většina lidí. Výhodou je to, že se snažíme navštěvovat místa, kde se úplně každý nedostane. Potom jsou i pořízené fotografie o něco vzácnější. Moje první cesta na Nový Zéland byl studijní pobyt, cílem bylo zlepšení znalostí angličtiny.

♦ Tušil jste již v době, kdy jste byl u protinožců, že vydáte svoji první cestopisnou knihu plnou svých vlastních fotografií? 

Ještě rok po mém návratu z Nového Zélandu jsem si nemyslel, že bych mohl napsat nějakou knihu. Vlastně ani nejsem spisovatelem, jen popisuji to, co jsem prožil. Na druhou stranu si ale myslím, že umím žít naplno a vesele a snad proto mají mé knihy úspěch.

♦ Váš syn je připoután na vozíček, vy jste jeho kolečka nasměroval do vzdáleného zahraničí, není-liž pravda? To není v České republice příliš běžné... 

My bychom byli rádi, kdyby to běžné bylo. Když chcete na něco upozornit, musíte udělat něco mimořádného. Když se Vám to podaří, tak lépe přesvědčíte ostatní, že mohou i oni naplňovat své cíle.

♦ Jaká místa jste na Novém Zélandu navštívili?  

To je velmi dlouhý výčet. Najezdili jsme 10 000 kilometrů po obou ostrovech Nového Zélandu a troufám si říct, že jsme byli na všech zásadních místech dostupných s invalidním vozíkem. 

♦ Dá se nějak poměřit vaše kroky, vaše "spanilá" jízda po Novém Zélandu? Třeba s cestami jiných českých návštěvníků této země? S těmi, kdož navštíví Nový Zéland s cestovními kancelářemi?  

Na Nový Zéland jezdí velké množství českých turistů a každý má trošku jiný důvod. Někdo se chce naučit anglicky, jiný pracovat, další se touží usadit natrvalo a zbytek cestuje. Těžko se tedy můžeme se všemi porovnávat. Když se ale podívám na program cestovních kanceláří, myslím, že jsme toho na Novém Zélandu zažili násobně více než nabízí. Je to samozřejmě o tom, jak dlouho turisté v této zemi jsou. 

 

♦ Je možné či rozumné porovnat vztah novozélanďanů k vašemu synovi oproti přijímání jeho osudu českými občany? 

Domnívám se, že všude jsou lidé, kteří vám rádi pomohou, ale i ti, kterým jste lhostejní. Obecně jsem ale přesvědčen, že novozélanďané jsou velmi přátelští a češi by se to od nich měli učit. 

♦ Jaké největší radosti jste na své cestě zažili? 

Kromě nádherné a pestré země, kterou popisuji v knihách a dokumentárních filmech nikdy nezapomenu, jak šťastný byl můj syn. Zářil od začátku do konce a to byla ta největší radost

♦ Náš rozhovor nemůže postihnout osudy mnoha týdnů cest a roků příprav. Kde a co se může o vás dozvědět zájemce?

Kdo má zájem, může se podívat na naše internetové stránky  www.jirkamara.cz Popisuji zde celý vývoj naší činnosti, naznačuji o čem jsou mé knihy a každý se může podívat i na ukázky z dokumentárních filmů. Samozřejmě budeme rádi, když si kdokoliv naše produkty objedná a tím nás v této, snad smysluplné činnosti, podpoří.

♦ Cílem vaší publicistické tvorby je tak jako vždy zisk. Ten může být pro někoho v hromadění financí na nové Porsche, větší a větší prosklený dům, pro jiného je hlavním motivací je radost ze sdílení vlastních zážitků či získávání nových přátel. Jak je to u Vás?

Mým hlavním a jediným cílem je spokojenost mého syna a pokud možno další cestování. Poznávání světa je pro syna smyslem života a společně s manželkou mu ho chceme co nejvíce zpříjemnit. Současně naší činností dáváme naději a optimismus druhým a to nám dělá moc dobře. Při obrovských nákladech nevytváříme zisk, ale přinášíme radost a to je myslím víc.

♦ Řekněme si tedy, kde či jak je možné zakoupit některou z vašich knih nebo DVD. 

Jsem sám sobě autorem, vydavatelem i distributorem. Jediná možnost zakoupení je tedy osobně, na mých přednáškách nebo přes již zmiňované stránky www.jirkamara.cz  

                                                 

♦ Měl jsem to štěstí, že jsem na své cestě životem potkal paní Janu Drexlerovou. Byla zasažena rakovinou prsu. Podařilo se ji tuto nemoc zahnat do kouta. A svoji životní silou dala stovkách žen příklad, motivaci jak se k takové ráně osudu postavit. V současně době její MammaHelp pomáhá mnoha stovkám podobně zasažených žen. Víte o tom, že i vy působíte jako příklad osobám, které mají životní cestu znesnadněnou poruchou pohybových orgánů?  

Jsem si toho vědom, jsem tomu moc rád a současně mě to velmi zavazuje. Dostávám reakce lidí s postižením, že jsme pro ně pozitivním příkladem. Bylo by pro mě osobní porážkou, kdybych je zklamal. 

♦ Jaké máte další plány? 

Zpracovávám novou knihu a  dokumentární film o naší poslední cestě. V lednu a únoru jsem byl se synem a manželkou v Jižní Americe. Chtěli jsme dokázat, že i s invalidním vozíkem se dá studovat cizí jazyk v zahraničí, že přežijete i když neumíte ani slovo místního jazyka, že se můžete podívat do amazonského pralesa nebo na těžko dostupné Galapágy. Všichni věříme, že to nebyla naše poslední cesta do světa. 

                     

♦ Na závěr vás požádám o netradiční seznam. Tak jako píší svatebčané seznam darů, které by chtěli dostat, rád bych se vás optal na deset věcí, které by vašemu synovi umožnili snazší pobyt na tomto světě.... Třeba se najde čtenář, který by sám nebo jeho firma chtěl významně pomoci...  

Dostal jsem za tu dobu co tuto práci dělám mnoho otázek. Oceňuji, že v tomto rozhovoru padlo mnoho originálních, tato je jedna z nich. Chce se mi říct desetkrát zdraví, ale bohužel vím, že svalová dystrofie není léčitelná. My s ní žijeme a chceme přesvědčit všechny, že i takto se dá prožít zajímavý život. K tomu potřebujeme mnoho lidí, kteří si koupí naše produkty a sponzorů, kteří nám pomohou s vydáním knih a filmů. Zbytek už si umíme zařídit sami. Současně doufáme, že jednou vezmeme na exotickou výpravu i další kluky na vozíčku. Bez financí to bohužel nejde. Kdokoliv si naše produkty koupí, tak získá kvalitní a zajímavou knihu či film a nás současně podpoří v naší činnosti. V konečném důsledku navíc naše aktivita přispěje k pozitivnímu myšlení mnoha dalších. To je myslím velmi zajímavá koncentrace dobrých skutků. Předem všem budoucím čtenářům a divákům děkujeme.  

Děkuji vám za rozhovor....