Publicistika – Rozhovory

Vladimír Vích – Jitka Dolejšová: ART HARMONY aneb Hostel není jen postel

Každý pokoj je jiný. Myslí se tu na skupiny přátel, na rodiny i na děti. V jednom pokoji na mne vykoukne obrovská plyšová želva, ve druhém visí dětská houpačka, v dalším lze protáhnout tělo na dřevěných ribstolech, v jiném neodolám volání bambusových hudebních nástrojů a musím si zabrnkat… Uprostřed chodby je umístěna společná kuchyňka. Dřevěné lavice s vlněnými polštářky lákají k posezení. Je tu útulno, klid. Z každého koutu vyzařuje rodinná pohoda a pohostinná náruč majitelů. Pojem času se vytrácí...

Jarmila Hannah Čermáková – Miroslav Vejlupek: Všestranná umělkyně se přimlouvá za obnovu tradičních morálních a kulturních hodnot

Dnešní komerční televize dokážou smazat i mystiku lásky, vášně, zrození, smrti. Život se pak jeví navýsost nudný a nedivím se mladistvým experimentům s drogami. Je to naše vina, připustíme-li pro mladé takovouto “kulturu“. Jsme přímo zodpovědní za budoucí etický, estetický a morální profil příští generace. Jestliže mlčky trpíme, co média beztrestně šíří (neplodný sex, úspěšná korupce, bezcharakternost u dočasných „nejvyšších“ představitelů státu, obliba krvavých masakrů bez majestátu smrti) - pak se na budoucnosti národa zapisujeme stejně neodpustitelně, jako představitelé totalitního režimu.

Dat Vuogn - Václav Židek: Chci vyniknout a nechci jít jenom nudně životem

Když jsem se poprvé sešel s uměleckou osobností Datem Vuongem, měl jsem pocit, že se s ním znám již dávno. Jeho pevný stisk ruky a přímý a upřímný pohled do očí mi dával tušit, že se jedná o člověka dobrosrdečného a veselého. Jeho stálý úsměv ve tváři a šibalské plaménky v očích mu dodávají ještě více mladosti v jeho zevnějšku. Vůbec nevypadá na padesát jedna let. Už po několika minutách jsem věděl, že si s tímto člověkem budu rozumět a že se od něj mnohé dozvím.

Zdeněk Kacálek - Josef Krám: Být profík se vyplatí

Ve středu 25. srpna 2004 po obědě jsem jel na své motorce do Českého ráje. Týden předtím jsem totiž dokončil v Adršpašských skalách 14denní hasičský instruktorský kurz lezení po skalách a konstrukcích. Nikam jsem nespěchal, v klidu a pohodě dorazil do Sopotnice, asi 3 km od našeho domu v Českých Libchavách na okrese Ústí nad Orlicí.

Ivo Fencl: Rozhovor s nezařaditelným Aloisem Mikulkou

Spisovatel a výtvarník Alois Mikulka (nar. 13. 8. 1933 v Brně) vystudoval v rodišti střední uměleckoprůmyslovou školu a v Bratislavě pak Vysokou školu výtvarného umění (1958). Jako literát debutoval 26 pohádkami Aby se děti divily (1961) a už tuhle knížku samo sebou i kreslil. Zrovna tak všechny dosavadní a spoustu titulů jiných autorů.

Martina McLenehan: Vzácně prosté vánoce Ludvíka Vaculíka

Čtenáři Ludvíka Vaculíka vědí hodně o něm i o jeho dnech všedních i svátečních. Těžko se o něm dozvědět něco převratně nového. Možná se tím ale ukazuje něco vzácnějšího: stálost, neměnnost a přetrvávání toho, co platí, čemu Ludvík Vaculík věří, za čím si stojí a co má smysl. Stejně, jako Vánoce.

Báječné perníkové setkání ve Křenku

Malá vesnička Křenek u Staré Boleslavi se může právem pyšnit, že má svoji legendu – Jindřišku Dvořákovou, mistryni lidové umělecké výroby v oboru zhotovování perníků. Domluvená hodina setkání byla ještě daleko ...

Zuzana Stirská - Milan Dubský: Nad Damaškem zazářila česká hvězda

Byl to překrásný zájezd. Doprovázela nás mírná nervozita, protože jsme přesně netušili, o jakou hudbu má tamní veřejnost zájem. Navíc jsme nebyli v Damašku s kompletním souborem, bylo nás tam celkem deset, osm členů souboru, klavírista a já. Tuto skupinu jsme nazvali pro tento koncert Fine Time a vybrali určitý průřez z našeho repertoáru.

Helena Lehečková – Jan Maruška: Profesorka českého jazyka nechce jít k čertu

Paní docentko, nedávno jste byla zvolena za členku Finské učené společnosti, což je pocta na akademické úrovni. Jak se stalo, že kantor, který učí slovanský jazyk, dosáhl takové pozice? Ve jmenovacím dopise je jako zdůvodnění uvedeno „in recognition of the outstanding contribution in your research work“. Zabývám se totiž už 30 let neurolingvistikou, která zkoumá vztah jazyka a mozku. Jazyky jsou svou stavbou velmi rozdílné, zatímco lidský mozek je stejný.

Honza Volf - Martina McLenehan: Každému sluníčku předchází noc

„Když člověk strádá, tak se duše aktivizuje a víc se i srdce probouzí a má blíž k lidem, nezavírá se a snaží se. I podle mé zkušenosti buď mám možnost se jít zabít, nebo s tím něco jít dělat, přehodnotit a jet dál, vydržet. A on se pak i ten nový svět začne objevovat. Já myslím, že to je vždycky o postoji člověka, jak smýšlí a že na tom je to celé postavené,“ říká Honza Volf.

Renata Šindelářová: Jde o sílu duchovní

Mýty jsou samostatným živým organismem, cituje kniha Toulky světem bájí aneb S rozhlasem po stezkách mytologie odborníka na mytologii Josepha Campbella a vysvětluje, jak se v mytologii proplétá historie s fantazií těch, kteří příběh vyprávěli a dále jak se předával z generace na generaci, nabýval stále rozmanitějších tvarů. Mnoho legend znějících jako science fiction se tak zakládá na zrnku reality. Na každém šprochu pravdy trochu, říká se. Pro mytologii to platí dvojnásob.

Milan Stano - Peter Závacký: Ľudia potrebujú humor, lebo im pomáha udržiavať duševné zdravie a pohodu

Čím je pre Vás kreslený humor? Slovo humor pochádza zo starogréčtiny a znamená vodu, šťavu. Starí Gréci mali teóriu, že človek má mať aj dobré šťavy, ktoré mu pomáhajú udržiavať si duševnú rovnováhu. Preto, keď chce byť človek optimistický naladený na celý deň, musí brať všetko s optimizmom. Toľko teda hovorí teória. Kreslený humor a satira nie je však pre mňa iba symbiózou výtvarného umenia, filozofie a žurnalistiky, ale i veľmi dôležitou súčasťou mojej tvorby, veď koniec koncov venujem sa jej už vyše štyridsať rokov. Je teda aj náplňou mojej doterajšej každodennej práce.

Lenka Novotná - Renata Šindelářová: Herec musí umět všecko

Lenka Novotná, znáte to jméno? A kteroupak z nich znáte? Tu mistryni v orientačním běhu, zpěvačku, kajakářku nebo snad dceru komika Petra Novotného? Já znám také jednu, je to herečka a rozhlasová moderátorka. Hraje nejen divadlo, ale také na různé hudební nástroje a věnuje se veřejným aktivitám.

Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (7)

Moje „Zlatá kniha“ má už patinu. Zaoblené rohy a stránky svědčí o tom, že byly mnohokrát čteny. Je to malý sešitek, svou velikostí odpovídá přihrádce v taštičce na doklady. Tam jsem ji mnoho let nosila a dost často jsem ji pročítala. „Zlatou knihu“ jsme dostali spolu s diplomem při absolvování kurzu Dale Carnegie Course®, abychom se mohli snadno vracet k myšlenkám, které jsme probírali.

strana 1 / 15

Další strana »