Publicistika – Rozhovory

Pavel Matuška - Peter Závacký: Kreslený výtvarný humor pro mne znamená určitou seberealizaci

Karikaturista Pavel Matuška (1944) patrí dnes ku klasikom československej a českej karikatúry. Jeho bohaté dielo už dávno patrí do zlatého fondu českej karikatúry a výtvarného umenia. Celé desaťročie – v rokoch "gold time" českej karikatúry – formoval tvár poslednej strany popu-lárneho týždenníka Mladý svět, spolu s takými majstrami humornej výtvarnej skratky ako sú Born, Renčín, Jiří Winter Neprakta, či Pálka... Bol frontmenom aj v dnes už legendárnom humoristickom týždenníku Dikobraz a športovom týždenníku Stadion,keď svoju publikačnú premiéru si odkrútil ešte ako vojak základnej služby v Obrane lidu. Spolu s A.Bornom publikoval a v prestížnom humoristickom týždenníku Nebelspater.

Anna Neborová - Ivo Fencl: Oskar byl mé vlastní psisko...

Ovlivněna však je spíš jemně ženským neorealismem a blízka malíři amerického velkoměsta Edwardu Hopperovi (který se inspiroval filmy) a německému malíři Neo Rauchovi. Už koncem tisíciletí se proslavila cyklem Tiché útoky, jenž krásně dokládá její fotografické vidění (zparodovala kult umělé krásy modelek) a který možná i připomíná, že výtvarnice je dcerou fotografa Leoše Nebora.

Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (12)

Když pozdravila žáky, měla ke každému osobní poznámku : „Rózo, máš dnes moc pěkné šaty,“ nebo zas „Alice, slyšela jsem, že hezky kreslíš“. Když došla k Tommimu, podívala se mu zpříma do očí a řekla: „Tommi, zjistila jsem, že jsi rozený vůdce. Spoléhám na tebe, že mi pomůžeš, aby letos tahle třída byla nejlepší mezi čtvrťáky“.

Břetislav Kotyza - Vladimír Stibor: O básníku papírových vlaštovek

Moje maminka hodně četla. Podle zděděných titulů to nebyla červená knihovna. A i kdyby?! Nebyly to však nikdy žádné básně. Tehdy jsem nechápal, že poezie není výsadou jen básnického díla. Chtěl jsem vědět, proč maminka tak usilovně čte, kam se nám vzdaluje a opět přibližuje, proč se u čtení usmívá i mračí. Již se nedozvím; jen tuším...

Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (5)

Nedávno jsem při úklidu zásuvky, zaplněné věcmi které by se neměly ztratit, našla povídku, kterou psal můj syn v době, kdy studoval v Olomouci a několikrát měsíčně přijížděl domů. V myšlenkách mne to vrátilo do doby kdy to psal, a zpátky do let, kdy děti dospívaly, a dál, kdy byly ještě dětičky. Až teď si dokážu uvědomit, kolik věcí bych tehdy měla dělat jinak. A dávám důraz na termín „co bych měla dělat jinak“ .

Pavel Vavrys - Jarmila Moosová: VZTAHY

V pražských ulicích je mimořádné teplo. Jazyk se lepí na patro a není mi příliš do hovoru. Ráda se nechám vést Celetnou ulicí kolem orloje, cestou známých zastavení svých občasných toulek. Mohu si vybrat z nabízeného ...

Josef Krám: Na vesnici pítko, mýtko a ledoborec

Pítko a mýtko, tedy místo, kde se mohou turisté, v našem případě spíš cykloturisté, napít a taky umýt. Vybudovali jsme je loni na nedávno otevřené a využívané cyklostezce, vedoucí od Lípy nad Orlicí k Potštejnu. Přispělo nám Dobrovolné sdružení obcí Orlice, jehož jsme členem. Tady ve stínu na lavičkách kolem košaté Vorařské lípy nacházejí místo k odpočinku.

Milan Turek: Letní repetitorium

Před pár dny vydal můj přítel knihu připomínající rok 1968. Při té příležitosti se mě zeptala redaktorka Českého rozhlasu, zda má smysl dnes takové knihy vydávat. Kamarád z jižní Moravy mi jednou u vínka řekl: „Když umíš napsat, je tvou povinností popisovat život.“ Tehdy jsem s ním souhlasil a pustil se vehementně do psaní, ale knihu jsem zatím ještě nenapsal.

Jarmila Moosová - Jitka Dolejšová: 19 otázek pro....

Dělat první rozhovor v životě je těžké. Dělat rozhovor s někým, kdo sám „levou zadní“ vyrábí bravurní rozhovory s významnými osobnostmi, je ještě těžší. A dělat rozhovor s takovým úžasným Člověkem, jakým je Jarmila Moosová, bude asi úplně nejtěžší. Ale když už jsem si to vymyslela, tak se do toho pustím.

Milan Turek: Běž dělat hudbu, protože nic jiného neumíš

„Běž dělat hudbu, protože nic jiného neumíš, …“ slyšel od rodičů Martin Prokeš, vynikající zpěvák, tenorista a manažer z České Lípy, když dokončil základní vzdělání. V propagačních brožurách několika ročníků dříve českolipského festivalu Festivalu duchovní hudby 2000 – 2006 a od roku 2007 Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica byl v záhlaví uveden pořádajícím Martin Prokeš a současně se jeho jméno objevilo mezi účinkujícími.

Peter Závacký: Portrétová revolúcia Vladimira Močalova v Rusku

Poviem to tak, priamo bez retuše – karikatúra nebola vítaná ani v jednej epoche. A čím bolo postavenie človeka vyššie, tým menej chcel vidieť svoj portrét v ironickom alebo satirickom prejave, negatívne zasahoval do jeho osobných ambícii a politických záujmov. Niekomu to vadí, ale naopak sú aj takí, pre ktorých je stáť sa predmetom karikovania užitočným pre jeho alebo jej ambície. Keďže ja osobne nekreslím satirické portréty pre nich, chcem im vidieť do duše a prekuknúť ich osobnosť. A tak pekné osobné portréty kreslia iní majstri...

Milan Turek: Rozhovor v moderním paláci skvostů

Vlastivědných muzeí i všelijak lokálně zaměřených sbírek je po celé naší vlasti nesčetně. Bývají cílem návštěvníků lokalit, školních výprav, zájezdů a turistů za poznáním života našich předků i za poznáním současných řemesel, výtvarníků a lidových umělců. Nejsou to jen muzea ve velkých městech, lákavá jsou především malá muzea se specifickými sbírkami, zaujímajícími typickou originalitou.

Josef Krám: O střele LITTLEJOHN

Vystudoval jsem strojní fakultu ČVUT, ale chodili za mnou dva členové StB, otec totiž dělal poradce ministra války v Anglii, a já se pak bál dělat práci inženýra. Ale jakmile jsem se dal na muziku, okamžitě jsem měl od nich pokoj. Udělal jsem si státní zkoušku z houslové hry na pražské konzervatoři, dále studoval u profesora Muziky a udělal Pražskou konzervatoř.

Vladimír Kulíček – Jitka Vykopalová: Legendární moderátor plavců - otužilců vzpomíná

Nikdy nezapomenu, kdy při podobné, aranžované scénce uprostřed Vltavy spadl v oblečení z lodě uprostřed řeky náš oddílový kolega Tomáš Jahn. Ale tohle diváci přímého televizního přenosu nevěděli! Tomáš se začal „topit“, mrskal nohama, rukama, potápěl se a zase na pár minut vyplaval, nadechnul se, aby zase zmizel na nějakou dobu pod hladinou.

strana 1 / 15

Další strana »