Publicistika – Rozhovory

Jaroslav Kňap: Rozhovor s básnířkou Věrou Ludíkovou

Projekt POŠLI TO DÁL je asi tak bláhový jako je bláhové psát poezii, zvláště poezii duchovní, asi tak bláhové jako ptát se po smyslu bytí, tak bláhové jako samotný altruismus, avšak bláhovější je považovat duchovní hodnoty za méněcenné, a hodnoty, které společnost má, za neměnné.Mnozí si vzpomenou, jak toužili mít nové džíny a jak na ně sháněli bony, jak moc si přáli ochutnat svobodný svět za „železnou oponou“.

Rozhovor se zrcadlem Evy Rydrychové

Dostala jsem úkol. Pěkně jako ve škole. Samostatné práce mě bavily, ale vždycky byly přinejlepším za lidovku. To mě teda zajímá, jestli po tolika letech po základce to bude lepší. Teoreticky by mělo, a to už jen proto, že tenhle úkol je naprosto senzační. Sedám k počítači obloženým kávou a sušenkami, děti jsou v pelíškách po skvělém obědě, předpokládá se tedy klid na „Hovory se zrcadlem“.

Sýrařský král Milan Vyhnálek

Třiadvacetiletý kluk z východočeské vísky Hnátnice, který se dostal až na nejzazší výspu u protinožců – na ostrov Tasmánie patřící k Austrálii. Pilný student mlékařiny, připravující se k závěrečným zkouškám na kroměřížské mlékařské škole v krytu těsně před koncem války během náletů. Mladý muž, který hned po studiích dokázal v létě 1945 znovu rozjet výrobu v zastavené lanškrounské mlékárně.

Tibor Kučera: Přátelství

Pravdu mají ti, co tvrdí, že bez dobrého přítele je člověka jenom půl. A že je vlastně velké štěstí být obdarován schopností jím také být. To je život pak o mnoho bohatší. Nevěříte? Já kupříkladu nemít svoji letitou kamarádku Evženii, již jsem před mnoha lety, ještě za dob studií, pasovala na svoji nejmilejší příbuznou – a že přátelé jsou prý příbuzní, které si vybíráme sami – s láskou k etnografii a z ní vyplývající řadou přátel, nikdy bych nepoznala jednoho z nich: Ing. Tibora Kučeru ...

Tomáš Danko – Jitka Vykopalová: Nahá pravda o švédské hudební branži I.

Velmi úspěšný švédský podnikatel, Tomáš Danko, vyprávěl o svém životě a o švédské hudební branži novináři Mikaelovi Janssonovi. Vznikla kniha se zajímavým čtením pro všechny, kteří mají rádi tento žánr. Kreativní nápady a unikátní vyprávění Tomáše Danka, jaké to bylo, když se po příchodu do Švédska jako velmi mladý emigrant v roce 1968 do této branže dostal a následně pohyboval po většinu svého života.

Karel Trinkewitz - Václav Židek: Odvahu má v genech

Je-li člověk výtvarně talentovaný v jednom směru, jako například malířství, bývají často jeho tvůrčí schopnosti ještě širší v mnoha dalších oborech. Náš první prezident T. G. Masaryk vyslovil jednu moudrou myšlenku "Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem!" a já bych si ho dovolil doplnit "Kolik máš profesí, tolik máš i životů!".

Milan Turek: Liberecký oktaván dobyl Cambridge

Ondřej Henych je studentem gymnázia F. X. Šaldy v Liberci a jako oktaván má za nejoblíbenější předmět chemii. Určitě nejsou hry jeho prioritou, protože je orientačním běžcem, hraje na klavír a samozřejmě se učí jazyky, začíná zvládat švédštinu. Záliba v chemii Ondřeje přivedla až na světovou úroveň. V Cambridge na olympiádě získal v desetihodinovém boji stříbrnou medaili v koknkurenci 250 studentů ze šedesáti šesti zemí.

Iva a Jiří Mojžíškovi - Jitka Dolejšová: Buďte vítáni a vstupte...

Je čtvrtek 28. února 2008, pozdní odpoledne. Jaro předvádí svou několikadenní demoverzi – obloha se vybarvila do modra a slunce nastavilo svůj termostat zase o pár stupínků výše. Na stanici I. P. Pavlova chci nastoupit do tramvaje. Jen ještě dávám přednost dvěma lidem s bílými hůlkami. Mají batohy a tramvaj je dost nacpaná. Ale přece jen se tam všichni vejdeme.

Jarmila Hannah Čermáková – Miroslav Vejlupek: Všestranná umělkyně se přimlouvá za obnovu tradičních morálních a kulturních hodnot

Dnešní komerční televize dokážou smazat i mystiku lásky, vášně, zrození, smrti. Život se pak jeví navýsost nudný a nedivím se mladistvým experimentům s drogami. Je to naše vina, připustíme-li pro mladé takovouto “kulturu“. Jsme přímo zodpovědní za budoucí etický, estetický a morální profil příští generace. Jestliže mlčky trpíme, co média beztrestně šíří (neplodný sex, úspěšná korupce, bezcharakternost u dočasných „nejvyšších“ představitelů státu, obliba krvavých masakrů bez majestátu smrti) - pak se na budoucnosti národa zapisujeme stejně neodpustitelně, jako představitelé totalitního režimu.

Jiří Strach – Petr Pučelík: Užvaněnost dnešního světa vrací Jiřího Stracha k tichu

S filmovým režisérem Jiřím Strachem jsme se sešli v Debatních trámech písecké Sladovny, kam si přijel v předvánočním čase popovídat s lidmi. Po besedě jsme zašli na kus řeči do restaurace na náměstí, kde pracovně velmi vytížený filmař zůstával v pohodě, i když ještě v noci odjížděl vlastním autem na filmování do Liptovského Mikuláše.

Ivo Fencl: Josef Zálabský aneb Jak jsem kreslil a jak maloval

Vizuální představivost jsem cítil nejen jako možnost prezentovat své vnitřní obrazy prostřednictvím kresby či malby, ale taky jako absolutní relaxaci. Mé dětství bylo však jasně ovlivněno knihami klasiků dobrodružné literatury a filmy,natočenými podle jejich slavných románů. Nebo některých z nich. Byli to Karel May, Alexandre Dumas nebo Jaroslav Foglar, jehož černobílý seriál Záhada hlavolamu mi připadal absolutně dokonalý…

Martina McLenehan: Vzácně prosté vánoce Ludvíka Vaculíka

Čtenáři Ludvíka Vaculíka vědí hodně o něm i o jeho dnech všedních i svátečních. Těžko se o něm dozvědět něco převratně nového. Možná se tím ale ukazuje něco vzácnějšího: stálost, neměnnost a přetrvávání toho, co platí, čemu Ludvík Vaculík věří, za čím si stojí a co má smysl. Stejně, jako Vánoce.

Báječné perníkové setkání ve Křenku

Malá vesnička Křenek u Staré Boleslavi se může právem pyšnit, že má svoji legendu – Jindřišku Dvořákovou, mistryni lidové umělecké výroby v oboru zhotovování perníků. Domluvená hodina setkání byla ještě daleko ...

Eva Rydrychová - Iveta Kollertová: Stal se zázrak...

Pár let po rozvodu jsem sehnala byt a zase začala malovat. S dcerami jsem zůstala sama, a tak bylo co se ohánět. Všechno, co jsem namalovala, jsem rozdávala na všechny strany. Všichni mi říkali, že jednou budu slavná a já se tomu smála. Mávla jsem jen rukou a namalovala zase něco někomu. Nevěřila jsem. Ničemu.

strana 1 / 15

Další strana »