Publicistika – Rozhovory
Machmud Ešonkulov – Peter Závacký: Karikatúra je pre mňa všetko, nemôžem žiť bez jej kreslenia
Jazyk karikatúry nepotrebuje tlmočníka. Je zrozumiteľný pre každého i vzácny. Je obrazom procesu rozvoja vo svete i napredovania tej ktorej krajiny a národa, čo dáva optimistickú nádej, že karikatúra v budúcnosti dosiahne novú vyššiu úroveň. Kreslený humor je stále viac a viac populárny aj v slnečnom Uzbekistane v ďalekej Strednej Ázii. Uzbecká karikatúra sa každým rokom zviditeľňuje viac a viac. Jej autori majú svojich stálych priaznivcov nielen doma, ale už aj za hranicami, keď najúspešnejší z nich sa čoraz častejšie presadzujú aj na medzinárodných súťažiach kartún na všetkých kontinentoch. Najviac z nich sa darí ich lídrovi a najznámejšiemu z nich Machmudovi Ešonkulovi, ktorý už dnes iste patrí do svetovej TOP 50.
Peter Závacký: Maratónec Arpáda Račka
Aj východoslovenská metropola Košice, ako každé iné mesto, sa môže pochváliť mnohými významnými osobnosťami zo sveta umenia. Patrí k ním aj akad. sochár Arpád Račko (1930), národný umelec, ktorý patrí nielen k najvýznamnejším umeleckým osobnostiam východoslovenského regiónu ale i Slovenska. Mal som to šťastie viackrát navštíviť ateliér majstra Račka, vidieť jeho dielo, ako sa rodí a vzniká, ale i porozprávať sa s ním o krásnom ale náročnom sochárskom remesle, o maľovaní a o živote.
Honza Volf - Martina McLenehan: Každému sluníčku předchází noc
„Když člověk strádá, tak se duše aktivizuje a víc se i srdce probouzí a má blíž k lidem, nezavírá se a snaží se. I podle mé zkušenosti buď mám možnost se jít zabít, nebo s tím něco jít dělat, přehodnotit a jet dál, vydržet. A on se pak i ten nový svět začne objevovat. Já myslím, že to je vždycky o postoji člověka, jak smýšlí a že na tom je to celé postavené,“ říká Honza Volf.
Milan Stano - Peter Závacký: Ľudia potrebujú humor, lebo im pomáha udržiavať duševné zdravie a pohodu
Čím je pre Vás kreslený humor? Slovo humor pochádza zo starogréčtiny a znamená vodu, šťavu. Starí Gréci mali teóriu, že človek má mať aj dobré šťavy, ktoré mu pomáhajú udržiavať si duševnú rovnováhu. Preto, keď chce byť človek optimistický naladený na celý deň, musí brať všetko s optimizmom. Toľko teda hovorí teória. Kreslený humor a satira nie je však pre mňa iba symbiózou výtvarného umenia, filozofie a žurnalistiky, ale i veľmi dôležitou súčasťou mojej tvorby, veď koniec koncov venujem sa jej už vyše štyridsať rokov. Je teda aj náplňou mojej doterajšej každodennej práce.
Ivo Fencl: Rozhovor s hudebnicí Karolínou Frühbauerovou
Karolína pochází z Blatné u Strakonic. Studovat začala na ZUŠ u Marka Ruperta a pokračuje na konzervatoři v Plzni u prof. Ozrena Mutaka, přičemž se rozvíjí v mistrovských třídách četných světových kytaristů (Pavel Steidl, Milan Zelenka, Marcin Dylla, Paolo Pegoraro, Thomas Fellow, József Eötvös, Thomas Offerman, Rolf Lislevand a další). Už na ZUŠ získávala ocenění při interpretačních soutěžích ve hře na kytaru. Věnuje se především sólové hře a v repertoáru má klasické kytarové skladby od renesance až po modernu i španělskou a latinskoamerickou hudbu.
Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (12)
Když pozdravila žáky, měla ke každému osobní poznámku : „Rózo, máš dnes moc pěkné šaty,“ nebo zas „Alice, slyšela jsem, že hezky kreslíš“. Když došla k Tommimu, podívala se mu zpříma do očí a řekla: „Tommi, zjistila jsem, že jsi rozený vůdce. Spoléhám na tebe, že mi pomůžeš, aby letos tahle třída byla nejlepší mezi čtvrťáky“.
Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (5)
Nedávno jsem při úklidu zásuvky, zaplněné věcmi které by se neměly ztratit, našla povídku, kterou psal můj syn v době, kdy studoval v Olomouci a několikrát měsíčně přijížděl domů. V myšlenkách mne to vrátilo do doby kdy to psal, a zpátky do let, kdy děti dospívaly, a dál, kdy byly ještě dětičky. Až teď si dokážu uvědomit, kolik věcí bych tehdy měla dělat jinak. A dávám důraz na termín „co bych měla dělat jinak“ .
Josef Krám: Na vesnici pítko, mýtko a ledoborec
Pítko a mýtko, tedy místo, kde se mohou turisté, v našem případě spíš cykloturisté, napít a taky umýt. Vybudovali jsme je loni na nedávno otevřené a využívané cyklostezce, vedoucí od Lípy nad Orlicí k Potštejnu. Přispělo nám Dobrovolné sdružení obcí Orlice, jehož jsme členem. Tady ve stínu na lavičkách kolem košaté Vorařské lípy nacházejí místo k odpočinku.
Jarmila Pospíšilová - Jarmila Moosová: Anděl na zemi (2)
K životu už to patří, že se mnohý z nás v něm zčistajasna ocitá v bodě, z něhož nemá páru, kterým směrem se vydat dál, aby svoji beztak už mizernou situaci ještě nezhoršil. Jak je dobře, že se v takových případech je na koho obrátit s prosbou o radu. Smysluplnou a fundovanou. A že takové rady skutečně pro nás připraveny jsou, dokládá moje setkání s psychoterapeutkou, z níž cítím, že příslušnost k této profesi je jí dána přímo darem od Boha: Jarmila Pospíšilová.
Teo Adamy - Jarmila Moosová: Enfant Terrible internetu
Každého z nás obdařil prý Bůh nějakým talentem. Mnozí s ním umějí zacházet, jiní jej dokonce dokáží rozvíjet a zušlechťovat. Ráda poznávám ty, kteří ve zvolené činnosti vynikají. A mezi takové řadím svého přítele, pozitivně šíleného grafika Tea Adamyho, známého jako aTeo.
Ivo Fencl: Dramatik a herec Jiří Ulrich odpovídá
Jiří Ulrich se narodil 22. 10. 1936 ve Strakonicích a v letech 1955–1960 vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou (ing.). Pracoval pak jako výzkumný pracovník v oblasti slévárenských pojiv ve Škodovce v Plzni (v tomto městě žije od roku 1971) a dnes je v důchodu a kromě toho, že píše (také poezii), realizoval řadu her. Jak svých, tak i dalších autorů.
Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (2)
Tak jsme se po více jak čtrnácti dnech s Vlastou Korbovou opět sešly u počítače a sklenice studeného čaje. Tentokrát skutečně hodně vychlazeného s kostkami ledu. V tomhle vedru to ani jinak nejde. Budeme tedy pokračovat v načatém rozhovoru.
Jiří Mára - Jiří Heller: Cestování s hendikepem
Jsem fotograf amatér a myslím, že mé kvality v tomto oboru má většina lidí. Výhodou je to, že se snažíme navštěvovat místa, kde se úplně každý nedostane. Potom jsou i pořízené fotografie o něco vzácnější. Moje první cesta na Nový Zéland byl studijní pobyt, cílem bylo zlepšení znalostí angličtiny.
Eva Sitta - Mirek Koutský: Malé okénko do minulosti
Měli jsme štěstí, že jsme dostali pasy i výjezdní doložky a mohli jsme vycestovat legálně. Rozhodli jsme se pro Západní Německo. Manžel se zabývá zahradní architekturou, designem a sochařstvím, mimo to již tam v minulosti pracoval a dvakrát vyhrál v zahradní architektuře prestižní ocenění Lenne Prize. Rozhodli jsme se usadit ve městě Essenu.
strana 1 / 15