Rudolf Křesťan: Pod tlakem tlačítek

Rubrika: Literatura – Doporučení

JSEM Z TOHO JELEN – tak se jmenuje nejnovější sbírka fejetonů Rudolfa Křesťana. Autor se věnuje tomuto žánru už půl století a tato knížka je už jeho patnáctá.
V souvislosti s jejím vydáním poskytl Pozitivním novinám k přetištění jednu ze zahrnutých vyprávěnek. Jmenuje se „Pod tlakem tlačítek“ a doprovází ji kresba autorovy manželky ak. mal. Magdy Křesťanové.
Oba jmenovaní – sympatizanti Pozitivních novin – vás zároveň přátelsky zvou prostřednictvím následující pozvánky na pražský křest své nové knížky s podtitulem „77 fejetonů o údivu“.

Pozvánka na pražskou autogramiádu Rudolfa Křesťana

Fejeton Rudolfa Křesťana
Ukázka z autorovy nové knížky „Jsem z toho jelen“, vydané v v říjnu 2008 s ilustracemi Magdy Křesťanové v nakladatelství Andrej Šťastný


Pod tlakem tlačítek


Děti se rodí proto, aby se s nimi rodily i historky o dětech. Připojuji příklad ze současnosti.
Při rodinné procházce po horách se náhle zvedl prudký vítr a mrňous se otázal svého táty: „Jak se ten vítr vypíná?“
Žijeme v době tlačítek, vypínačů, knoflíků, kláves a dalších stiskátek. Už od útlého věku nestačí, aby se děti učily tlačit pouze na nočníku. Očekává se, že zvládnou i tlačítka na svých hračkách a taky na televizním ovladači k rozhýbání Večerníčka.
Hbitý prstoklad není žádoucí pouze u klavíristů a thajských masérek. Den začíná tím, že prstem zamáčkneme zvonící budík. Pak otočíme knoflíkem na sporáku. Spustíme rádio či televizi. Někdo už po ránu vyťukává spojení na mobilu; výraz „ťukneme si“ dostává úplně nový význam.
Existují ovšem pořád ještě lidé, kteří nechtějí mít s klávesami mobilu nic společného. Patří mezi ně i astrofyzik Jiří Grygar. Kdykoliv jsem s ním hovořil, měl jsem pocit, že si s technikou rozumí. O to víc mě překvapilo, když v magazínu Lidových novin prohlásil: „Nemám mobil… Jednou jsem si ho půjčil, ale moc s ním neumím zacházet.“
Ve zmíněném interview prozradil, že klávesnici počítače zvládá všemi deseti, kdežto u mobilu mu vadí, že tlačítka nemůže ovládat stejným způsobem: „Neumím je mačkat jen samotným palcem.“
Jak už jsem předeslal úvodem, tlačítka se stala i běžnou součástí hraček. Existují však i tlačítka, s nimiž není žádná hračka. Jsou připravena u popravčích elektrických křesel i pro odpalování atomových raket.
Odpovědnost za stisknutí tlačítka může být fatální nejen v uvedeném slova smyslu, nýbrž i v poměrech civilních. Hlasovací zařízení v parlamentech řady zemí je taktéž tlačítkové. K protlačení projednávaných zákonů je zapotřebí nejprve jejich náležité protlačítkování.
Mnohá mechanická tlačítka se uplatňovala už ve středověku, kdy se takto otevíraly například tajné skrýše. Nic detailnějšího o vzniku tlačítek se mi však nepodařilo vypátrat ani v objemné Kronice techniky, ani v knížce s názvem Světové vynálezy v datech. Přitom jde o vynález zásadní. Kdo se dnes chce vyznat v tlačenici, musí se vyznat v tlačítkách. Týká se to jak běžných smrtelníků, tak i celebrit. Jen s tím rozdílem, že celebrity nemají doma na zdi vypínače, nýbrž VIPínače.
V moderní době došlo k proměně tradiční představy, že mozoly na lidské ruce se tvoří jen na dlani. Stejně tak mohou někdy vznikat i na konci prstů. Jak by ne, když pro spoustu lidí je ťukání do počítačových kláves denní záležitostí.
Když nejsme zrovna u počítače, ani tak si bříška prstů neodpočinou. Tiskneme tlačítko zvonku u známých. Mačkáme spoušť fotoaparátu. Knoflíky ve výtahu. Manipulujeme s různými ovladači na palubní desce auta. I doma na pračce. Při návštěvě některých institucí si stisknutím tlačítka volíme čekací pořadové číslo. Jindy ťukáme na klávesy bankomatu a loudíme na něm.
Nedejbože, když cosi zmáčkneme špatně. Nebo když zapomeneme včas vypnout nějaký spotřebič. Takové opomenutí může mít nedozírné následky. Kdykoliv odcházím z bytu, snažím se kontrolovat, zda všechno je vypnuto, jak má být. Ale to ještě není nic ve srovnání se sousedem, náruživým sokolem. Ten při odchodu z bytu vypíná i prsa.

Ilustrace © ak.mal. Magda Křesťanová

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 03. 10. 2008.