František Makeš a jeho unikátní restaurátorská metoda

Rubrika: Publicistika – Víte, že...?

Mecenášství a filantropie v historii a současnosti

V rámci projektu "Kdo jsou čeští mecenáši?" se ve čtvrtek 2.10.2008 uskutečnil v mramorovém sále Clam-Gallasova paláce další z večerů věnovaných současným významným osobnostem české a evropské kultury.

Vzácným hostem tohoto večera byl František Makeš, světově uznávaný restaurátor a vědec, který objevil biochemické metody využití enzymů při restaurování a analýzách uměleckých děl. Díky jeho metodám se podařilo odhalit mnoho padělků světových malířů.
Své patenty – např. moderní konzervátorskou metodu tzv."enzymatickou konsolidaci", věnoval České republice. Je zároveň nadaným malířem, který na svá plátna transponuje děje pozorované mikroskopem.
Je nositelem nejvyššího vyznamenání švédského krále za záchranu evropského kulturního dědictví, laureátem ceny Gratias Agit za rok 2005.

     Dr.František Makeš

František Makeš se narodil v roce 1931 ve Zlíně. Vystudoval malířství a restaurátorství na pražské Akademii výtvarných umění a na Univerzitě Karlově se věnoval studiu polarografie.
Velvyslankyně švédského království v Praze Catherine von Heidenstam. Svou prací navázal na odkaz akademika Heyrovského a dr.R.Brdičky. Po svém odchodu do Švédska vystudoval vědecké metody restaurování na Göteborské univerzitě.
Díky disertaci o enzymatických reakcích na uměleckých dílech, která sklidila obrovský mezinárodní ohlas, se stal hlavním konzervátorem švédských královských sbírek. Restauroval např. tzv. Rudolfinskou sbírku – mimo jiné slavný Arcimboldův obraz Rudolfa II. – Zahradník. Žije ve Švédsku. 

Večer byl zahájen přednesem vážné hudby v podání studentů Pražské konzervatoře. 
Akce se osobně zúčastnila a záštitu nad jejím konáním převzala velvyslankyně Švédského království v Praze Catherine von Heidenstam.

♦  Františka Makeše představil účastníkům přednášky ing. Jan Maruška,
jehož úvodní proslov získaly exkluzivně Pozitivní noviny k otištění. ♦ 


Dr. František Makeš


„K tomu, aby člověk dobře viděl, nestačí mít otevřené oči.  K tomu je třeba mít otevřené srdce“.
Paul Cézanne

Když jsem se poprvé setkal s Františkem Makešem – a to už je dlouhých sedm let, uvědomil jsem si, že jeho enzymatická metoda je mimo moje chápaní, že je trochu obskurní a tajemná.
Co jsem věděl o restaurování obrazů, co jsem věděl o skutečném bohatství, které skrývají soukromé i národní sbírky? Netušil jsem, jak složité je proniknout do historie vzdálené 400 a více let přes barevné skvrny na dřeveném či plátěném podkladě.

Vzpomínám si, že když jsme se poprvé setkali v domku na okraji Stockholmu, viděl jsem první fraktál. Obraz, na které bylo zobrazení tajemného světa, viděného přes optiku mikroskopu. Tento svět není nepochopitelně složitý, je překvapivě jednoduchý a co víc: opakuje se. Vždyť celý vesmír je podoben dějům, kompozicím i barvám mikroskopických akcí a reakcí.

Františkovy fraktály jsou jako koruny stromů ve větru či rozkvetlá louka někde u Zlína nebo švédské Hammesty. Vždyť i taková škodlivá plíseň je pod mikroskopem nádherná. Hýří barvami a tvary.
František Makeš učinil z nepřátel uměleckých děl své spojence, kteří ho poslouchají na slovo. Po přesné analýze posílá do boje proti plísním na přesně stanovenou dobu a na přesné místo enzym, který nepoškozuje vlastní umělecké dílo.

Vzpomínám na jinou návštěvu, jedno zda byla první, pátá nebo zatím ta poslední. Snad v každé domácnosti slouží mraznička k uchování potravin. U Makešů nikoliv. U nich je v mrazicím boxu hrouda mořských ráčků, z nichž František extrahuje enzymy. Ukládá je do malých lahviček, takže to vypadá u nich doma jako ve starobylé apatyce Šporkova Kuksu. Sbírá ztrouchnivělé kořeny, na kterých pozoruje, jak hlodá zub času. Pozoruje plísně na potravinách. Sbírá polodrahokamy, které v plátcích vkládá do svých obrazů. Sbírá zkušenosti z celého světa, protože si váží moudrých. To moudří dělávají.

Každá moje návštěva u Makešů byla pečlivě monitorována jeho ženou, Jiřinkou, bez níž by František nevěděl, kdy se konkrétní událost konala; v lednu nebo květnu a zda to bylo ve Švédsku nebo Čechách.
Její jemné korekce Františkova vyprávění, byly stejně milé, jako Františkovy protiútoky na Jiřinčinu encyklopedickou paměť.

Arcimboldův obraz Rudolfa II. – Zahradník, který restauroval František MakešNaše stockholmské debaty byly vždy uvolněné. František byl uznalý a respektoval mé laické vědomosti. Vyprávěl o enzymatické metodě restaurování obrazů záživnou formou, jakoby vyprávěl svůj životní příběh plný napětí, dobrodružství, nezdarů a nadějí. Lituji, že nemám spisovatelské nadání, abych jeho vyprávění zachytil.

Ne všechny kapitoly jeho životního románu mají optimistický obsah, tak jak to už v životě bývá.
Snad nesmutnější je o tom, že lidstvo vyvíjí malé úsilí na záchranu děl nevyčíslitelné hodnoty, že mnoho obrazů již zničila plíseň, vlhko a jejich stěhování na vozech s válečnou kořistí. Řady uměleckých děl také poznamenala neodbornost restaurátorů a archivářů, přemalby, nešetrné prostředí a koneckonců i status quo mezinárodních úmluv.

Vím, jak je František Makeš smutný, když vidí, jak se zachází s poklady evropského a světového dědictví. Budu si vždy pamatovat jeho memento: Pokud nezačne světová komunita již dnes zachraňovat umělecká díla, pak celý svět bude bez historie.
A historie nás polidšťuje. Historie a odkaz minulosti je stejně důležitá pro nás, tak jako pro budoucnost bude důležitá naše přítomnosti, kterou příští generace budou nazývat minulostí.

Je přece nesmyslné ničit svoji budoucnost jen proto, že nejsou prostředky na záchranu naší historie.
Rád bych vyzval všechny, kdož mohou pomoci zachránit památky zde, ve Švédsku, v Německu, v Rusku či kdekoliv na světě, aby odkaz dr. Makeše převzali jako nezištný přínos k záchraně kulturního dědictví. Bylo by nanejvýš důležité, aby se přihlásili  nástupci, kteří budou jeho metodu dále používat a rozvíjet.

Čím je František Makeš? Chemikem? Malířem? Restaurátorem? Fyzikem? Lékařem? Botanikem?
František Makeš je vším. Je vzácným příkladem polyhistora, člověkem mnoha vědních oborů. Bez znalostí biologie a chemie by nedokázal najít ten správný enzym, bez znalostí fyziky by neuměl zacházet s polarografem, bez uměleckého vzdělání by nezískal vztah k dílům světového umění.

V článku jsou použité texty z těchto zdrojů: 
Tisková zpráva Spolku Praha–Cáchy/Aachen a Severské společnosti
Úvodní proslov Ing.Jana Marušky

Přečtěte si článek uveřejněný v Pozitivních novinách: 
Jitka Vykopalová: Neobyčejný František Makeš

Prohlédněte si pořad České televize ze dne 9. 2. 2006 
Na plovárně  s Františkem Makešem

Foto © Pavel Loužecký

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 04. 10. 2008.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.