Tomáš Zářecký: Absurdní...

Rubrika: Literatura – Fejetony

Obecně se razí teorie, že pro fejetony je nejlepší používat materiál z běžného života, něco, co se nám stalo, upoutalo naši pozornost a dokážeme o tom „lehkou rukou“ napsat a třeba i získat nějakého nebezpečí netušícího čtenáře, který našemu počinu věnuje ve slabé chvilce svou ctěnou pozornost. Proto se nedivte, že se chystám psát o něčem tak běžném, obyčejném, nezajímavém, nudném a otravném, jako je cesta trolejbusem. Ne, ne, NE! Prosím, nezavírejte okno svého prohlížeče! Nezívejte a nevypínejte počítač! Nastupte se mnou do pochybného prostředku městské hromadné dopravy a uvidíte, že se naše cesta zajímavě vyvine.
 
Byl čtvrtek a bylo odpoledne a byl den čtvrtý… aj, začátek trošku odjinud, ale to nevadí. V inkriminované době jsem se právě vracel trolejbusem z písemného testu z anglického jazyka. Své pocity bych popsal jako zajímavou směs euforie, že už to mám za sebou a zoufalství, co jen jsem to tam napsal za nesmysly a kdy že je další termín. Nicméně v tomto rozpoložení jsem pocítil zvýšenou vnímavosti vůči svému okolí. Stál jsem vpředu, tudíž jsem měl dobrý přehled o dění jak v trolejbuse samotném, tak o chaotické džungli venku před ním.
 
Co se stalo a nestalo. Trolejbus si to uháněl na své poměry závratnou rychlostí (rozumějte nemíjeli nás chodci), cesta slušně ubíhala. Lup a najednou prudké zabrždění. Tak tak udržím rovnováhu. Jedna postarší dáma balancuje s ještě většími obtížemi, ale nakonec se ani ona neporoučí k zemi, přinejmenším ne tak akčně jako padouši v amerických béčkových filmech. Dotyčná nelení a okamžitě se dá do hovoru s ostatními „dámami“ a na řidiči nenechají niť suchou.
 
Další krizová chvíle přichází na zastávce. Mladá matka vystupující se svou ratolestí je lapena smrtícím mechanismem zavírajících se dveří! Jen o vlásek unikne děsivé pasti, která ji hodlala i s nebohým děckem rozmačkat za strašlivého řevu. Ne, tak dramatické to zdaleka nebylo, přesto slova, která poté prořízla vzduch směrem k řidiči, by dávala tušit snad situaci ještě stokrát horší.
 
Jízda pokračuje. V tu dobu už „drbe“ takřka celý zbytek osazenstva. O kom - netřeba zmiňovat. A na další zastávce v hromadném počtu (snad jakási demonstrace?) opouští většina cestujících trolejbus.
 
Vraťme se teď trochu v čase a podívejme se na události z poněkud jiného úhlu. Prudké zabrždění způsobil cyklista, který, ač měl vedle cyklostezku, se zničehonic objevil uprostřed úzkého pruhu přeplněné vozovky. Postarší dáma, která si málem zahrála na létajícího Čestmíra, by se vyvarovala nesnází, kdyby se obtěžovala chytnout se držadla. Když tak nečiní, nechť se nediví, že může snadno přijít k úrazu. Podrážděná matka po celou dobu, kdy trolejbus odpočíval na zastávce, seděla, a vystoupit se uvolila až ve chvíli, kdy se rozsvítilo světlo „Nevystupovat“ a zvukový signál jasně varoval před zdržováním se v prostoru dveří. Proč tak neučinila dříve…
 
Obyčejná cesta městskou hromadnou dopravou a co všechno nepřinese za zážitky. Kolik emocí dokáže vyvolat a co způsobí. A hlavně, co vypoví o lidské povaze… 

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl 
http://frk60.aspweb.cz    http://frk1.wordpress.com

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 08. 01. 2009.