Vladimír Kulíček: Jak Liška v psychologii exceloval
Rubrika: Literatura – Zamyšlení
| Oldřich Liška absolvoval pouze základní vzdělání. Nějaké vědní obory, jak v našem případě psychologie, byly pro něho terra inkognita. Ale přesto nebo snad právě proto, měl v tomto oboru občas pozoruhodné výsledky, které stojí za zaznamenání. Snad šlo o dlouholetou rutinu, snad o jakousi vnitřní intuici, ale ta stála za to. Oldřich po řadu let působil jako instruktor Sportturistu pro výuku plavání v mořských podmínkách na černomořském pobřeží. Pro tuto činnost jej kvalifikovalo dlouhodobé působení jako špičkového otužilce a plavce na dlouhých tratích, nazývané běžně plavecké maratóny, kterých absolvoval celé desítky. Jeho klientela byla předem určena z Prahy, ale pokud někdo projevil zájem přímo na místě výuky, Oldřich celkem benevolentně jej přijal mezi svěřence. Adepti plavání se rekrutovali z velmi rozsáhlého rozpětí věku: od 3-4 let až po věk velmi vysoký. V paměti mi utkvělo velmi upřímné děkování Liškovi za úspěšnou výuku od 82leté staré paní, která pouze litovala, že ji nenaučil plavat dříve, aby vzhledem ke svému vysokému věku měla více příležitostí své nové schopnosti využít. Liška byl tehdy očividně dojat. Byl nádherný letní den, moře vlídné, příboj přiměřený, písečná pláž plná rekreantů. Přijela také mladá rodina z tehdejšího Československa s chlapcem asi 6-7letým. Ale do jejich radosti z dovolené u moře skápla ta příslovečná kapička pelyňku: ten chlapec totiž, jakmile uviděl to množství vody a příboj, propadl až hysterickému strachu a k moři se odmítal vůbec přiblížit, natož se jít vykoupat. Rodiče v zajetí představy, že snad by ta drahá dovolená mohla uplynout a kluk by se ani nevykoupal v moři, používali všech možných prostředků, jak hocha do vody dostat: napřed, že půjdou s ním, že se mu nemůže nic stát, pak následovaly různé sliby – dostaneš to a to, když půjdeš do moře – nakonec následovala i trocha násilí – půjdeš a hotovo, nebo tě tam odtáhnu! Jejich představy a pokusy se ale vůbec nesetkaly s úspěchem. Výsledkem byl jen křik a pláč, který rušil okolo ležící rekreanty, zkrátka, nepříjemná situace. Se zájmem jsem sledoval tuto scénu a představoval si, že ten hoch musel mít nějakou velmi nepříjemnou zkušenost s vodou, že se jí a hlavně jejího množství tak obává. Situaci však sledoval kromě mě odjinud i někdo jiný: instruktor Liška. Viděl jsem jej, jak přišel k oběma rodičům, krá  tce s nimi pohovořil a potom s hochem usedl do písku, začali tam vyhrabávat nějaký tunel a živě se při tom bavili. Bylo mi jasné, že řeč není ani o vodě, ani o koupání, ani o plavání. Kluk se rychle uklidnil a zdálo se, že přítomnost tohoto staršího strejdy, který se mu věnuje, jej velmi těší. Záležitost vypadala na delší dobu, a tak jsem šel po svých záležitostech. Asi za 2-3 hodiny mě napadlo, že bych se měl podívat, jak daleko je Oldřich Liška se svým umem. To, co jsem viděl, způsobilo, že jsem se nahlas rozesmál. Ten hoch totiž tahal Lišku, toho osvědčeného plavce na dlouhých tratích, do vody se slovy: „Strejdo, pojď do vody a nic se neboj, podívej se, já se už také nebojím a já tam dám na tebe pozor!“ Myslíte, že Olda šel do vody hned? Kdepak, to byste jej špatně znali! Ještě drahnou dobu se zdráhal, že by snad tedy šel, ale že se ještě moc bojí, no snad když ten hoch tam dá na něho pozor, že by to šlo, ale že strach má veliký… a tak pořád dokola. Že to dobře dopadlo, nemusím už zdůrazňovat, z hocha se stal do týdne na základě důvěry v Lišku dobrý plavec a rodiče nestačili Oldovi děkovat, i nějaká pozornost se našla. Mně ale delší dobu vrtalo hlavou, jak přišel Olda na ten nápad, udělat před tím hochem ze sebe ještě mnohem většího bázlivce nežli byl on, a tak jej ve srovnání se sebou samým pasovat na jakéhosi relativního hrdinu. A který kluk by nechtěl být hrdinou! To snad všichni! Když už ale tu úlohu hrdiny kluk přijme, tak se také musí podle toho chovat! Bázeň musí stranou a do té vody nakonec jde podle svého vlastního rozhodnutí, ne však proto, že ho k tomu někdo nutí. Tak mě tato příhoda přiměla zeptat se přímo autora. Ale odpověď mě příliš neuspokojila: „Tak mě to napadlo!“ a Olda šel po svých záležitostech. Tak co, páni erudovaní psychologové, dokázali byste v praxi totéž, co ta nějakou hodinu svedl nápaditý otužilec? |
Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © Eva Rydrychová, http://evussa.wz.cz/index.html
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 15. 02. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Karel Šíp |
 |
Zdeněk Pošíval |
 |
Josef Fousek |
 |
Jiří Menzel |
 |
PhDr. Jiří Grygar |
 |
Jan Vodňanský |
 |
Milan Lasica |
 |
Dáša Cortésová |