Dobromila Lebrová: Josefina Dušková, pěvkyně, přítelkyně W.A.Mozarta

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Josefina Dušková, pěvkyně, přítelkyně W.A.Mozarta
 
Její jméno bývá vždy skloňováno s pražskou usedlostí Bertramka, která je zase spojena navždy se jménem Mozartovým.
Nebyla pěvkyní operní a jevištní; zpívala na koncertech a věnovala se chrámové hudbě. Byla to dáma na svou dobu velmi emancipovaná, pro svou krásu podle starořeckých bájí nazývaná „krásná Atalanta“. Podle některých výkladů báje byla Atalanta statečná dívka, jejíž vlastnosti v její době nebyly uznávány, protože byla pouze žena.
Josefina Dušková se narodila 6. března 1754 v Praze jako dcera úspěšného lékárníka Antona Adalberta Hampachera (1718-1766), někdy se uvádí i jméno Hambacher, pocházejícího ze Sušice, a jeho manželky Marie Domeniky Colomby, rozené Weisser, která pocházela ze Salcburku. Dědeček z matčiny strany byl významný salcburský měšťan Ignaz Anton Weisser von Weissern (1701 - 1785), který byl v letech 1772 až 1775 salcburským purkmistrem, působil ale také v uměleckém světě jako dramatik.
Otec měl lékárnu v domě u „Bílého jednorožce“ na Staroměstském náměstí v Praze, kde také rodiče bydleli a kde se Josefina narodila. Otec Josefině zemřel, když jí bylo dvanáct let. Po smrti otce matka v r. 1769 lékárnu na Staroměstském náměstí prodala a obě se přestěhovaly do Celetné ulice, do domu „U černého slunce“. V domě, kam se rodina přestěhovala, bydlel František Xaver Dušek (1731 - 1799), který byl v té době významným a uznávaným hudebním pedagogem a skladatelem. František Xaver Dušek byl vítaným hostem v tehdejších pražských hudebních salonech význačných členů šlechty a měšťanstva. Pravděpodobně byl i dříve známým Josefininých rodičů. Od dětství se Josefině věnoval jako učitel klavíru i zpěvu.
František Xaver Dušek byl zakladatelem první české klavírní školy. K jeho význačným žákům vedle Josefiny patřili slavní hudebníci Leopold Koželuh (1747 - 1818), Vincenc Mašek (1755 - 1831) a Jan Nepomuk Augustin Vitásek (1770 - 1839). Napsal řadu symfonií a skladeb pro komorní hudbu. Spolupracoval se šlechtickými kapelami hrabat Pachty a Clam-Gallase.
Dne 21. října 1776 se Josefina a František Xaver Dušek stali v Týnském chrámu manžely. Při obřadu jim hrál význačný pražský varhaník a skladatel Joseph Ferdinad Norbert Seger (1716 - 1782).
František Xaver Dušek byl o 23 let starší, napadal na jednu nohu po těžkém úrazu v mládí, byl uznávaný hudebník, ona měla bohaté věno. Jejich sňatek oběma pomohl k většímu společenskému uplatnění. Oba byli uznáváni jako osobnosti s velkým osobním kouzlem. V Praze se říkalo, že paní Dušková měla velmi úzký vztah k hraběti Christianu Philippovi Clam - Gallasovi (1748 - 1805), který jako první z rodu používal tohoto spojeného jména a byl velkým mecenášem umělců z hudebního oboru. Pro zajímavost uvádím, že od jeho křestního jména pochází název sklářské osady Kristiánov v Jizerských horách.
V létě r.1777 odjeli manželé do Salcburku, aby Josefina představila svého manžela. Její dědeček se stýkal s rodinou Leopolda Mozarta (1719 - 1787). Zde se manželé seznámili i s Wolfgangem Amadeem Mozartem (1756 - 1791) a jejich vzájemné přátelství trvalo až do Mozartovy předčasné smrti.
V srpnu 1777 pro Josefinu Mozart složil svou první větší koncertantní árii ( K 272) o třech částech na libreto z opery „Andromeda“ současného italského libretisty Amadea Ciga-Santiho (asi 1730 - po 1795) - “Ah, lo previdi!” – “Ah, t’invola” – “Deh, non varcar”.
Manželé Duškovi bydleli na Malostranském náměstí, v jeho horní části - proti chrámu svatého Mikuláše - v Lichtenštejnském paláci, kde je dnes hudební fakulta Akademie múzických umění.
V r. 1784 koupila Josefina Dušková jako své letní sídlo od hraběte Clam - Gallase usedlost Bertramku. Říkalo se, že jí hrabě dokonce připsal nějaký důchod a na koupi usedlosti jí dal slevu.
Manželé Duškovi vybudovali z Bertramky romantické místo s anglickou zahradou a venkovským pavilonem a toto místo se stalo oblíbeným setkáváním pro význačné hudební osobnosti. Vedli zde hudební salon pro začínající umělce i význačné hudebníky.
Ale je také známo, že paní Josefina byla i ctitelkou výtvarného umění. Na Bertramku dojížděl i významný drážďanský malíř švýcarského původu - jeden z těch, po kom se krajina u Labe opouštějícího naše území, nazývá Česko-saské Švýcarsko - Anton Graff (1736 - 1813). Byl profesorem saské umělecké akademie.
Tento malíř byl také autorem dnes nezvěstného portrétu paní Duškové. Na Bertramce se od tohoto malíře uchoval pouze portrét drážďanského kapelníka Johanna Gottlieba Naumanna (1741 - 1801).
Méně známé je, že sama paní Josefina sama byla dobrou kreslířkou.
V r. 1781 byl na Bertramce poprvé jako host Wolfgang Amadeus Mozart. Některé prameny uvádějí, že Mozartův otec Leopold varoval svého syna před půvaby mladé paní, že má vztah k hraběti Clam-Gallasovi. - V té době byl Mozart ještě svobodný a bydlel, jako i při dalších pobytech v domě „U tří zlatých lvů“ na Uhelném trhu.
Při soukromém koncertu pro vídeňský císařský dvůr v r. 1786 Josefinu Mozart doprovázel na klavír.
Na podzim 1787 pobýval Mozart při přípravách na premiéru Dona Giovanniho často u Dušků na Bertramce. Operu Mozart na Bertramce kompletoval. Premiéra byla 29. října 1787 v Nosticově, nyní Stavovském divadle.
Vypráví se nepodložená historka o vzniku árie „Bella mia fiamma, adio“, (K. 528 - Sbohem, můj krásný plameni), kterou 3. listopadu 1787 Mozart pro Josefinu napsal. Že sice árii slíbil, ale stále se ke skládání neměl. Ona ho zavřela do altánku s tím, že ho nepustí ven, dokud árii nenapíše. Když Mozart árii dopsal, měl podmínku, že paní Dušková zazpívá árii bez chyby z listu, jinak, že skladbu roztrhá.
Ve dnech 12. až 25. dubna r. 1789 koncertovala paní Dušková opět s Mozartem při jeho německém turné v Drážďanech a v Lipsku.
Dne 13. dubna 1789 například zpívala v Drážďanech árie z Mozartových oper „Figarova svatba“ a “Don Giovanni“.
Pravděpodobně to byla také Bertramka, kde se Mozart zdržoval v září 1791, kdy dokončoval operu „La Clemenza di Tito“ (Velkodušnost Titova), v češtině uváděnou jako „Titus“. Světová premiéra opery se konala v Nosticově divadle u příležitosti korunovace císaře Leopolda II. českým králem. Pojednávala o římském císaři, který v důsledku velkorysosti odpustil osnovatelům spiknutí proti své osobě.
Tehdejší kritiky chválily hlas Josefiny Duškové pro jeho rozsah a zvučnost zvláště v obtížných áriích a recitativech. Mluvívalo se především o jeho hloubkách a příjemných výškách. Její ctitelé ji vedle přízviska „krásná Atalanta“ dávali také přezdívku „česká Gabrielli“ podle italské pěvkyně Catteriny Gabrielli (1730 - 1796), která zpívala například v operách Christopha Willibalda Glucka (1714 - 1787) a Josefa Myslivečka (1737 - 1882), nazývaného „Il Divino Boemo“ - „božský Čech“. - Mysliveček byl rovněž Mozartovým přítelem a podle některých pramenů byl také jedním z těch, kteří Mozarta do Prahy zvali.
Kariéra Duškové jako pěvkyně byla dlouhá a úspěšná. Vystupovala vedle Prahy ve Vídni, Salcburku, Výmaru, Varšavě a v Berlíně.
Wolfgang Amadeus Mozart zemřel ve Vídni 5. prosince 1791. V Praze vyvrcholily slavnostní pohřební obřady 14. prosince v chrámu svatého Mikuláše na Malé Straně, kde Josefina zpívala v Requiem Josefa Rösslera - Rosettiho (1773 - 1812).
Traduje se, že se Josefina starala po Mozartově smrti v Praze o jeho syny. Ale je jisté, že si od paní Constanze Mozartové vypůjčila dost značný obnos a pak měla problémy s jeho splácením natolik, že mezi oběma dámami vznikla roztržka.
V listopadu 1796 byla první pěvkyní, která uvedla v Lipsku Beethovenovu dramatickou sopránovou árii, op. 65, „Ah, perfido“ (Ty zrádce!). Některé prameny uvádějí, že árii napsal Beethoven při svém pobytu v Praze v r. 1796 právě pro ni, avšak není to potvrzené. Pravděpodobně byla árie psána pro komtesu Josefinu Clary, snoubenku hraběte Clam-Gallase.
Jisté však je, že Josefina měla kopii tohoto díla, protože Beethoven je sám uvedl až v r. 1808 na koncertě ve Vídni. Některé prameny uvádějí, že jí opis árie Beethoven věnoval při svém pražském pobytu osobně. Árii Dušková zařadila do svého repertoáru.
Po smrti Mozartově se Duškovým už tolik nedařilo. František Xaver Dušek zřejmě dost dlouho stonal a 12. prosince 1799 zemřel. Josefině bylo tehdy pětačtyřicet let, zůstala bezdětná. Zřejmě manželovo léčení stálo mnoho peněz. Hodně také doplatila na svou pohostinnost a velkodušnost. Musela prodat Bertramku i s přilehlými rozsáhlými pozemky.
Po manželově smrti se paní Dušková zcela stáhla z veřejného života.
Známo je ještě, že v r. 1803 zpívala v Praze sopránové sólo v oratoriu Josefa Haydna (1732 - 1809) „Čtvero ročních období“.
Byla salonní pěvkyní, která zpívala pouze ve šlechtických salonech, na koncertních pódiích nebo v kostelech, protože dáma s takovou pověstí by v té době na divadelních prknech vystupovat nemohla.
Ale již nebyla tak slavná jako dříve. Postupně stále více chudla. Musela se z Lichtenštejnského paláce přestěhovat. Bydlela nejdříve v Nerudově ulici, pak v Tomášské a Thunovské. Od r. 1821 do své smrti bydlela v někdejší Pětikostelní, nyní Sněmovní ulici.
Podporoval ji hrabě Šternberk, pravděpodobně František, bratranec Kašpara ze Šternberka; oba bratranci jsou známi jako spoluzakladatelé Národního muzea. On také později zdědil zbytek její pozůstalosti, která byla později vydražena na jakési dražbě v Drážďanech.
Zemřela skoro sedmdesátiletá8. ledna 1824, zcela zapomenutá. Pochována byla na Malostranském hřbitově v Praze vedle svého manžela.
V naší zemi je spojována vždy s Bertramkou a Mozartovými pražskými pobyty.
V Salcburku je po ní od r. 1997 nazvána ulice Josepha-Duschek-Strasse.
 
Linoryty v tomto článku jsou z pozůstalosti mého otce Vlastimila Lebra (1913 - 2003). 

Poprvé otištěno v PN: 6.3.2009

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 06. 03. 2009.