Hana Němcová: Telefonní sluchátko a počítač

Rubrika: Exkluzivně – Senioři k počítačům

Vážení čtenáři, říkáte si, že to je technický nesmysl? Ano, to s vámi souhlasím. Vzít si telefonní aparát do klína, posadit se k počítači, otevřít odeslanou poštu, přitisknout sluchátko k rameni jako za mladých let práce v kanceláři, uvolnit si ruce na použití klávesnice a sdělit zoufale volajícímu příteli-seniorovi spásná slova „tak už můžeme mluvit a krok po kroku probrat, co vám nejde otevřít“ – tak to je ta úsměvná historka, o kterou se chci s vámi podělit.
 
Když jsem totiž začátky práce s počítačem před několika lety absolvovala v kurzu pro seniory, měla jsem podobné pocity jako ten zoufale volající kolega. Tehdy mi připadal počítač téměř jako úhlavní nepřítel – pod rukama mi mazal, co jsem si pracně napsala, posílal zprávy, kam chtěl, řádky poskakovaly také samy o své vůli – dnes už vím, že to vůbec není pravda, dnes už je to můj nepostradatelný pomocník.  Mladí lidé a děti to nechápou, ale my starší si připadáme jako méněcenní, když ten fenomén doby – počítač – ovládáme nedokonale nebo vůbec ne. I běžný život nás dnes na všech úřadech, poštách, v bankách a kdovíkde ještě nutí s moderní technikou pracovat. Stačí, že si musíme v úřadech vzít pořadové číslo – ejhle, technika. Bankomat, opět technika a běda, když uděláme chybu, už nám penízky nevydá, možná i někdy nevrátí kartu, a to je pak opravdu problém. A takových příkladů máme mnoho, starší lidé se toho všeho dnes bojí a ze strachu, aby se jim mladší lidé nesmáli, většina se i ostýchá o pomoc požádat. Další fenomén doby, mobilní telefon – co ten už dnes všechno dokáže! A přestože ho už dnes máme téměř všichni senioři, umíme jen dva tři základní úkony a s radostí telefonujeme, protože hovořit do sluchátka umíme všichni z mládí...
 
Vrátím se na začátek mého příběhu - tento kolega, bývalý kantor a ředitel školy, který odešel do důchodu ještě před nástupem všemocného internetu do života naší společnosti, tudíž i do škol, začal navštěvovat kurz výuky pro práci s počítačem. Jsme oba členy Svazu důchodců České republiky, já pracuji ve vedoucích funkcích a on byl vyslán do kurzu svojí základní organizací jako „tiskový mluvčí“, aby ani tato organizace v naší společné a rychlé a levné  komunikaci nezůstala v kraji osamocena. V kurzu ho do tajů počítačových a internetových kouzel zasvěcuje stejný učitel jako kdysi mě. Toho jsem vám už na těchto stránkách Pozitivních novin představila, udělila jsem mu totiž za jeho práci s námi seniory velikého PAŠÁKA, má č. 56, klikněte na FANKLUB PAŠÁKŮ a uvidíte, jak usměvavý a pohodový je to člověk.
 
V předcházejících odstavcích jsem musela podrobně vysvětlit, jak jsem se dostala „k praktické výuce práce s počítačem“ také já, abyste pochopili tu jemnou komičnost situace. Postupovali jsme totiž pomocí telefonu tak, že jsme řádek po řádku a jednotlivé odkazy společně pomocí telefonu pojmenovávali, klikali a vysvětlovali, až jsme se propracovali k tomu nejdůležitějšímu, otevřít si přílohu. Úsilí nebylo marné, příloha otevřená, u dalšího e-mailu to už bylo snadnější, no a u třetího majlíku, to jsme oba měli u nohou tak veliký kámen, který nám spadl ze srdce za „úspěšnou výuku“, že další konverzace byla uvolněná, opět přátelská a veselá, po zoufalosti ani památky. Dáte mi tedy za pravdu, že titulek článku je na místě? Ano, spojte si telefonní sluchátko s počítačem a máte pomocníčka k nezaplacení!
 
Tento styl výuky mezi přáteli dávám k informaci všem, kteří se chtějí také pobavit a zasmát. Hned budete mít pohled na svět veselejší. Věřte mi, že úsměv a přátelské slovo nám starším hodně pomáhá, protože většinu z těch našich neduhů stáří sice musíme zákonitě přijmout, ale moc radosti už nám nedělají. Členové Svazu důchodců ČR mají heslo - Důchodci důchodcům, aby nikdo nebyl sám – tak buďme k sobě vlídní a přátelští jako lidé, ať jsme mladí nebo staří.  

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © Mgr. Zuzana Šíblová, http://www.sjuzi.wgz.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 13. 03. 2009.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.