Tomáš Zářecký: Diskuze, kde se nediskutuje

Rubrika: Literatura – Fejetony

Takže čemu se dneska podíváme na zoubek? Dovolím si vás pozvat na výlet po stopách mých myšlenek, které tentokráte zaměřily pozornost na fenomén internetových diskuzí. Výlet to bude zajímavý (a hlavně zadarmo) a kdoví, třeba si na jeho konci budete chtít se mnou podiskutovat. Takže neváhejte a připojte se k nám, začínáme.

Nedá mi to, abych se nad oněmi „diskuzemi“ krátce nepozastavil. Nestačím žasnout, jakým šokům je vystavena nervová soustava „normálního“ (rozumějte mozek používajícího) uživatele celosvětové sítě, když nic netuše klikne na odkaz pod nevinně vyhlížejícím článkem na, řekněme seriózně se tvářícím, webu. Kdysi jsem býval natolik naivní, že jsem tak činil v domnění, že se jedná o způsob, jak si lze vyměnit a porovnat názory na téma, které člověka zajímá (a třeba i o něm něco ví) s lidmi, s nimiž by jinak nepřišel do kontaktu. Chyba! Kliknout na odkaz „vstoupit do diskuze“ (či nějaký podobný) se snad dá s trochou nadsázky přirovnat ke odsouzení do toho nejhoršího vězení, vejití do té nejšpinavější čtvrti města, pádu do podzemní stoky. Urážky, vulgarismy, vzájemné napadání, pomlouvání, házení špíny na druhé a spousta dalších odporností prezentovaných v drtivé většině skoro analfabety.

Samozřejmě takové nejsou všechny diskuze, existuje spousta fór, kde se člověk nemusí obávat o své duševní zdraví a kde může přijít i na spoustu užitečných informací. To hovoříme však o těch tematicky (většinou ještě hodně úzce) vymezených, kde se setkává pouze určitý druh lidí. Na „všeobecné“ diskuze (většinou pod aktuálními články, zprávami) však platí v jedenácti z deseti případů výše popsaná negativa.

Nepřestávám se divit, že ať kliknu na zprávu o počasí, o narození gorily v zoo, o filmové premiéře, o výsledku nočního zápasu hokeje, s železnou pravidelností se diskuze (po počáteční snaze) zvrhla na pole politické a tomu či onomu se dává za vinu všechno možné – třeba i ten napadaný sníh… Jednou jsem si dovolil přidat apolitický příspěvek pod apolitický článek do (a)politické diskuze. Vyvolal reakci, která mě šokovala a v první chvíli – to přiznávám – mi nahnala strach, i když po pár minutách jsem nad výplody přispěvatelů s „duchaplnými“ přezdívkami přestal uvažovat a hodil je za hlavu.

Jako roj sršňů se na mě vrhli anonymní „diskutující“ a zasypali mě takovými přízvisky, nadávkami a výhružkami, že by vydali pomalu na kapesní slovník sprostých slov. Proč? Možná proto, že jsem se vyjádřil k tématu a ne k slepé demagogii, že jsem dokázal napsat několik vět a neignorovat přitom vše, co kdy obsáhla mluvnice českého jazyka. Nejkrásnější je, že se na mě sesypali příslušníci obou „soupeřících“ táborů a osočovali mě jako toho nejhoršího z nejhorších u těch druhých. Komu to dává smysl?

Není to zase tak nepochopitelné, když se zamyslíme nad jednou ohromnou (ne)výhodou internetu – anonymitou. Takové diskuze přímo vybízí ke srocování jevů výše popsaných. Můžete si tam napsat, co chcete, a nic se vám nestane – jste dokonale anonymní (pokud nejste dokonale blbí). I proto jsem mohl hodit za hlavu, když se mi vyhrožovali smrtí a podobnými radostmi. Ale nejen ta anonymita (i když ona zejména) dělají takové diskuze tím, čím jsou. Ale než tím nadále ztrácet čas, je nejjednodušší si prostě říct – neklikat, nečíst, nepřispívat! 

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl 
http://frk60.aspweb.cz    http://frk1.wordpress.com

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 08. 05. 2009.