Antonín Siuda: Pravda o Slezských písních

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Pravda o Slezských písních

Petr Bezruč je již více než sto let jednou ze základních hodnot národního českého kulturního povědomí. Vybrané verše a strofy z nejslavnějších básní Slezských písní znají i ti, pro něž poezie jsou jenom neužitečné povídačky. Lidé, co mají jen trochu kulturního ponětí, vnímají už hodně přes století vzpurný výkřik člověka v nerovném světě bohatých a chudých a v nerovném světě utlačovaných a utlačujících národů.
Slezské písně jsou a vždy budou skrze svou syrovou vášnivou přirozenost v evropské literatuře něčím zcela výjimečným. Z toho všeho plynulo, že Bezruč v sociálních, nacionálních a poetických končinách se vznášel jako boží duch nad vším ostatním. Tak bylo až donedávna. A u mnohých, kteří nechtějí opouštět kulturní jistoty, je doposud.
Žel, ve světě Bezručovy poezie se počaly objevovat hned od počátku všelijaké nesrovnalosti a z toho pak pochybnosti o okolnostech jejich vzniku a autenticitě Petra Bezruče jako autora. Dnes už je to všechno na stole. Vášnivý zastánce Slezanů od Těšína a dalších přilehlých slezských končin, všemi uctívaná národní a sociální autorita, poštovní zřízenec Vladimír Vašek, alias Petr Bezruč, je falzifikátorem a vlastně i prznitelem cizího díla a jeho autorství.
Dosti se divím, že se kolem toho Vaška - Bezruče dělaly takové cavyky. Lidská, mravní i občanská nezpůsobilost toho člověka pro úžasné básnické dílo je přece tak zřejmá. Vašek, básník nevalné úrovně, je měšťák, bez národního vyhranění a sociálního zanícení. Člověk, který měl v Místku a později i v Brně vždy mnohem blíže k Němcům a sám cítil a komunikoval v soukromí i v kruzích svých blízkých převážně německy. V žádném případě nemohl, už z těchto důvodů, vytvořit planoucí české Slezské písně.
Tak se už dnes ví, že opěvané dílo nenapsal ten, o němž se soudilo. Naopak stovkami zásahů do původních textů původního autora Slezské písně vážně poškodil. Týmy literárních vědců se je pokoušejí očistit od Bezručových literárně pochybných změn a přídavků.
Skutečným autorem všech velkých základních básní Slezských písní je Ondřej Boleslav Petr z Frýdku nedalekých Bruzovic. Na rozdíl od Bezruče, mocnářství pedanticky oddaného úředníka, jsou dramatické peripetie Petrova života a tajuplná brzká smrt, jakož i otevřený, niterně zanícený vztah ke slezské vlasti a jeho lidu pod Lysou Horou potvrzením dokonalého spojení autora Petra a Slezských písní.
Zažíváme další pád „nezpochybnitelných“ hodnot a ostudný odchod nestoudného vylupovače cizího díla. Je to jeho hanba. Lze se jen nadít, že se nám záhy dostane hlubokých a pravdivých informací o člověku, který napsal Slezské písně a čtenářům se dostanou ve své původní podobě. 

Doplněk autora (21.03.2009):
Po ruské invazi jsem prožíval vcelku kruté časy. Nechtěli mne tenkrát vzít, když mne předtím vyhnali z aspirantského studia na univerzitě v Olomouci, nikam do práce, ani do nějaké jednoduché rukodělné někde v dílně nebo na dvoře. Nakonec jsem se jako pomocný montér uchytil u významného montážního podniku, slovutných Hutních montáží. Pro tamní montéry to bylo k pobavení, když profesor (jak mi říkali) lezl po všelijakých konstrukcích a montoval s nimi. O přestávkách mě rádi nad svačinou poslouchali a bavili se velmi mými vědomostmi a historkami. Zrovna nedávno jsem našel fotografii, na které jim vysvětluji řecké paradoxy pohybu. Pak jsem se jako vystudovaný třicetiletý vysokoškolský filozof a dějepisec u nich vyučil zámečníkem a měl dokonce v péči malou partu pomocníků - převážně nekvalifikovaných cigánů. Odešel jsem však dosti brzy jinam, protože mne nechtěli pořádně zaplatit, řkouce, že živlům peníze nepatří. A právě na tom dalším pracovišti, kde jsem jezdil jako samostatný prý montér po republice, je tu řeč.

Přišel za mnou s kloboukem v ruce známý ostravský básník Věnceslav Juřina a bývalý šéfredaktor zdejšího jedinečného literárního časopisu "Červený květ". (Měl titul podle známé básně ze Slezských písni.). Plačky mi vysvětloval, že má doma tři děti, že potřebuje pomoci, nebo budou o hladu. Smiloval jsem se a pak jsme asi rok jezdili po těch montážích spolu. Bezruč byl neustále na pořadu našich debat. Já nevěřil, Juřina ano. Dokonce mne přesvědčoval, že je jeho vnukem, neboť za svého pobytu v Místku na poště intimně lnul k jeho babičce. Juřina to měl investigativně prošetřené a spočítáné. Já na to nikdy nedal. Dnes vidím, že ten talent, po "bardovi slezského lidu", jak se chlubívával, by byl pochybný a sporý. Samozřejmě, že otázky autencity autora Bezruče - Vaška jsme propírali v hlučných šarvátkách - on se dědečka žhavě zastával, já ho haněl.
Proto jsem teď celou záležitost stručně sepsal i pro PN. Sám jsem "od Těšína", proto od počátku vím, že Slezské písně napsal někdo náš, někdo, kdo byl spalován tamním bezprávím - sociálním i národnostním. Bezruč byl cizák a filistr. Z tohoto důvodu v žádném případě nemohl být autorem. Petr byl celým životem i svou starou rodinnou tradicí nezpochybnitelným původcem všeho, co stálo v té knížce za to.
Literární analýzy, které ještě přijdou, budou potřebné hlavně proto, aby se plytké a nevhodné Vaškovy úpravy, jakož i jeho nevalné básničky, které tam nastrkal, do mrtě odstranily. Literární analýzy a snášení všelijakých sekundárních důkazů o nepravosti autora Vaška - Bezruče nejsou pro našince zapotřebí. Ten ví, co je naše, co tam patří a kdo to mohl nebo nemohl napsat. Bezručův podvod bude jednou označován jako snad největší skandál v české literární historii.

Antonín Siuda 

 REFLEX Vladimír Novotný: KDO VŠECHNO NAPSAL SLEZSKÉ PÍSNĚ? 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 20. 03. 2009.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.