Olga Szymanská: Tvorba Olbrama Zoubka překračuje skutečné i pomyslné hranice
Rubrika: Publicistika – Co je psáno...
Mezinárodní festival Smetanova Litomyšl zahrnuje v současné době kromě výtvarné stránky i výtvarnou. Pro ni má určeny především velmi důstojné prostory zdejšího zámku. V jeho bývalém sklepení najdeme krásnou expozici významného autora. Ač narozen v Praze, patří dnes k významným občanům Litomyšle a k městu má osobní vztah. Pro zdejší park vytvořil fontánu. Pro pražský svah Petřína Pomník obětem komunismu. Palachovi posmrtnou masku. Do dubna spadá datum jeho narození: OLBRAM ZOUBEK.  Již studium ve vynikající sochařské škole Josefa Wagnera na VŠUP a po jeho absolutoriu restaurátorská práce motivovaly jeho tvorbu směrem k sochařské tradici. Zážitkem z cesty do Řecka navždy uhranut, byl navždy poznamenán vztahem k antice. K tvorbě Zoubek přistupoval s vědomím ušlechtilého poslání výtvarného umění. Svůj ideál lidskosti vyjádřil v opakujících se tématech – tedy tématech osudových. Výtvarný názor formoval poznáváním děl klasiků moderního umění. Brzy dosáhl velmi osobitého figurativního stylu, jehož smysl sám vyjádřil slovy: „Dělám lidi, na které myslím“. Na prvním místě mu vždy šlo a jde o zpodobení postav vlastní rodiny a přátel. U každé s její konkrétní podobou a výrazem a s určením jejího poslání. Vzájemné vztahy jsou evokovány v seskupeních s ostatními. Postavy mytologické nebo biblické procházejí u autora opačným procesem – zkonkrétňuje je směrem k přítomnosti. K tzv. nové figuraci měl umělec i vztah kritický, neboť ji od paleolitu až po současnost chápal a chápe jako kontinuitu. Zoubkovy sochy promlouvají bezprostředním projevem nastolené psychické situace v gestech a v pohybech, v naklonění, schýlení, vychýlení, pádu – mnohdy jsou to samotné názvy děl. Záleží mu především na sdělnosti a na přímém kontaktu s divákem. Postavy v prostoru za Stavovským divadlem (2007) byly po letech vlastně volným pokračováním jeho skupiny plastik, specielně vytvořených pro výstavu Socha a město (1969), kde za tento přístup získal cenu M. B. Brauna. Soustavná tvorba dala vzniknout úctyhodnému počtu autorových uměleckých děl, která vždy přesně reflektovala proměny doby, a přitom nikdy neuhnula ze směru umělcovy osobní dráhy, ani víry. Dílo velmi početné má zároveň veliké rozpětí: od komorních plastik, volných soch i reliéfů k rozměrným a monumentálním objektům a k postavám v nadživotní velikosti. Sochař rád spolupracuje s architekty: je autorem četných realizací v exteriérech i v interiérech. Oblíbenými materiály pro jeho plastiky jsou osinkocement, olovo a cín. Hluboké působivosti dosahuje dávno prověřenými metodami: polychromováním a zlacením. Z cínových reliéfů pořizuje krásné otisky do ručního papíru, užívané i jako PF-ky. Je dobré si připomenout, že Olbram Zoubek – společně s V. Jarcovjákem, K. Vacou, V. Preclíkem, Z. Fibichovou, E. Kmentovou, O. Čechovou, E. Petrovou a dalšími umělci – založil a byl členem skupiny Trasa, a že s ní vystavoval v letech 1959 – 1969. Již od konce studií u J. Wagnera se v jeho ateliéru vytvářely velmi známé umělecké, později i životní dvojice: se Zoubkem to byla Eva Kmentová. Tehdy se sochař zúčastňoval mezinárodních sochařských sympozií, např. ve Vyšných Ružbachách či v st. Margarethen a své zkušenosti poskytl v roce 1992 při vzniku nového sympozia Barok a dnešek. Od roku 1991 je členem Umělecké besedy. Olbram Zoubek má za sebou desítky kolektivních a samostatných výstav po celém světě, zastoupení ve světových galeriích a muzeích, v nesčetných soukromých domácích a zahraničních sbírkách. V letošním roce mu byla udělena cena Trebbia za celoživotní umělecké dílo. Neboť má přínos v takovém rozsahu, který daleko překračuje skutečné i pomyslné hranice. |
Foto převzato ze stránek © Galerie Krause, Švýcarsko
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 08. 04. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Ivo Šmoldas |
 |
Jaroslav Vízner |
 |
Josef Fousek |
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
 |
Vladimír Just |
 |
Ladislav Gerendáš |
 |
JUDr. Ivo Jahelka |
 |
Blanka Kubešová |