Dobromila Lebrová: Bedřich Hrozný, orientalista, znalec starověké chetitštiny

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Bedřich Hrozný, orientalista, znalec starověké chetitštiny - 130. výročí narození
 
Při setkání se jménem tohoto významného vědce se většinou setkáme se zjednodušením, že to byl vědec, který rozluštil klínové písmo. Otázkou klínového písma se zabývali již před jeho narozením jiní badatelé; například německý filolog a epigrafik Georg Friedrich Grotenfeld (1775 - 1853), který první spis o vysvětlení klínového písma uveřejnil už v r. 1837, tedy čtyřicet dva roky před narozením Bedřicha Hrozného; bádání bylo ukončeno už asi v r. 1857. Byli to i jiní vědci např. Sir Henry Rawlinson (1810 - 189Bedřich Hrozný v mládí5), kteří popisovali svá bádání už v době útlého dětství našeho krajana.
Význam hlavního objevu u Hrozného vedle dalších prací spočívá především v tom, že rozluštil neznámý jazyk, který klínopisné tabulky obsahovaly. Rozluštil tedy chetitský jazyk a rozpoznal, že patří mezi indoevropské jazyky. Jeho přesvědčením bylo „Není jazyka, který by nešel rozluštit“.Akademik Bedřich Hrozný se narodil 6. května 1879 v Lysé nad Labem na evangelické faře na nynějším náměstí Bedřicha Hrozného. Jeho otec Václav Hrozný byl v Lysé evangelickým farářem, maminka Anna se za svobodna jmenovala Šimečková. Měl ještě jednoho bratra a dvě sestry.
Jeho původ i celá jeho životní dráha se dá opsat jedním jeho citátem: „Často slýcháme názor, že se bible přežila a že nemá již modernímu člověku co říci… Bible je dnes knihou aktuální, vpravdě knihou světovou, jež by neměla scházet v knihovně nikoho z nás.“ On se po celý život často pohyboval v místech, která se nějak Bible dotýkala; byla to Bible, která ho vedla k místům jeho bádání.
Středoškolská studia začal na Akademickém gymnáziu v Praze v r. 1889, kde studoval do r. 1896. V tomto roce mu zemřel otec. Rodina se přestěhovala do Kolína a Bedřich pak přešel na zdejší reálné gymnázium, kde v r. 1897 maturoval. Zde se setkal s profesorem Justinem Václavem Praškem (1853 - 1925), významným českým vědcem. Ten se v té době zabýval studiem staroperských, asyrských a babylonských nápisů a dějinami národů Středního východu. Velmi tím Hrozného ovlivnil, takže se už v Kolíně začal učit hebrejštině a arabštině.
Studium cizích jazyků značně rozšířil při vysokoškolských studiích na univerzitě ve Vídni. Původně měl jít po otcových stopách a studovat teologii, které se ale věnoval pouze jeden semestr. Pak přešel na filozofickou fakultu ke studiu orientálních jazyků a dějin. Studoval latinu, řečtinu, aramejštinu, etiopštinu, sabejštinu (starý jihoarabský semitský jazyk), perštinu staroegyptštinu a sanskrt. Asyrštinu a sumerštinu se učil sám, protože se na fakultě nepřednášela. Zabýval se již zveřejněnými nálezy klínového písma. Zároveň studoval i paleografii (nauka o starých písmech), archeologii a hermeneutiku (nauka o výkladu náboženských textů).
Studium dokončil v r. 1901 doktorátem, když obhájil svou práci „Jihoarabské skalní nápisy“. Jako úspěšný student získal stipendium k dalšímu studiu.
Justin Václav PrášekVe studiu pokračoval tedy ještě v tomto roce na berlínské univerzitě v asyrologickém ústavu u profesora Friedricha Delitsche (1850 - 1922), který byl odborníkem především na biblickou historii; měli s Bedřichem Hrozným společné i to, že jejich otcové byli kněží. Druhým významným profesorem byl v Berlíně Hugo Winckler (1863 - 1913), který se zabýval asyrskou a babylonskou historií. Během pobytu v Berlíně vyšel Hroznému spis „Peníze u Babyloňanů“.
V Berlíně se Hrozný věnoval hlavně studiu klínových nápisů. V některých asyrských textech objevil zmínky o asyrském slunečním bohu Ninibovi.
Odjel tedy v letním semestru 1902 do Londýna, kde se v Britském muzeu dostal k dalším klínopisným tabulkám o tomto božstvu. O svém bádání vydal v r. 1903 spis „Sumerisch-babylonische Mythen von dem Gotte Ninib“ (Sumersko-babylonské mýty o bohu Ninibovi).
Po návratu do Vídně se stal praktikantem vídeňské univerzitní knihovny. Zde se setkal s vídeňským profesorem teologie Ernstem Sellinem, který se zabýval studiem Starého zákona a hledal pro biblické popisy dějů podporu v archeologii. V r. 1904 pozval Sellin Hrozného, aby se zúčastnil jeho expedice do palestinského Taanneku (nyní nejjižnější cíp Izraele), kde hledal souvislosti s biblickým exodem. Určité prameny uvádějí, že Hrozný projel tehdy během dvou dní na koni celou Palestinu. Zde získal své první zkušenosti pro archeologický výzkum v terénu. Své objevy pak Hrozný zveřejnil ve svém dvousvazkovém spisu „Keilschrifttexte aus Taannek“ (Klínopisné texty z Taanneku) z let 1904 a 1905.
V r. 1905 se stal docentem vídeňské univerzity pro řeči semitské se zřetelem ke klínovému písmu. Pokračoval ve čtení klínopisných textů a z té doby pochází spis „Zur Bierbrauerei der alten Babylonier“ (O vaření piva u starých Babyloňanů). Zároveň také pochopitelně studoval starověkou výrobu sladu pro pivo a napsal v r. 1913 spis „Das Getreide im alten Babylonien“ (Obilí ve staré Babylonii).
Docentem byl na univerzitě bezplatně a pracoval stále v univerzitní knihovně, kde v r. 1909 přestal být pomocným knihovníkem a získal definitivu. V tomto roce si vzal slečnu Vlastu Procházkovou za manželku. Manželé pak měli dvě dcery.
Mezitím v r. 1906 německá expedice, podporovaná Německou orientální společností (Deutsche Orient-Gesellschaft), objevila v Malé Asii hlavní město starověké říše Chetitů Chattušaš (v době výzkumů se místo nazývalo Bogazköy, nyní by se našlo na mapě v Turecku pod názvem Bahçeþehir východně od Ankary). Zde byl objeven velký archiv patřící bývalým chetitským králům, obsahující již známé klínové písmo, avšak neznámou řeč, se kterou si spousta badatelů nevěděla rady.
V r. 1913 ho Německá orientální společnost vyzvala ke zpracování klínopisných textů. Hrozný si vybral bádání v onom neznámém jazyce a odjel v dubnu 1914 i s manželkou do Istanbulu, aby tam okopíroval texty v tomto neznámém jazyce. Zde se manželé zdrželi do začátku 1. světové války.
Byl sice odveden, ale vzhledem ke krátkozrakosti zůstal sloužit jako písař ve Vídni. Zde se ve volných chvílích, ale i ve službě věnoval luštění neznámého jazyka. Vypráví se o tom i historka o nadporučíkovi Kemmergruberovi, který Hroznému povolil i luštění starobylých textů, když zjistil, že ve skladišti, které měl Hrozný na starosti, je pořádek a nekrade se tam.
V listopadu 1915 na setkání Německé orientální společnosti Hrozný přednesl přednášku „Die Lösung des hethitischen Problems“(Rozluštění chetitského problému), v níž uvedl, že tento chetitský jazyk patří do rodiny jazyků indoevropských. O národu Chetitů bylo do té doby totiž známo jen z textu z Bible, kde byli nazýváni Chetejci (Starý zákon, Genesis 23, kde Abrahám mluví k Chetejcům), a z nápisů egyptských faraónů. Předložil i základní mluvnici tohoto jazyka. Další přednášku na stejné téma měl v prosinci 1915 ve Vídni. Rozluštění napomohla Hroznému velká znalost značného počtu jazyků. Chetejci
Cituje se přitom věta v chetitštině: „Nu ninda-an e-ez-za-at-te-ni wa-a-tar-ma e-ku-ut-te-ni“, kde „ninda“ znamenalo sumersky „chléb“. Z angličtiny mu pomohlo slova „water“ - „voda“. Znaky za slovem „ninda“ mu připomněly německé „essen“ - „jísti“ a z toho složil první chetitskou větu: „Nyní chléb budete jísti, vodu pak budete píti.“
Přes tyto významné výsledky, které se ale nesetkaly hned s pochopením, se stal ve Vídní v r. 1915 pouze profesorem mimořádným.
V r. 1917 vydal výsledky svého bádání písemně ve spisu „Die Sprache der Hethiter, ihr Bau und Zugehörigkeit zum indogermanischen Sprachstamm. Ein Entzifferungsversuch“ (Řeč Chetitů, její stavba a příslušnost k indoevropskému jazykovému kmeni. Pokus o luštění).
Po válce, kdy Češi a jiní Slované opouštěli Vídeň, přestěhoval se do Prahy, kde byl v r 1919 jmenován řádným profesorem klínopisu a dějin starého Orientu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Pokračoval v překládání chetitských textů, z nichž například „Code Hittite“ (Chetitský zákoník), popisující právní řád chetitské říše v období z 15.-14. století př. n., byl vydán v r. 1922 ve francouzštině. Zákoník popisoval právo, které bylo na mnohem modernější úrovni, než bylo právo států okolních, pokud byl ovšem jejich právní kodex znám.
V letech 1924 a 1925 podnikl Bedřich Hrozný svoji velice úspěšnou výpravu. Jeho cestu podporovali československé politické špičky - prezident Masaryk, ministr zahraničí Beneš, dále podnikatelé - plzeňská Škodovka, Baťovy závody, průmyslové svazy cukrovarníků a lihovarníků, papírenského průmyslu a firmy podnikatelské rodiny Petschků.
Odjel do Sýrie a Turecka, aby hledal další klínopisné tabulky.
První výkopy se děly v dubnu 1924 v Palestině asi 40 km východně od Tiberiadského jezera u tehdejšího Šech Saadu (Tall Sa´d) a pak na severu Sýrie asi 35 km severozápadně od Allepa, v místě dnes nazývaném Tell Rifa´at, kde bývalo starověké město Arpad. Arpad je také místem, o kterém jsou zmínky v Bibli. Muzeum v Allepu vystavuje tabulky s klínovým písmem; mezi nimi jsou i některé, které zde nalezl Bedřich Hrozný.
Avšak k nejvýznamnějšímu nálezu došlo až při pracích v dnešním Turecku na pahorku Kültepe, nedaleko dnešní vesnice Karahöyük, v místě starobylého města Kanéše, kde objevil klínopisný archív. Místo bylo známé jako významné archeologické naleziště už od asi poloviny 19. století, ale Bedřichu Hroznému se podařilo najít obchodní osadu i archiv asyrských kupců z doby 2. tisíciletí před naším letopočtem. Objev se nazývá „kappadocké tabulky“. Opevněné místo mělo tvar půlměsíce, tedy Hrozný popsal své nálezy v díle „V říši půlměsíce, cesty a výkopy v Turecku“ z r. 1927. Sám o tom v této knize psal: „Archiv, to byla hnízda tabulek o 10, 20, 80 či 250 kusech, téměř vždy jsme nalezli zlomky velkých nádob, v nichž byly tabulky původně uloženy, v jejich blízkostí. Jedna z těchto bedniček je téměř úplná, má tvar kukaně, ozdobené reliéfem. Reliéf tento představuje nejasné poněkud zvíře, nahlížející zvědavě dovnitř bedničky tak, jako by chtělo seznat její obsah.“ Hliněné tabulky
Pro vědecké kruhy byla určena předběžná zpráva ze stejného roku „Rapport préliminaire sur les fouilles tchéchoslovaques de Kültepe“ (Předběžná zpráva o československých výkopech v Kültepe).
V padesátých letech minulého století bylo Kültepe důkladně prozkoumáno tureckými archeology.
Po návratu byl Hrozný zvolen děkanem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy na r. 1926 a 1927 a věnoval se budování Orientálního ústavu. Postupně byl jeho místopředsedou a pak i předsedou. Založil v r. 1929 vědecký časopis „Archiv orientální“, který byl orgánem Orientálního ústavu a který je vydáván dodnes. První číslo časopisu vyšlo 5. března 1929. Svými příspěvky se zasloužil o vysokou úroveň časopisu, jehož hlavním redaktorem byl až téměř do své smrti v r. 1952.
Ve třicátých letech podnikal množství přednáškových turné na významné světové univerzity, především v Londýně, Oxfordu a v Paříži.
Na univerzitách v Paříži, Oslu a v Sofii mu byl udělen čestný doktorát. Stal se dopisujícím členem světových vědeckých akademií - v Paříži, Kodani, Amsterodamu, ve Stockholmu a v Oslo. Byl jednou z osobností, která měla svůj poradní hlas při navrhování laureátů Nobelovy ceny.
V r. 1934 odjel opět na studijní cestu do Turecka i Sýrie, kde kopíroval množství hieroglyfických textů z Malé Asie a severní Sýrie se snahou je rozluštit. Jeho úspěch byl jen dílčí, což si sám nechtěl vůbec přiznat. Pokoušel se totiž o rozluštění hieroglyfické luvijštiny, což byl jazyk, kterým se ve starověku hovořilo v Anatolii na území dnešního Turecka, který byl asi o 500 let starší, než klasická chetitština. Hrozný ale napomohl svými výzkumy dalším vědcům, kterým se pak rozluštění podařilo
Výsledky svého bádání uveřejnil v třísvazkovém díle „Les inscriptions hittites hiéroglyphiques“ (Chetitské hieroglyfické nápisy), které vyšlo v r. 1937.
V r. 1936 uspořádal na pozvání tehdejšího komisaře pro školství a kulturu velké přednáškové turné po univerzitních městech Sovětského svazu. Projel Moskvu, Leningrad, Kijev, Baku, Tbilisi a Jerevan.
Od r. 1937 pracoval na popisu nejstarších dějin Předního Východu, ale i Indie a Kréty. Pokoušel se o rozluštění starobylého protoindického jazyka. Popsal archeologické výzkumy starobylých indických měst Harappa a Mohendžo-daro (nyní Pakistán). Předpokládal, že zdejší starověcí obyvatelé měli společný původ s obyvateli Přední Asie. Bohužel jeho snaha o zjištění tajemství těchto písem už úspěšná nebyla, i když on sám o úspěšnosti svého řešení přesvědčen byl. Své bádání shrnul v rozsáhlé monografii „Nejstarší dějiny Přední Asie a Indie“. Zároveň také publikoval v cizině. Z této doby je francouzský text „Un nouvaux texte juridique du Kultépé“ (Nový právnický text z Kültepe).
V r. 1939 měl možnost emigrace, kterou odmítl, a byl zvolen rektorem Univerzity Karlovy, což přijal, ale vzhledem k okupaci k jeho nastolení rektorem už nedošlo. Po zavření vysokých škol pořádal veřejné přednášky o svých objevech, které byly s nadšením navštěvovány. Zároveň se dále pokoušel o rozluštění starého krétského jazyka. V Německu mu vyšlo pojednání „Über eine unveröffentlichte Urkunde vom Kültepe“ (O jedné neuveřejněné listině z Kültepe).
V r. 1940 mu bylo nabídnuto místo na protektorátním ministerstvu školství - nabídku odmítl.
V r. 1944 byl postižen záchvatem mozkové mrtvice, což způsobilo, že se po válce už na univerzitu nemohl vrátit. Muzeum
V r. 1947 mu byla udělena státní cena a v r. 1948 shrnul své celoživotní bádání v knize „Stručný přehled mých vědeckých objevů“. Napsal víc než dvě stě vědeckých pojednání v češtině, němčině, francouzštině a angličtině.
V r. 1951 bylo v jeho rodišti v Lysé nad Labem zřízeno Muzeum Bedřicha Hrozného.
V r. 1952 jej postihl úraz, kvůli němuž musel být v sanatoriu. Zde také přijal jmenování akademikem nově založené Československé akademie věd, které obdržel v den jejího založení 12. listopadu 1952.
Zemřel o měsíc později 12. prosince 1952. Pochován byl ve svém rodišti do hrobu svých rodičů na místním evangelickém hřbitově. V r. 1977 byl hřbitov zrušen a ostatky Bedřicha Hrozného i jeho rodiny byly přeneseny na obecní hřbitov. Pomník ze hřbitova je nyní na pozemku Evangelického sboru v Lysé nad Labem.
Bedřich Hrozný byl a je dosud uznávanou světovou vědeckou osobností. Jeho sté výročí narození bylo uvedeno na seznamu UNESCO.
Díky němu se zrodil a úspěšně vzkvétá nový vědecký obor chetitologie. I když badatelů v tomto oboru není mnoho. Klínopisné tabulky, přivezené z jeho vykopávek, jsou majetkem Univerzity Karlovy. Ve světových sbírkách je více než sto tisíc textů v klínovém písmu a Lysá nad Labem - pomníkpouhá desetina je přečtena. Rovněž existuje přání, aby texty byly digitalizovány - obor se tedy může úspěšně rozvíjet dále.
Jeho jméno se ocitlo i v astronomii - planetka č. 1984 UCI byla pojmenována jeho jménem.
V r. 1951 byl natočen dokumentární film „Dílo prof. Hrozného“ v režii Alana Františka Šulce.
V Lysé nad Labem je vedle náměstí po Bedřichu Hrozném pojmenována i základní škola. A na náměstí je Hrozného pomník.
Dílo i život Bedřicha Hrozného nejlépe popsal Vojtěch Zamarovský ( 1919 - 2006) ve své knize „Za tajemstvím říše Chetitů“. Zamarovského životem se zabýval také spisovatel Miroslav Slach (1919 - 2001) v knize „Bedřich Hrozný (Můj starý dobrý Orient - Expres)“. A konečně Eduard Petiška (1924 - 1987) oslavil ve své knize „Příběhy, na které svítilo slunce“ dva naše významné badatele - vedle Bedřicha Hrozného ještě egyptologa Františka Lexu (1876 - 1960).
K letošnímu výročí se bude životem a dílem Bedřicha Hrozného zabývat Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, které o něm připravuje výstavu na období 28. května až 6. července letošního roku. 
 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 06. 05. 2009.