Dobromila Lebrová: August Seydler, astronom, fyzik a matematik - 160. výročí narození

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

 
August Seydler byl prvním českým profesorem astronomie a zároveň i autorem českého astronomického názvosloví.
Když se mě přátelé psalí, o kom budu psát článek pro první červnový týden, odpověděla jsem, že o Augustu Seydlerovi. Všichni odpověděli, že ho neznají. - Seydler sám mluvil o vědcích tak, že by to platilo nejen na jeho osobu, ale na české vědce to platí všeobecně i dnes:
„Zeptejte se: ´Čím byl posud vědec národu našemu?' . . . byl on vlastně, pokud se činnosti jeho týče, vyloučen ze svazku národa; bylo mu dovoleno, pro vlastní uspokojení, vlastní zálibu, ukojení vlastní ctižádosti zanášeti se vyvolenou svou vědou, stál tu však osamocen s hloučkem těch, kteří k němu přilnuli blíže. Národ o něm nevěděl, a co hůře - on sám nevěděl, kterak proniknout k národu, jakým způsobem s ním vejíti ve styk.“
Bohužel, národ osvých vědcích neví ani dnes. Pokud se studují cizí prameny, o mnohem méně významných vědcich jiných národů se můžeme dovědět mnohem více, než o našich vlastních. Ale přinejmenším jejich jména jsou součástí vzdělanosti těchto národů, když ne více. - Na druhou stranu nás ale může trochu omlouvat to, že o profesorovi Seydlerovi bychom se za minulého režimu učit nemohli už jen z toho prostého důvodu, že byl kolegou a blízkým přítelem Masarykovým.
Jeho plné jméno bylo August Jan Bedřich Seydler a narodil se 1. června 1849 v Žamberku. Jeho otec Jan Nepomuk Seydler (1810 - 1888) pocházel z pražské Malé Strany a byl vysosokoškolsky vzdělaný právník, který však nepříznivou shodou okolností nemohl ze začátku své kariéry získat odpovídající místo a později působil na mnohých místech v Čechách jako podinspektor potom inspektor finanční stráže. V Žamberku působil Jan Seydler od r. 1840, zde se také oženil s Antonií Sukovou (1820 - 1852) a narodily se jim čtyři děti - dvě dcery a dva synové - August byl nejmladší.
V době Augustova narození byla jeho maminka už vážně nemocná, trpěla tuberkulózou, což bylo pak osudné i celé rodině. V r. 1850 byl Augustův tatínek přeložen do Prahy a v kariéře finančního úředníka pokračoval až do výslužby. Augustovi ale umřela maminka, když mu byly tři roky. Tatínek se o dva roky později znovu oženil a do rodiny přibyla ještě mladší nevlastní sestra.
V r. 1860 začal August studovat na piaristickém gymnáziu Na příkopech, tehdy Starých alejích Maturitu složil v r. 1867. Už za středoškolských studií se zajímal o matematiku a astronomii, takže se stal i na Univerzitě Karlo-Ferdinandově studentem filozofické fakulty, kde se tehdy matematika i astronomie přednášely. Navštěvoval německé přednášky pražských profesorů, především matematika Ernsta Macha (1838 - 1916), astronoma Karla Hornsteina (1824 - 1882), ale i dalších matematiků Karla Durégeho (1821 - 1893), Wilhelma Matzky (1798 - 1891), ale i případné přednášky Emila Weyra (1848 - 1894), který byl tehdy Durégeovým asistentem.
Ale usiloval i o všeobecné vzdělání a učil se jazykům. Postupně ovládl vedle němčiny, ve které se vyučovalo, také francouzštinu, angličtinu a italštinu. Tak se mohl seznámit s díly významných bývalých i současných učenců v originále. Navštěvoval některé přednášky filologa Johanna Nepomuka von Kelleho (1828 - 1909), filozofa Josefa Dasticha (1835 - 1870) a zabýval se chemií u profesora Wilhelma Friedricha Gintla (1843 - 1908) a nárazově i přírodovědou u Vincence Kosteletzkého (1801 - 1887). Filozofii si ještě prohluboval u Wilhelma Fridolina Volkmanna (1821 - 1877), který byl odborníkem na estetiku, psychologii a obzvláště se vyznal v dějinách filozofie.
V r. 1867 vstoupil do „Jednoty českých mathematiků a fysiků“ a hned v r. 1868 byl zvolen jednatelem a velice pozvedl úroveň spolkové činnosti.
Svým pilným studiem si získal oblibu u svých profesorů - profesor Mach mu vymohl stipendium 100 zlatých a umožnil mu ver školním roce 1868/1869 práci v laboratoři c.a k. fyzikálního ústavu. Ale i profesor Horstein ho navrhl na místo asistenta na hvězdárně v Klementinu, kde pracoval od školního roku 1869 - 1870. Bohužel hvězdárna měla velmi zastaralé vybavení, přestože profesor Horstein usiloval o lepší přístroje.
V r. 1870 publikoval Seydler svoji první práci o výpočtu drah oběžnic.
Po absolutoriu v r. 1871, kdy se stal doktorem filozofie, se rozhodl na univerzitě zůstat. Ovšem míst bylo málo (viz třeba dlouholeté čekání na pražskou profesuru Jana Evangelisty Purkyně).
V r. 1872 usiloval o habilitaci. Z fyziky obhajoval práci „O některých větách mechanické teorie tepla“ a z astronomie svoji práci o drahách oběžnic „Nový způsob, jak lze vypočítati dráhy oběžnic“ a k tomu ještě „Několik pojednání astronomických“, takže se stal ve svých dvaceti třech letech soukromým docentem teoretické fyziky na univerzitě Karlo-Ferdinandově. Zároveň se stal v r. 1872 adjunktem na klementinské hvězdárně, což byl v podstatě pomocný pracovník, který konal pozorování, dohlížel na přístrojové vybavení, popřípadě se staral i o asistenty. Zde jako adjunkt pracoval Seydler až do r. 1881, kdy se stal profesorem.
Seydler prováděl mnohá pozorování, - jak už je do dneška tradicí klementinské hvězdárny, především pozorování meteorologická,- ale různá poměrně obtížná měření magnetická, ale jen málo pozorování bylo astronomických. Někdy to bylo fyzicky značně náročné - především práce venku za jakéhokoli počasí - a Seydler už tehdy nebyl příliš zdráv, jeho potíže s plícemi se začaly projevovat v r. 1873. Vzhledem k nedostatku hvězdářských přístrojů se Seydler po vzoru svého učitele Horsteina zaměřil především na studia teoretická a revidoval měření na hvězdárně z let 1860 až 1866. V podstatě postavil základy české astronomie. Stal se také u profesora Hornsteina, který byl zároveň ředitelem hvězdárny,velmi oblíbeným.
Jako docent také pilně přednášel a vedle profesora matematiky Františka Josefa Studničky (1836 - 1903) byl jediným přednášejícím, který přednášel také česky. Usiloval o české názvosloví, ale i o české učebnice. Začal psát teoretickou fyziku. Jeho stěžejním pedagogickým dílem je třídílná učebnice “Zakladové theoretické fysiky“. První díl, týkající se především mechaniky, vyšel v r. 1880, druhý až posmrtně v r. 1895 a třetí díl o teoretické mechanice dokončil až Seydlerův nástupce profesor František Koláček (1851 - 1913).
Recenze celého vydání tohoto díla z přelomu devatenáctěho a dvacátého století od matematika Vladimíra Nováka (1869 - 1944), pozdějšího profesora matematiky na Masarykově univerzitě v Brně, je velmi zajímavá: „Spis tento jest důstojným začátkem díla, v skrovných poměrech našich vzácného a neobyčejného, začátkem, v němž na základě moderních názorů vylíčeny jsou výsledky mechaniky v začátku století dvacátého způsobem originálním, který i při přísném vědeckém pojednání nepřestává být přístupným a poutavým.“
V r. 1876 se August Seydler oženil s Annou Weyrovou (1854 - 1884), která byla sestrou dvou významných českých matematiků Emila a Eduarda Weyrových a také dcerou matematika. Manželství bylo šťastné, narodily se čtyři děti - nejstarší Jaroslav ale brzy zemřel, dále dvě dcery Helena (1879) Antonie (1881) a syn Jan (1882).
V r. 1881 se stal Seydler mimořádným profesorem matematické fyziky a astronomie na univerzitě Karlo-Ferdinandově. Po jejím rozdělení na českou a německou část v r. 1882 se stal profesorem české části, a v r. 1885 se stal řádným profesorem. Po stránce odborné mu tehdy byl velkou oporou kolega profesor Čeněk Strouhal (1850 - 1922).
Vedle členství v jednotě českých matematiků a fyziků byl také od r. 1884 členem Královské české společnosti nauk.
Ale když byly nejmladšímu synovi dva roky, zemřela v r. 1884 na tuberkulózu Seydlerovi manželka, ale ještě o rok dříve zemřel Seydlerovi jeho bratr, profesor reálky a doktor filozofie. Tato úmrtí - i další úmrtí v rodině, která v osmdesátých letech následovala rychle za sebou (sestra, otec, nevlastní matka), byla příčinou těžké duševní krize i zhoršení jeho vlastního zdravotního stavu.
V té těžké době hledal východisko ve filozofii, v přiblížení se k Bohu. Dopisoval si s významným, i když velmi excentrickým lipským psychologem, filozofem a fyzikem, profesorem Gustavem Theodorem Fechnerem (1801 - 1887) s cílem najít řešení rozporu mezi vědou a náboženstvími. Profesor Fechner aplikoval fyzikální zákony do psychologie. Psával i pod pseudonymem Dr. Mises a předběhl do určité míry dnešní dobu, protože už v r. 1836 napsal „Das Büchlein vom Leben nach dem Tode“ (Knížka o životě po smrti), - téma, jež se v dnešní době považuje za doménu současného amerického lékaře dr. Raymonda Moodyho (* 1944), který svůj „Život po životě“ (Life After Life) napsal až v sedmdesátých letech dvacátého století.
Ovšem také tehdy Seydlerovi nemohlo přidat na zdraví i jeho zapojení do sporů o Rukopisy.
V r. 1882 byl z Vídně na českou část rozdělené univerzity povolán profesor Tomáš Garigue Masaryk (1850 - 1937). V r. 1883 začal Masaryk vydávat u nakladatele J. Otty (1841 - 1916) kritickou vědeckou revui nazvanou „Athenaeum“, s podtitulkem „Listy pro literaturu a kulturu vědeckou“. August Seydler jako Masarykův kolega do této revue také psal články - namátkou třeba článek „Jak zvelebovati naši literaturu nauk“.
V té době začali někteří zastánci „Rukopisů zelenohorského a královédvorského“ boj za jejich pravost. Byl to především bohemista profesor Jan Gebauer (1838 - 1907), který chtěl svůj jazykovědný rozbor o pravostech Rukopisů potvrdit i chemickým rozborem. Své určité pochyby ale uveřejnil v Masarykově revui a k článku se Masaryk přidal jako spoluautor. Stalo se to v r. 1886.
A tím se rozhořel spor. Masaryk musel svoji revui, kterou do té doby vydával nakladatel Jan Otto, jenž se ve sporu zcela záměrně nechtěl stavět ani na jednu stranu, převzít zcela a vydávat ji sám.
Seydler v dubnu 1886 napsal do této revue podrobný článek s mnoha matematickými důkazy a jazykovědným rozborem o nepravděpodobnosti pravosti rukopisů. Článek byl nazván „Počet pravděpodobnosti v přítomném sporu“. Některá odůvodnění jsou velice zajímavá - Seydler velmi podrobně spočítal, jakých výrazů používal Josef Jungmann (1773 - 1874) při své práci na „Slovníku česko-německém“, který tehdy byl vodítkem tehdejší spisovné češtiny. Dokazoval na tom, které výrazy nemohly být v historických dílech, za které byly Rukopisy považovány, použity.
Při dalších jednáních a rozjitření obou stran býval Seidler jakýmsi zprostředkovatelem mezi jednotlivými účastníky sporu.
Protože v té době bylo na Masarykově straně velice málo lidí, stal se Seydler pochopitelně Masarykovi velmi blízkým přítelem.
Ale i přes rány osudu i svou poměrně složitou společenskou situaci se Seydler v této době rozhodl o zlepšení vybavení univerzity i hvězdárny. Začal s pořizováním knih, když nebylo možné nakupovat optické přístroje.
Zamýšlel také napsat vysokoškolskou učebnici astronomie. Měl rozvrženu osnovu a některé kapitoly zůstaly po jeho smrti v rukopisu.
V r. 1886 přijel do Prahy významný rakouský politik - nějakou dobu byl i premiérem Rakouska-Uherska, nyní však v roli ministra vyučování - Paul Gautsch von Frankenthurn (1851 - 1918), jemuž předal Seydler listiny se žádostí o zřízení astronomického ústavu. Původně chtěl umístit malou hvězdárnu do horní části královské obory (nynější Stromovka) v Bubenči.
V r. 1887 uvedl Seydler návrh řešení Keplerovy rovnice novou metodou na dvou přednáškách Královské České společnosti, což oceňují hlavně astronomové. Jeho odborné práce se týkaly určení drah planet a komet, dále problematiky vztahů nebeských těles - Většina jeho prací je ryze odborných, publikoval „Časopise pro pěstování matematiky a fysiky“, v „Pojednáních KČSN“ a „Sitzungberichte der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften in Wien“ (Zprávy o zasedání Císařské akademie věd ve Vídni). Snažil se také přiblížit astronomii i laikům, především v Athenaeu, v Květech, Lumíru, Osvětě a v Živě. - Vedle prací ryze astronomických publikoval i z oblastí teoretické fyziky, mechaniky, pružnosti a elektřiny.
V roce 1887 nechal také vypracovat na vlastní náklady projekt hvězdárny a předložil ho ke schválení. Hned na jaře byl vyzván, aby si převzal některé přístroje z vídeňského c.k. dvorního astronomického a fyzikálního kabinetu. Získal pár moderních přístrojů, ale některé přivezené přístroje byly cenné pouze historicky. Sháněl přístroje na své útraty i jinak, protože v létě dostal dotaci na nákup literatury i zařízení, a další rok opět. Ale protože obě části univerzity, česká i německá, se snažily o svou vlastní hvězdárnu, což vídeňská vláda nemohla připustit, nebyla naděje na větší podporu; a tak se Seydler snažil uspořádat provizorní observatoř v pronajaté vile na Letné. Získal na podzim r. 1889 dotaci na nájem vily i na stavbu astronomického pavilónu a doufal, že se bude jednat o pouhé provizorium.
Ve vile bylo počítáno i s bytem pro ředitele hvězdárny.
Začalo se stavbou i s nákupem přístrojů a Seydler začátkem r. 1890 uzavřel kupní smlouvu s dědici jednoho soukromého hvězdáře ze Saska o nákup zařízení po něm. Jako záruku dal akcie, které v té době vlastníl.
O novém astronomickém ústavu dal Seydler vědět dalším světovým hvězdárnám a začal od nich dostávat odborné zprávy.
Po vzniku České akademie věd a umění Franze Josefa I. v r. 1890 se stal Seydler také í jejím členem. Byl také členem lipské astronomické společnosti.
V r. 1890 se Seydler znovu kvůli svým dětem oženil. O jeho druhé manželce jsem zjistila pouze, že se jmenovala Marie.
Radost z obratu ve výstavbě hvězdárny i z nového rodinného života ale byla krátká. Už v zimě 1890 nastalo zhoršení jeho nemoci, což se v létě trochu zlepšilo. Recidiva nastala v únoru 1891. Seydler doufal, že se mu uleví v horském prostředí slovinské Gorice (nyní na hranicích s Itálií), ale bylo mu tam hůře než doma, počasí bylo ještě horší. Rozhodl se k návratu a ještě ve vlaku velmi prostydl. Přes to, že stále doufal, že se uzdraví, zajímal se o dění na fakultě i na výstavbě hvězdárny, podlehl své nemoci 22. června 1891 ve svém bytě na Letné, která v té době ještě nebyla částí Prahy.
Pochován je v Praze na Olšanech.
Profesor Masaryk se o rodinu svého přítele staral a je známo, že když v r. 1905 paní Seydlerová koupila malý doměk v Neznašově u Týna nad Vltavou, že tam děti Seydlerovy a Masarykovy trávily spolu prázdniny.
Od roku 1900 až do roku 1997 sídlil Astronomický ústav Univerzity Karlovy, Seydlerem založený, na Smíchově v Praze ve Švédské ulici 7. I když podmínky sledování nebyly v tomto místě ideální, sledovala se zde obloha až do poloviny dvacátého století.
Význam Seydlerův spočívá především v tom, že byl zakladatelem české astronomické školy. Sám si určil za svůj vlastní úkol úkol pracovat na vzdělání českého národa.
Ve své době byl uznáván i světovými hvězdáři, s mnohými z nich si dopisoval.
Je s podivem, kolik toho ve svém krátkém životě stihl - vedle péče o své blízké, zaměstnání, rozvoj celého vědeckého oboru, ale i mnoho záležitostí všeobecných.
Jak již bylo poznamenáno v začátku článku, až na pár astronomů, kteří se zabývají jeho výpočty a řešeními, patřících do „...hloučku těch, kteří k němu přilnuli blíže“, o něm nikdo neví, ba ani netuší, že existoval.
Na jeho počest je pojmenována planetka č. 6586 objevená astronomem Antonínem Mrkosem (1918 - 1996).
Jeho jménem jsou nazvány jen ulice v Praze - Nových Butovicích a v Hradci Králové.

 Více informací o Emilu Weyrovi najdete zde  

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 01. 06. 2009.