Po trochu rozpustilém minulém slovníčku opusťme tuto podezřelou kosmopolitní platformu a vraťme se k naší milé češtině. To, že má těžkou gramatiku jak při časování tak i skloňování, je notoricky známé, ale na závěr možná čtenáře naposled překvapíme. Bylo totiž zjištěno, že naše mateřština nemá pádů sedm, jak se běžně učí ve škole, ale bouřlivá doba jednadvacátého století k nim přidala dalších třináct pádů!

Nejprve těch klasických 7:

1. pád = kdo, co = nominativ
2. pád = koho, čeho = genitiv
3. pád = komu, čemu = dativ
4. pád = koho, čeho = akuzativ
5. pád = oslovujeme, voláme = vokativ
6. pád = o kom, o čem = lokál
7. pád = s kým, čím = instrumentál. 

A nyní dalších novodobých 13 :

8. pád = kdo z koho = korytativ
9. pád = koho jak = buzerativ
10. pád = koho kam = deliminativ
11. pád = kdo koho = likvidativ
12. pád = jak na koho = intrikativ
13. pád = komu co = podmazativ
14. pád = co za co = korupcionál
15. pád = jak komu = protekcionál
16. pád = kdo za koho = hejblativ
17. pád = kde kdo = semtamcionál
18. pád = kdo kdy = definitiv
19. pád = kdo s kým = kopulativ
20. pád = co na co = prezervativ.

Vidíme tedy, že každopádně na každý pád se čeština neustále díky lidové tvořivosti vyvíjí - ke zděšení puritánů, ale naopak k velké spokojenosti humoristů!

A ještě na závěr našeho ponoru do tajů češtiny se vraťme na mnohokrát zorané pole poezie:

Milí lotři – tenhle provaz, je připraven právě pro vás!
Nejkrásnější koně měla, přesto náhle oněměla.
Není pouze flétna příčná, příčná může být i pryčna.

Bádalo se bádalo, kterýpak tanečník vymyslel step -
to prý jednou hasiči bosýma nohama hasili step!

Mladé prodavačky z Billy mého Bila pěkně zbily!
Paseku u lesa měl jako na dlani, výstřely letěly vysoko nad laní!

A ještě něco málo ze zahrádky poezie milostné až erotické:

Sotva začali si tykat, hodiny přestaly tikat.
S chlípně přivřenými víčky rychle sfoukl všechny svíčky.
Smutnou vidíme teď Blanku, přišla o panenskou blanku.

Sex je prý lepší po hádce, bohužel pouze v pohádce.
Mnozí s tváří zkrušenou ženou se jen za ženou.
A tím vším je vinno jablko Evino!

Čím nejlépe definitivně zakončit plkání o paradoxech našeho krásného jazyka? Samozřejmě omluvou! Jednak jazykovědcům a jazykozpytcům, kterým jsme vlezli nejen do zelí, ale snad do všech známých i neznámých zelenin. A v neposlední řadě vám, eventuelním čtenářům, kteří – jak doufáme – přijali tyto naše řádky a stránky s co nejlaskavější shovívavostí a s naprostým pochopením! My jsme přežili, když jsme tyto řádky psali, vy jistě přežijete, když je přečtete! Děkujeme vám všem!