Olga Szymanská: Mistrovská díla Kolowratské obrazárny

Rubrika: Publicistika – Doporučení

Obrazárna Kolowratů Krakovských Liebsteinských patří k nejvýznamnějším sbírkám, které byly shromážděny na území Čech v období baroka. Je výjimečná výraznou bohemikální tématikou a celistvým uchováním na zámku v Rychnově nad Kněžnou.
 
HISTORIE
Kolowratská sbírka byla tvořena z rodových podobizen již v době vznikajícího barokového jádra rychnovského zámku (1677 – 1690). Po smrti hraběte Norberta Leopolda Kolowrata (1716) měla 134 obrazy, z toho 79 maleb z věna slavatovské galerie v Jindřichově Hradci. Roku 1719 byla Františku Černínovi odprodána část maleb, aby bylo dost prostředků na dostavbu rodového rychnovského sídla a sbírka sem mohla být převedena z Kolowratského paláce na Malé Straně.
V roce 1727 měla hodnotu 46000, za patnáct let již 63000 zlatých. Inventář z roku 1743, kdy byla umístěna na zámek do Rychnova nad Kněžnou a kdy s ní poté František Karel II. Liebsteinský z Kolowrat hospodařil, uvádí přes 300 maleb. V poslední čtvrtině 18. století s 1218 obrazy a téměř tisícem grafických listů, mezi nimiž nechyběla například Rüdingerova Jezdecká škola, dosáhla kolekce zenitu (Nostická obrazárna tehdy čítala na 180 děl). Po deseti letech bylo odděleno přes sto padesát děl a zapůjčeno do nové pražské obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění (předchůdce Národní galerie).
Do rychnovského zámku bylo roku 1853 vráceno 116 obrazů, roku 1872 dalších 39 maleb, později ještě vzácná deska Michaela Pachera.Obrazárna se mezitím stala součástí svěřeného rodového majetku, což ukotvilo počet děl, přesahujících čtyři sta. Mezi první a druhou světovou válkou byla díla restaurována a zkoumána. Nevýznamnější vytvořila součást výzdoby zámku, později byla uspořádávána do skupin podle slohového rázu. Po únoru 1948 byla sbírka s majetkem rodu zestátněna. Kolowratům byla vrácena roku 1992. V současné době má soubor, obohacovaný promyšlenými akvizicemi, téměř čtyři sta děl. Obrazárna tématicky zahrnuje především podobiznu a lovecké zátiší. Orientovala se na tvorbu nizozemskou, německou a italskou. Na malbu od mistrů českých či v Čechách usazených, i přespolních, kteří do ní vnášeli nové motivy a přizpůsobovali se místnímu pojetí. Ukazuje vývoj šlechtického portrétu od počátku 16. století do poloviny 19. století.
 
SBÍRKA
Nejstarší malbou sbírky je Pacherova deska Narození P. Marie a velmi stará kopie Correggiova Zasnoubení sv. Kateřiny. Jsou v níšlechtické podobizny 16. století, počínaje barokovými kopiemi renesančních portrétů Bezdružických a podobiznami prvých rychnovských Kolowratů Liebsteinských z počátku 17. století. Manýristickou malbou alegorií a mytologií s alegorickými prvky od Hanse von Aachen. Pokračuje nizozemským uměním 17. a 18. století: originály například Gysbrechtsova Malířského zátiší, dobovými zátišími Jordaenovými, Rubensovými a Monperovými.Obrazy dovezenými, i malbami, vzniklými u nás od neznámého Bouttatse či Bredaela.
Podobiznu 17. století zastupuje Škrétův portrét Ignáce Jetřicha Vitanovského z Vlčkovic a krajina s biblickou tématikou. I portrétní miniatury Schulzovy, Verbeeckovy a Dittmannovy. Strohý realismus i baroková linie v Halbaxových Smyslechi v krajinách Hartmanna. Bentumův Apoštol i oválné podobizny odpovídají raně rokokové citlivosti. Malebné medailónky v duchu francouzské malby, zejména Rigaudovův portrét nebo Hamiltonovi jezdečtí koně.
Šlechtický portrét zastupují plátna z doby kolem roku 1700. Godymova lovecká zátiší a zvířecí žánry ve stylu Jana Fyta a M. Hondecoetera. Rokoková drobnost i citlivá věcnost zátiší Jana Antonína Vocáska-Hrošeckého s ptáky a hmyzem, květy, ovocem a drobným náčiním. Baroková malba střední a západní Evropy, například Rottmayrův výjev z římských dějin, podobizny G. Knellera, portrétní studie neznámého J. Ramondona a krajiny Jana Kristiana Branda. Malby italské, z nichž vyniká údajná kopie Solimenova a především dvojice pláten Alessandra Masgmasca. Doplňuje je tvorba 19. století, v níž sledujeme, jak forma portrétní a krajinná plynule přecházela z 18. do 19. století.
Vlastní podobizna A. R. Mengse i plátna, zobrazující spíše postavení než osobnost, ukazují komorní a oficiální cestu podobizny. Kolowratskou lahůdkou jsou romantické rytířské výjevy z českých dějin od J. Bergera, prvního ředitele pražské Akademie. Základy nového realismu objevíme v kreslených podobiznách Antonína Machka, v přírodních motivech A. B. Piepenhagenaa krajinářských studiích Antonína Mánesa.
Celou sbírku Kolowratů Krakowských Liebsteinských se můžeme prohlédnout na rodovém zámku v Rychnově nad Kněžnou.
 
VÝSTAVA
Pro expozici ve Šternberském paláci v Praze z ní bylo vybráno dvacet mistrovských pláten, vypovídajících o charakteru a žánrové skladbě obrazárny.
Pozdní gotiku na výstavě zastupují díla Narození Panny Marie, připsané tyrolskému Michaelu Pacherovi (činný 1462 – 1498), a deska Ester před králem Ahasverem (kolem 1535), pravděpodobně od Jana Sparta van Groningena. Vrchol manýrismu připomíná Podobizna Jana Keplera od Hanse von Aachen. Obrazy 17. a 18. století reprezentují zátišíCornelise Norberta Gysbrechta, Johanna Georga Hinze, Jacquea Hupina a rychnovského panského malíře Jana Antonína Vocáska-Hrošeckého. Historickou malbu dokládá například dramatické plátno Smrt Katona od Johanna Michaela Rottmayra – lze na místě konfrontovat se Smrtí Senecy od téhož malíře. Mimořádně je tu zastoupen portrét v podobiznách Kolowratů od Filipa Christiana Bentuma, Daniela Schultze a významných mistrů, tvořících přímo pro hraběcí rodinu. Vrcholem vystavované kolekce jsou dvě plátna od Karla Škréty: Jákobův příchod k LábanoviPortrét Ignáce Jetřicha Vitanovského z Vlčkovic.
Soupis děl najdeme ve obsáhlém katalogu k výstavě, stejně tak v katalogu Rychnovská zámecká obrazárna (1973), prezentovaném při výstavě v rychnovské Orlické galerii roku 1984.
 
(katalog 1973+tisk.materiál)

NG – Šternberský palác
Mistrovská díla z Kolowratské obrazárny (dlouhodobě)
Nebeské světlo – Kresby a grafiky umělců M. L. Willmanna a jeho okruhu (dlouhodobě)
Pohled do chrámové architektury (sezónní)
Antonn van Dyck – Iconographie (do 10. ledna 2010)

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 15. 12. 2009.