Ondřej Suchý: Gabriela Míčová - první představitelka Lídy Baarové

Rubrika: Publicistika – J+O Suchý

Od roku 2002 provozuje Divadlo Komedie Pražské komorní divadlo, které vzniklo v roce 1998 a od té doby prokazuje řadou svých inscenací vysokou uměleckou i profesionální úroveň.
4. září 2009 zde měla premiéru hra s názvem Goebbels / Baarová. Vznikla spojením scénáře Goebbels – Samomluva, který jeho autor německý režisér a dramaturg Oliver Reese sestavil z deníkových zápisků a projevů Josepha Goebbelse, s monologem Lídy Baarové, který napsal režisér Dušan David Pařízek podle osudu této herečky, jak byl zpracován v knize Josefa Škvoreckého.
Hra na sebe upoutala zaslouženou pozornost a to nejen svým dráždivým titulem, ale především originálním Pařízkovým zpracováním a hereckými výkony obou hlavních protagonistů – Martina Pechláta a Gabriely Míčové.
Mladá herečka, původně studentka střední zdravotní školy ve Vyškově, studovala dva roky na soukromé herecké škole v Šumperku, odkud přešla na pražskou DAMU, kterou absolvovala v roce 2002.
Tehdy, na začátku své kariéry, jistě netušila, že se stane první českou herečkou, která na divadelních prknech ztvární postavu legendami opředené filmové hvězdy Lídy Baarové. Divadelní kritika (podobně jako u představitele Goebbelse, Martina Pechláta) nešetřila chválou a Míčová byla za „svou“ Baarovou nominována na Cenu Alfréda Radoka v kategorii nejlepší ženský herecký výkon roku 2009. (Mimochodem - v 17. ročníku ankety Divadelních novin, jíž se zúčastnilo na 120 divadelníků, kritiků a publicistů, se v kategorii Inscenace roku 2009 umístila hra Goebbels / Baarová na druhém místě.)



12. dubna 2010 jsem z těchto všech důvodů položil Gabriele Míčové několik otázek pro knížku TŘI ŽIVOTY LÍDY BAAROVÉ, která má letos vyjít v nakladatelství Ikar. 
 
•  Co znamená role Lídy Baarové ve Vaší dosavadní herecké kariéře?

„Role Lídy Baarové je pro mě v současné době v Divadle Komedie asi nejnáročnější. Celé představení táhneme s Martinem Pechlátem sami, navíc nehrajeme v dialogu, ale vedeme dva monology, což je pro mě vždycky těžší.
Jsem ráda, že toto představení vzbudilo tak velký zájem jak u diváků, tak u odborné kritiky.
Inscenace Goebbels / Baarová byla nominována na Cenu Alfréda Radoka za rok 2009 dokonce hned ve třech kategoriích: inscenace roku, nejlepší ženský herecký výkon a nejlepší mužský herecký výkon, za který nakonec Martin Pechlát cenu získal. Ta role je pro mě, jako herečku, významná a možná i jakýmsi mezníkem v mé dosavadní práci. Vážím si důvěry Dušana Davida Pařízka, který mě do role Baarové obsadil.“

•  Jaký je Váš osobní pohled na životní příběh této herečky?

„Z mého pohledu byla obětí sebe samé, byla to nešťastná ženská. Vnímám jí jako ženu zahleděnou do sebe, do svých starostí a touhy po slávě. Neměla jednoduchý život. Za dvouletý milenecký vztah s Josephem Goebbelsem platila po celý zbytek svého života. Češi jí nikdy neodpustili. Možná proto nikdy nenašla odvahu jasně a otevřeně mluvit o mileneckém poměru s tímto mužem.Takového přiznání se nedočkáme ani v knize Života hořké sladkosti, ani ve Škvoreckého Útěcích a odpověď na tuto otázku nedává ani kniha Stanislava Motla, Prokletá láska české herečky a ďáblova náměstka.“

•  Který je pro Vás nejsilnější moment v té hře?

„V inscenaci jsme se soustředili pouze na dva roky jejího života, které líčí její vztah k ministru propagandy Josephu Goebbelsovi.Ve hře jsou použity pasáže ze Škvoreckého knihy, které popisují vztah od jejího prvního setkání až po úplný konec, o kterém rozhodl Adolf Hitler.
Bylo těžké najít ty správné herecké prostředky, jak Lídu Baarovou interpretovat. Nehodnotit její postoje a názory. Být nezaujatá, ale zároveň přesvědčivá a uvěřitelná. A nechat na divákovi ať si udělá vlastní názor.“

•  A vzpomínáte si ještě, kdy jste ve svém životě zaregistrovala Lídu Baarovou poprvé?

„Jako dítě jsem se dívala na filmy pro pamětníky a viděla jsem hodně filmů s herečkami té doby. Mimo jiné i s Lídou Baarovou, ale o její život a filmografii jsem se podrobněji začala zajímat až při práci na této roli.“

Děkuji.
Foto: Dagmar Pavlíková
Gabriela Míčová očima divadelních kritiků:

„Brilantní herecké kreace Martina Pechláta a Gabriely Míčové v minimalistické a suverénní režijní studii Dušana D. Pařízka patří k ozdobám moderní české scény.“
Jan Vnouček, Týden, 6. října 2009

„V pozoruhodné inscenaci Dušana Pařízka, podávají vynikající výkony Gabriela Míčová a Martin Pechlát. Dáma má přednost, a proto ocenění měsíce patří jí. Herečka pomocí bohatých hlasových valérů a proměnlivé mimiky přibližuje osudový milostný omyl omámené naivky. Roli zdařile prezentuje ‚přes rampu‘, přičemž vlastně sedí na židli a občas pokuřuje cigaretu. Od počáteční suverenity filmové superhvězdy se herečka propracuje k zoufalství děvčátka, které se připletlo do drtivého soukolí dějin.“
Divadelní noviny, 19. září 2009

„Gabriela Míčová v roli Baarové odehraje téměř celý svůj part v sedě na pohodlné rozkládací židli. Mluví s jistým despektem, cynismem a nadhledem. Jako by život měla už za sebou a to, o čem vypráví, jsou již dávno minulé okamžiky jejího zpackaného života. K zachycení sebezpytných, navenek emotivně chladných stavů a postojů jí stačí různě zapalovaná a z malé kabelky vytahovaná cigareta, sklenka šampaňského a bílý kapesník. Baarová je v jejím podání ledově chladná ikona, celebrita, jež soukromí snad ani nemá či nechce mít. Halí je do lesku filmu a divadla, do elegantních, chladně bílých šatů a sentimentality uměle vytvářených a udržovaných snů. Teprve tváří v tvář konečnosti tohoto způsobu bytí si uvědomuje prázdnotu a nicotu takového života.“
Vladimír Hulec, deník E15, 7. září 2009

„Jestliže Goebbelsovu-Pechlátovu hlavu skrápěl pot, pak Baarové-Míčové s navršenými vzpomínkami stékají po tváři sebedojímavé slzy, jež má divák tendenci brát na vědomí, poněvadž je Míčová servíruje věrohodně, jako slzy dámy, která zkrátka chtěla vše. Soucit se slzami nás dovede hlouběji do duše Lídy Baarové, začínáme pro ni nacházet pocity porozumění pro ono citové podlehnutí Goebbelsovi. A teprve a právě v těchto okamžicích se pro nás ta hra na jevišti stává výsostným, nezastupitelným prostředkem poznání, a klade nám osobní otázku: A ty by ses na jejím místě, a být navíc nedávno teprve dvacetiletý, zachoval jak?“
Josef Chuchma, Mladá fronta dnes, 6. září 2009

„Zatímco Goebbels je v podání Martina Pechláta zakomplexovaným, do sebe zahleděným cholerikem, Baarová Gabriely Míčové je nádhernou zlomenou troskou, která jako by vůbec netušila, jakou zrůdu miluje. (…) Oba jsou herecky přesvědčiví, většinu času civilní a i ve vypjatých scénách uvěřitelní.“
Klára Kubíčková, Mladá fronta dnes, 8. září 2009

„Některé kritiky vytkly Míčové, že od své postavy nemá podobný odstup jako Pechlát, a koulejí-li se jí po tváři slzy, že to zavání červenou knihovnou. Použití těchto „prostředků Stanislavského“ ovšem herečce umožňuje uchvátit diváka téměř autentickým cílem, a tím ještě účinněji demonstrovat, že moc není jen silou politickou, ale též erotickou, a má schopnost deformovat charakter jak společnosti, tak jedince.“
Bronislav Pražan, Týdeník Rozhlas, 16. listopadu 2009 

Foto © Dagmar Pavlíková

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 19. 05. 2010.