Ve dvacátém vydání roku 2010, 20. května, uveřejnil týdeník Sedmička na dvou stránkách reportáž Hrabalovy otisky v Polabí, v níž se píše: „Když týdeník Sedmička v lednu zjišťoval v Nymburce, kdo je největší žijící osobností města, každý dotázaný odtušil: Bohumil Hrabal. Recese? Ne tak docela. Proslulý spisovatel, jenž svůj život pevně svázal s Polabím, je sice už třináct let po smrti, v televizi však stále běží filmy inspirované jeho knihami a jeho čtenáři se každé jaro scházejí na akci Hrabalovo Kersko.“
A oni se o dva dny poté, v sobotu 22. května, v Kersku opravdu znovu sešli, tentokrát už podvanácté. Asi padesát či šedesát těch prvních v deset hodin u Svatojosefského pramene, odkud vyrazili na trasu tradičního pochodu „Po místech, která měl Bohumil Hrabal rád“. Tentokrát, poprvé bez autora stezky a každoročního průvodce Honzy Řehounka, jemuž v tom zabránily drobné pohybové potíže.
Na nově označené stezce ale nikdo nezabloudil tak, jako kdysi černošský zápasník z družiny Gustava Frištenského, kterého už nikdo nikdy nespatřil. Všichni dorazili ve zdraví do zahrady Lesního ateliéru Kuba, stejně jako dvaačtyřicet účastníků cyklojízdy, která odstartovala v deset hodin od nedávno zřízeného Hrabalova posezení „U Tří koček“ na břehu Labe, kousek od někdejší Hrabalovy vily.

 
                                                   Výstava o Hrabalovi | V hledišti je plno

 
                      Sušlovi a jejich přátelé přijeli z Boskovic | Přijíždějí celé rodiny

Po třinácté hodině začala na improvizovaném jevišťátku v poetické zahradě u Kubů koncertovat pražská kapela Ponožky pana Semtamťuka – hrála skvěle! Moderátor Jarda Kříž pak pozval postupně k mikrofonu několik hostů. Především to byl akademický malíř Jiří Škopek.

 
                                    Rozhovor Jardy Kříže s Věrou Kutifelovou a Jiřím Fialou-Leli.

 
                                                       Malíř Jiří Škopek | Symbol Hrabalova Kerska

S jeho originálními výtvarnými předlohami pro vydané pohlednice se mohli návštěvníci potěšit v galerii Lesního ateliéru. Přivezl ovšem i zcela novou pohlednici „Hrabalovo Kersko“. Prozradil také, že se všichni příznivci „velkého pábitele“ v brzké době dočkají ještě jedné, nymburské, „U Tří koček“. A nebudou to ledajaké kočky! 
Dalším hostem byl populární herec Josef Dvořák. Jenže v okamžiku, kdy přišla jeho chvíle na jevišti, se strhla bouřka s obrovským lijákem (pršelo poprvé za dvanáct let Hrabalova Kerska!). Diváci roztáhli deštníky a Pepa Dvořák s neskrývaným údivem, že tam nezůstal sám - očekával, že všichni utečou - vykládal, že patří k náruživým milovníkům Hrabalovy tvorby, nemůže však říci, že by měl některou jeho knihu raději než jiné. „Časem se mi všechny, které jsem kdy přečetl, slily do jednoho celku s názvem Dílo Bohumila Hrabala.“

 
                                                             Pepa Dvořák | Písničkář Tomáš Matějček

Zavzpomínal rovněž na svá setkání se spisovatelem. Když zkoušeli v divadle Semafor Taneční hodiny pro starší a pokročilé, museli si tehdy povinně nechat ideologickou komisí představení schválit. Ta jim ho dvakrát zamítla. Potřetí se na předváděcí představení přišel podívat i sám autor a kupodivu, tentokrát komise inscenaci odklepla.“
„Když jsem se přistěhoval do Libně,“ vzpomínal dál, „šel jsem se také podívat do restaurace, kam chodíval pan Hrabal. Tam vám byla výčepní... senza ženská! Ona měla všechno nastrkané pod pultem a k tomu upravenou halenku a neuvěřitelný dekolt. Takže, když se naklonila pro to, co měla pod tím pultem, málem všichni chlapi přepadli, protože byli hlavou a potom i očima za ní. Od té doby jsem do té hospody začal chodit taky.“
Nízkými valícími se mraky setmělé Kersko rozzářil svým humorem tento stále veselý člověk, jenž se nedá jen tak něčím zaskočit. A přece! Odbourala ho Jana Kubová, která řekla: „Když jsme zvali do Kerska zasloužilého vodníka, netušili jsme, že s sebou přiveze i tolik vody!“

 
                             Slavnosti sněženek | Ředitel nymburského pivovaru Pavel Benák s manželkou

Asi to tak bylo, jelikož sotvaže odjel, vysvitlo slunce a do večera bylo krásně. Než se ale vyčasilo, srdnatě se do svého úkolu sehrát několik obrazů ze své divadelní inscenace Slavnosti sněženek v dešti pustili členové divadelního spolku Hálek z Nymburka. Představení tak dostalo pravou pábitelskou atmosféru, když herci čvachtali v blátě, zastřelený kanec promáčený deštěm vypadal spíš jako foxteriér a akademickému malíři Junkovi teklo z nákupu, který vlastně ani nechtěl. Mistr Karel už ale myslivcům sežral salámy v plném slunci.

 
                                                                 Slavnosti sněženek

V dalším programu vystoupil kerský písničkář Tomáš Matějček a na natáčení filmu Slavnosti sněženek zavzpomínali dva místní protagonisté. Paní Věra Kutifelová se ve filmu dívala na jízdní řád autobusu, a dva „natěrači“ jí chtěli na „pozadí“ namalovat nápis Zahrádkáři Kersku. Ale hlavně: ona byla za svobodna Francová – pan Franc a jeho dvě ukřičené ženské... už víte, o koho jde? Menším z těch dvou natěračů byl právě pan Jiří Fiala, který si zahrál rovněž jednoho z myslivců při slavné kančí hostině v Hájence a byl vlastně Hrabalovi reálnou předlohou pro pana Leliho.

 
                                      Ponožky pana Semtamťuka  | Občerstvení bylo zajištěno

 
                                                                       Diváci | Výstava obrázků Jiřího Škopka v galerii

Došlo také k vyhodnocení soutěže z cyklistického pochodu a soutěže o nejkrásnější „hrabalovské“ tričko, Postřižinské pivo teklo proudem, lidé si pochutnávali na pečeném seleti nebo na valašských frgálech, desítky fotografů dokumentovaly dění, potkávali se známí a seznamovali neznámí a všichni se báječně bavili. „Tak zase napřesrok!“ loučili se vpodvečer. „Anebo nad knihami našeho pana spisovatele!“ 

 
                                 Nejkrásnější hrabalovské tričko  | Slavnosti sněženek