Jaromír Matoušek: Fotbal jménem Masopust

Rubrika: Publicistika


Fotbal jménem Masopust je název výstavy v Nové budově Národního muzea, která rozhodně potěší, každého fotbalového fandy. Najde tu Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy, stříbrný pohár z mistrovství světa z roku 1962 v Chile, unikátní fotografie, dresy, plakáty, různé předměty a kopačky naší fotbalové legendy Josefa Masopusta, který 9. února oslavil 80. narozeniny. Výstava ukazuje významné okamžiky hráčské i trenérské kariéry Josefa Masopusta, zvláště si všímá vrcholu jeho kariéry na přelomu 50. až 60. let. Výstava se též věnuje cestě našich fotbalistů na mistrovství světa konané v roce 1962 v Chile a následný postup až do slavného finále s Brazilií, v němž naši reprezentati po vyrovnaném boji prohráli 1:3.

Ovšem nejcennější dva předměty, které jsou tu vystaveny, je unikátní stříbrný pohár za druhé místo na MS Chile v roce 1962, k jehož zisku Josef Masopust přispěl a Zlatý míč, prestižní ocenění pro nejlepšího fotbalistu Evropy. Součástí výstavy je také projekce dokumentu České televize věnovaného Josefu Masopustovi a rozhlasový záznam finálového utkání na MS v Chile.

Co o něm řekli fotbalisté, kteří ho dobře znali?

„Byl to protihráč, který se nikdy nedopustil hrubého zákroku. Neměl to zapotřebí, protože vynikal znamenitou technikou. Poznal jsem ho jako džentlmena, a proto si ho vážím.“
   – PELÉ

„Josef Masopust je Pelé českého fotbalu.“
   – UWE SEELER jeden z nejlepších hráčů německé fotbalové historie.

„Josef Masopust tvořil fotbalové dějiny, byl mým velkým vzorem.“
   – MICHEL PLATINI, fotbalista, nyní prezident UEFA.

„Byl to můj vzor. A jsem šťastný, že jsem si mohl s ním i proti němu zahrát.“
   – ANTONÍN PANENKA, mistr Evropy 1976.

„Největší legenda našeho fotbalu. Lidsky i sportovně. Byl vzorem pro tisíce lidí.“
   – IVAN HAŠEK, předseda ČMFS.

Povězme si něco o životních osudech našeho fotbalisty

Josef Masopust se narodil 9. února 1931 ve Střimicích u Mostu. S fotbalem začínal tady doma. Kouzlo fotbalu mu ukázal jeho táta, hráč Braňan. Josef Masopust vzpomíná: „ Táta mě naučil hrát čestně a nezáludně, vážit si soupeře, snažit se ho přehrát lepší technikou a nikdy ne faulem. Pamatoval jsem si jeho zásady celý život, řídil jsem se podle nich. Nikdy mě nenapadlo hrát záludně…“

Když bylo Josefovi 14 let, přihlásil se do dorostu SK Most, v šestnácti už hrál za áčko. V zimě 1949 ležel v nemocnici se slepým střevem. Přišel ho navštívit trenér ligových Teplic Rudolf Vytlačil a společně s tátou ho přemluvili k přestupu. První zápas Masopusta za ligové Teplice byl proti Viktorce Žižkov, Teplice vyhrály 4:0 a Masopust vstřelil gól.

Z prvního tréninku v Teplicích Masopust utekl a ujel domů. Osobně za ním jel Vytlačil a odvezl ho zpět do Teplic. V lednu 1950 hrál ligu pod tímto trenérem a po 12 letech ho tentýž trenér přivedl k reprezentaci Československa ke stříbrným medailím na mistrovství světa v Chile.

V roce 1952 oslovil trenér Karel Kolský, který budoval na Strahově armádní mužstvo Masopusta a Ladislava Nováka. Koncem dubna 1959 Masopust rukuje na vojnu a stává se hráčem ATK. V červenci za ním přišel na Strahov z Teplic Láďa Novák. V prosinci 1952 dochází k prvnímu výraznému úspěchu Masopusta, ATK vyhrál ve finále Československého poháru nad Škodou Hradec Králové 4:3. Celkem Masopust odehrál 386 ligových utkání a nastřílel 79 gólů.

K prvnímu reprezentačnímu utkání nastoupil 24. října 1954 na budapešťském Nepstadionu proti domácím Maďarům. ČSR podlehla 1:4. Reprezentační dres pak oblékl ještě 62 krát a nastřílel celkem 10 branek. Jeho nejslavnější branka v životě byla 17. června 1962 na Estadiu Nacional v Santiagu de Chile ve finále světového šampionátu brazilskému gólmanovi Gilmarovi. Masopust byl druhým fotbalistou české národnosti po Antonínu Pučovi, který ve finále skóroval.

Jak se zrodila tato situace?

Běžela právě 15. minuta finálového utkání ČSSR- BRAZÍLIE a Tomáš Pospíchal poslal Masopustovi zprava do běhu nádhernou přihrávku. Brazilský bek Nilton Santos před Pospíchalem ustupoval. Před „vápnem“ viděl Masopust ve žlutě kanárkovém dresu jen Zózima. Naběhl si proto do středu ke hranici pokutového území. Právě tam dostal od Pospíchala přihrávku. Brazilský gólman Gilmar už vytušil nebezpečí a proto vyběhl, ale Masopust mu nedal šanci a poslal míč po zemi k tyči. Československo vedlo 1:0. Zajímavé je to, jak později Masopust přiznal, že tuto situaci už jednou v životě zažil, jako klukovi se mu o této brance zdálo, jen s tím rozdílem, že ve snu viděl náš tým jako vítěze, bohužel skutečnost byla jiná - ČSSR prohrála s Brazilií 1: 3 !

Josef Masopust hrál na dvou mistrovstvích světa a jednou na mistrovství Evropy. Z Chile si přivezl stříbrnou medaili, dva roky předtím z Francie bronzovou. V roce 1962 vyhrál anketu o nejlepšího fotbalistu Evropy a na Strahově dostal legendární Zlatý míč.

Do historie našeho fotbalu se Josef Masopust zapsal nesmazatelně. Rozhodně finálovým gólem na MS 1962 v Chile. Dál to byla vítězná branka v Menco City proti slavnému Pelého FC Santos, když za stavu 3:3 překvapil nechytatelnou střelou brazilského gólmana Mangu a zajistil tak Dukle Praha historické vítězství 4: 3.

Každý fotbalový fanda zná jeho dokonalé pronikání obranou soupeře, jeho vedení míče, hru oběma nohama, klamání tělem… A byl nezákeřný, byl to rytíř fotbalu. Slavný trenér Dukly Praha Jaroslav Vejvoda svým svěřencům říkával : „Když nebudeš vědět co s míčem, přihraj Masopustovi!“

Josef Masopust odvedl také velký kus práce na postu trenéra. Po roce 1968 se stal hrajícím trenérem belgického týmu Crossing. V roce 1978 přivedl k titulu ligového mistra Brno, v letech1984-1988 byl trenérem národního mužstva Československa. V letech 1988-1991 působil také v Indonézii jako trenér reprezentačního mužstva juniorů. Řadu let vykonával funkci předsedy Nadace fotbalových internacionálů.

Co dodat nakonec?

Jako kluk jsem rád hrával fotbal. Pamatuji si, že když se nás kluků sešlo na hřišti víc, vždycky jsme se pohádali, kdo bude Masopust. Měli jsme ho rádi. Byl to velký hráč a přitom džentlmen. Pane Masopuste, k Vašim narozeninám vše nejlepší. Od srdce.

foto: Jaromír Matoušek

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 29. 03. 2011.