Cestujeme-li Ústeckým krajem mezi Roudnicí a Terezínem, upoutá nás na břehu přímo u řeky Labe kostel sv. Kateřiny z roku 1703. Dostáváme se do obce Libotenice, o které pochází první písemná zmínka z konfirmační listiny Přemysla Otakara II. z roku 1226. V listině se praví, že již král Vladislav I. daroval kolem roku 1150 část Lubothinicz i s přívozem přes řeku Labe doksanskému klášteru s povolením dovážet sůl a jiné zboží po Labi ze Saska bez cla. K tomu měl klášter vlastní lodě s domovským přístavem v Libotenicích. Obec leží na vyvýšenině nad řekou, která již od pradávna lákala lid rozličných kultur k osídlení. Řeka Labe poskytovala již v dávných dobách práci při lodní dopravě, ale i obživu s možností lovení ryb, za což však museli odvádět část úlovků lososů doksanskému klášteru. O lososy nebyla v těch dávných časech v průzračném Labi nouze. Labe ale přinášelo i se všemi starostmi i záplavy, které přicházely několikráte do roka. Také požáry přinášely obyvatelstvu a jeho obydlím pokrytým doškovými střechami velké škody. Jeden z požárů zapsal probošt doksanského kláštera Norbert takto: Roku 1641 – 18. 6. pekli sedláci ryby a tu povstal oheň, který celou ves obrátil v popel. Obec Libotenice se však vždy probudila k dalšímu svému životu.


Pokračujeme přes náves obce Libotenice k malému přízemnímu domečku, ve kterém je sbírka tradičně zdobených kraslic z celé republiky v počtu neuvěřitelných 2 500 kusů. Vstupujeme dovnitř do rozsáhlé a obdivuhodné galerie kraslic. Průvodkyně vypráví, že v roce 1998 založili na Podřípsku asociaci malířů a malířek kraslic ČR se sídlem v Libotenicích. Záměrem bylo a je zachování tradic zdobení velikonočních vajec. Sdružuje malíře a malířky kraslic. Chrání a udržuje tradiční způsob této tvorby, která se v takové míře nevyskytuje v žádné jiné zemi na světě. Zvláště pak Morava je přímo klenotem co do krásy, bohatství vzorů a barevnosti. V neposlední řadě je naším cílem vychovávat mladé tvůrce, aby toto umění nezaniklo. Ke vzniku této organizace přiměl určitou měrou i zánik Ústřední Lidové Umělecké Výroby (ÚLUV) jako státní instituce v roce 1990, jež měla za úkol podporovat a rozvíjet všechny způsoby lidové tvorby řemesel. Tím ztratili lidoví umělci a řemeslníci i to málo, o co se mohli při své tvorbě opřít. Oblast muzea nemohla tuto činnost nahradit, neboť jejich posláním je dokumentování tvorby a ne její udržení a rozvíjení. Osamělost malířů vedla k útlumu činnosti a zániku tvorby. Proto vznikla asociace, která se snaží udržet a chránit tradiční způsoby tvorby. Ke splnění těchto cílů pořádají soutěže v tradiční kraslicové tvorbě, výstavy, vydávají katalogy a tiskoviny, spolupracují s veřejnými a soukromými sdělovacími prostředky. Ve své odborné činnosti spolupracují s národopisným oddělením Národního muzea v Praze. S regionálními muzei (například Moravské zemské muzeum v Brně, Valašské muzeum v Rožnově pod Radhoštěm, Žatecké muzeum, muzeum města Litoměřice a další) a se státními kulturními institucemi.


Jednou za pět let provádí klasifikaci malířek podle předložených prací k žádosti o udělení titulu: Malířka – malíř lidové tvorby kraslic - základní stupeň. 2) Mistryně – mistr lidové tvorby kraslic - nejvyšší stupeň. K dnešnímu dni mají 150 členů. Nejvyšším orgánem asociace je výroční zasedání, zde se hodnotí a projednává činnost pro další období, zvolí se 5 členů a 3 členi revizní komise. Členem se může stát každý občan ČR starší 18 let. Na základě písemné přihlášky a zaslání pěti kraslic k posouzení. Asociace je neziskovou organizací, která se o zdroj příjmů musí zasloužit sama. Příjmy jsou sponzorské dary, zisky z výstavní činnosti, dotace státních a kulturních institucí. Tyto příjmy jsou využity hlavně na písemný styk s členy, na úhradu cestovních výloh a výstavní činnost. V roce 1990 vydali 100 000 velikonočních pohledů od Anny a Ivana Masníkových, kteří jim věnovali fotomateriál i s autorskými právy. Sada obsahuje 17 pohlednicových různých technik zdobení velikonočních vajec a jeden pohled s náměty hodovačky. Dále vydávají zpravodaj, který informuje členy o akcích asociace za celý rok. Doklady, ocenění i různé diplomy nalezneme v úvodní části galerijní expozice kraslic. Zlatým hřebem je však skutečná ukázka nejrůznějších druhů a technik zdobení kraslic v několika dalších místnostech.

VELIKONOCE – NEJKRÁSNĚJŠÍ SVÁTKY JARA

Podarování malovanými vejci je součástí jarních lidových obyčejů v ČR. Patří k nejstarším, nepochybně ještě pohanským zvykům. Svědčí o tom vykopávky skořápek malovaných vajíček z 11. století u Hostěrázek na Jižní Moravě. Archeolog dr. Robert Snášil při podrobné analýze zjistil, že výzdoba na vajíčku byla provedena rytými liniemi na hnědofialovém základě, původně černém. O obrovské síle tradice svědčí, že dnes, po 900 letech, se technika výzdoby kraslic na černém základě stále na |Jižní Moravě používá. Děvčata obdarovávají mládence malovanými vajíčky za to, že je přišli vyšlehat pomlázkou spletenou z čerstvě nařezaného vrbového proutí. Míza z jarních proutků přechází na děvčata, aby jim dodala ohebnosti a svěží krásy po celý rok. Pomlázka je odvozena od slova pomlazení. Mládenci pak dostávají za vyšlehání malované vajíčka, to nejkrásnější od své milé. Mládenec má toto uvařené vajíčko do tří dnů sníst, aby do něho zase vstoupila mužná síla a láska. Mládenec, kterému by dalo děvče při pomlázce prázdné, vyfouklé vajíčko, by se asi zatvářil velice zklamaně a sotva by ji odměnil dárkem z pouti, jak vyžaduje společenský řád. Prázdná vajíčka jsou určena jen k velikonoční výzdobě a jako suvenýry. Každá oblast v ČR má svoje způsoby a svoje vzorové motivy.


Za tradiční způsoby se považují:

Každá kraslice je ve své podstatě originálem. Mládeži pak přináší udržování tohoto zvyku vlastnosti tolik potřebné pro plné prožití života, jakými jsou smysl pro krásu, radost z tvorby, vůli, vytrvalost a potěšení z obdarování. Expozice ukazuje i vejce přímo nadměrná – jako klokaní a jiná. V dalších galerijních místnostech uvidíme výborné skloubení vystavovaných vajíček s květinovou výzdobou, ale i ukázkou některých předmětů lidové výroby. Mimo již zmíněných tisíců vajíček se jistě zastavíte u vystavovaných vajíček z různých regionů, kde jsou uvedena i jména tvůrců:

Při východu z expozice vás přivítá pěkně upravený venkovský prostor před muzeem, dokonce i s vajíčky ozdobeným stromem. Jarní slunce, které se opírá na travnatou plochu, vyzývá k posezení a opalování na lavičce před Libotenickou galerií kraslic. Přejeme si s průvodkyní vzájemně VESELÉ VELIKONOCE, ale i vám všem pěkné prožití nejkrásnějších svátků jara!

Fotografie jsou z osobních archivů průvodce Josefa Zemana