Ondřej Suchý: A večer bude biograf (11)
Rubrika: Publicistika – J+O Suchý
Na jaře roku 1990 mi vyšla v nakladatelství Albatros, v edici Objektiv, knížka A večer bude biograf, s podtitulem Exkurze do království stříbrného plátna. Jak známo, byla to tehdy doba, kdy lidé měli zájem o něco docela jiného, než si číst takovéhle knížky. Tak mě napadlo, že po dvaceti letech bych mohl čtenářům Pozitivních novin nabídnout některé z jejích zajímavějších kapitol… • • • • Na cestě od pravěku k E. T. Vraťme se teď, po vážných úvahách nad vážnými filmy, opět k žánrům zábavným. Tak jako někdo hledá zábavu ve filmových komediích, jiný dá přednost vzruchu, napětí, dobrodružství. I to je způsob zábavy. Ke kriminálním filmům a westernům se však dostaneme později. Teď se na chvíli zastavíme u filmů sci-fi, tedy u filmů vědeckofantastických. Požádal mě kdysi můj desetiletý syn, zda bych mu mohl koupit časopis s písničkou o Mimozemšťanovi a suvenýrový odznáček s portrétem Mimozemšťana. Dělal na mě smutné oči, tak jsem mu to slíbil. Časopis už byl vyprodán, ale odznak jsem ještě dostal.
Režisér S. Spielberg navázal svým Mimozemšťanem na svou předchozí „pohádku“ — Blízká setkání třetího druhu — z roku 1977. Příběhy filmových sci-fi jsou zpravidla situovány mimo současnost — nejčastěji do budoucnosti, v menší míře do minulosti. Jádrem děje sci-fi bývá konflikt mezi naší současnou civilizací a odlišnostmi jiných světů. Oči desetiletých zůstanou ve všech dobách stejné... Nepochybuji o tom, že dvojnásobně velké údivem musely být oči Méliésových desetiletých diváků, a vůbec — nejen desetiletých. Filmy, které se mihotaly na tehdejším promítacím plátně, nebyly ani zvukové, ani širokoúhlé, jenomže — byly jedny z prvních na světě! A jestliže jsme si v kapitole o filmovém smíchu řekli, že smích do filmu přišel jako první, pak zde musím dodat, že přišel ruku v ruce s filmovou fantastikou. Pod vlivem románů J. Verna a H. G. Wellse vytvořil Georges Méliés v roce 1902 první vědeckofantastický film — Cesta na Měsíc V monografii o Méliésovi uvádí Georges Sadoul seznam obrazů, z nichž se Cesta na Měsíc skládá: 1. Vědecký kongres Klubu astronomů. Příběh prostinký, zato dílo na svou dobu výjimečné. Georges Méliés byl skutečným praotcem vědeckofantastického filmu. Budeme-li si všímat významných údobí v historii vědeckofantastického filmu, kdy dochází k výraznějším proměnám, musíme začít jeho jménem. Po Meliésovi nastoupila filmem režiséra Otto Ripperta Homunculus v roce 1916 německá kinematografie, aby si ve vznikajícím vědeckofantastickém žánru vytvořila až do příchodu zvukového filmu výsadní pozici. S příchodem zvuku se těžiště tvorby sci-fi filmů přesunuje z Evropy do Spojených států. K dalšímu většímu rozmachu v tomto žánru dochází až v padesátých letech, v době, kdy po krátkém čase radostného užívání míru po skončené druhé světové válce přichází celosvětově období určité deziluze a obav z atomového nebezpečí. V čele produkce vědeckofantastických filmů zůstávají i nadále výrazně Spojené státy- Koncem padesátých let se ovšem dostávají ke slovu i kinematografie jiné: československá, především zásluhou režiséra Karla Zemana, tvůrce filmů, o nichž jste mohli číst už na předchozích stránkách — Cesta do pravěku, Vynález zkázy, Ukradená vzducholoď, Na kometě. Sovětská kinematografie přispěla filmy Země a Volání dávných světů. A žánr sci-fi se také prosazuje v kinematografii anglické, maďarské, německé, japonské, francouzské a italské. V šedesátých a sedmdesátých letech se pak mnohotvárnost tohoto žánru rozšiřuje. Vznikají další filmy s tématem cesty do vesmíru; objevuje se výjimečný film sovětského režiséra Andreje Tarkovského, moderní filozofické sci-fi Solaris. Mezi mimořádná díla tohoto období patří také filozoficky zaměřený film Američana Stanleyho Kubricka 2001: Vesmírná odysea, ale přibývají také příběhy komediální, například Barbarella s Jane Fondovou, náš Pane, vy jste vdova nebo Spáč režiséra a komika Woodyho Allena, film odehrávající se ve 22. století, ve kterém se náš současník probudí po dvou stech letech strávených v lednici. Léta osmdesátá, alespoň tak, jak se jeví v druhé polovině onoho desetiletí, jsou ve znamení filmů typu E. T. — Mimozemšťan, který ještě dnes bývá nazýván „bombou v historii kinematografie“. |
![]() Další díly najdete zde |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 19. 05. 2011.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
![]() |
Jiří Menzel |
![]() |
Milan Markovič |
![]() |
Milan Lasica |
![]() |
Ladislav Gerendáš |
![]() |
JUDr. Ivo Jahelka |
![]() |
Zdeněk Pošíval |
![]() |
Jan Krůta |
![]() |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |