Francie je bezednou studnicí přírodních krás, historie a toho, co se konzumuje čichem a chuťovými pohárky. Gaskoňsko, zapadlé mezi Bordeaux a Pyrenejemi, má všeho svrchovaně. 

Je to zemědělský kraj, v němž se pole a políčka střídají s vinicemi a malebnými městečky. Čas tu plyne pomalu, jako voda místní řeky Baise. Pěstuje se obilí, víno a zelenina včetně artyčoků, které z dálky připomínají bodláky. Je úžasné, že v supermarketu najdete 90 % plodin místních, žádný česnek z Číny! V zahradách i předzahrádkách, jako všude na jihu Francie, voní levandule, mateřídouška a majoránka.

Ve střední části Gaskoňska na řece Baise leží malebné městečko Condom. Ač by tomu název napovídal, s pánskými ochranami nemá nic společného. Tedy pokud nepočítáme obchodní spor s thajským výrobcem prezervativů, který si v Condomu zřídil sídlo, aby mohl jméno města využívat k obchodním účelům. Radnice jej však zažalovala za zneužití místního názvu a výrobce musel vyklidit pole. Teď kondomy připomínají už jen vtipy na pohlednicích.

Největším lákadlem v Condomu je zřejmě muzeum armagnacu, nápoje, který Gaskoňsko proslavil. Vyrábí se z místního bílého vína. Na rozdíl od koňaku se armagnac destiluje jen jednou, většinou na mobilních destilačních přístrojích, připomínajících parní válec. Po vypálení vznikne čirý destilát, který pak roky zraje ve 400 litrových dubových sudech. V nich získává barvu a také chuť. Za nejlahodnější je považována ta s přídechem švestek a vanilky. Zajímavé je, že zráním armagnac získává na chuti, ale ztrácí na síle, protože v procesu stárnutí se alkohol ze sudů pomalu odpařuje. Stárnutí lze přerušit lahvováním. Průměrný objem alkoholu v prodávaných šaržích je kolem 40 %.

Armagnac je v pravdě historický nápoj. V Gaskoňsku ho poprvé vyrobili před 700 lety. Dlouho se používal jako lék – zázračný elixír, kterému Francouzi říkají eau de vie (živá voda). Až v 17. století se začal vyrábět ve velkém. K jeho slávě přispěly přístavy Bordeaux a Bayonne, odkud putoval dál do světa. Od roku 1936 používá armagnac jako jeden z prvních francouzských produktů značku AOC (Apellation d´Origine Controlée).

Condom tak jako řada dalších městeček v Gaskoňsku patří mezi tzv. bastide, tedy středověké opevněné osady, jejichž kamenná jádra se dochovala téměř neporušená. V centru najdeme náměstí s kostelem. V případě Condomu jde o katedrálu Svatého Petra ze 14. století, která byla a stále je významným shromaždištěm tzv. východní větve svatojakubské poutní cesty, vedoucí z Budapešti do španělského Santiaga de Compostela. U katedrály trůní sochy tří mušketýrů, protože do Gaskoňska zasadil Alexandr Dumas svůj slavný historický román. Autorem sousoší je trochu překvapivě ruský sochař Zourab Cereteli.

Z Condomu se můžeme vydat do starobylého městečka Nérac se 700 let starým mostem. V 16. století na místním zámku žil budoucí francouzský král Jindřich IV., ochránce Hugenotů.

Byl by hřích být ve Francii a nenavštívit vinný sklep. Mezi známé sklepy v Gaskoňsku patří Vignerons de Buzet ve stejnojmenném městě. Zdejší vína nejsou tak slavná jako v nedalekém Bordeaux, ale pít se rozhodně dají. Víno je potřeba náležitě prezentovat a tak každý producent pořádá pro návštěvníky exkurze a degustace. Pít můžete do roztrhání těla. Levnější víno je možné si natočit do plastu ze samoobslužných čerpacích hlavic. Tak trochu jako na benzínové pumpě.  

Totéž platí u armagnacu. V Gaskoňsku jej vyrábí asi 2000 producentů. Mezi ty menší patří rodinný statek Domaine de Lapeyrade, na němž hospodaří už třetí generace pěstitelů vína. Ročně vyprodukují jeden až dva 400 litrové sudy lahodného moku. Prodávají jej sami, takže péče o návštěvníka je příkladná a degustace dlouhá. Nejmladší armagnac Domaine de Lapeyrade je z roku 2000 (mladší se neprodávají, protože stále zrají), nejstarší z roku 1968. Přijde na 130 euro za litr. Škoda, že člověk nevydrží negustovat tak dlouho jako u vína.

Jestliže armaganc je typickým gaskoňským nápojem, pak typickým jídlem je foie gras – tučná husí játra, nejčastěji konzumovaná jako paštiky. Husy jsou ručně vykrmované, což kritizují ochránci práv zvířat, ale když jde o jídlo, tak Francouzi příliš nekoukají na politickou korektnost. Termín foie gras se volně používá pro husí i kachní játra, i když jemnější a chutnější (a také dražší) jsou játra husí, které doslova plavou ve žlutém husím sádle. Nic pro pacienty se zvýšenou hladinou cholesterolu!

Foie gras je součástí téměř každého menu, které pořídíte od 16 euro. Většinou jako předkrm, ale přidává se i do salátů. Kachní a husí maso je při výrobě foie gras vlastně vedlejším produktem. Francouzi z něj však dokáží připravit znamenité pokrmy, třeba kachní prso na způsob steaku, uvnitř pěkně krvavé. Jako aperitiv se v Gaskoňsku často podává floc. Jde o kombinaci bílého vína a armagancu.

Další gaskoňskou specialitou jsou výrobky ze švestek. Ty se tu prý pěstují už 2000 let a do Galie je přivezli Římané z Blízkého východu. Dnes se z nich vyrábějí vynikající zavařeniny, které jsou chuťově někde mezi povidly a marmeládou. Švestky se suší, nakládají do armagnacu a přidávají do pokrmů. Ne náhodou zde spatřila světlo světa sušená švestka, zapečená v plátku slaniny, která je dnes ozdobou všech lepších rautů. Vrcholem všech delikates je husí paštika, vyráběná s příměsí armagnacu a pruhem švestkové zavařeniny.

Abyste aspoň trochu ochutnali krásy a pokrmy Gaskoňska, doporučuji vyhradit si na to nejméně týden. Cestovat můžete autem nebo – jak to udělal autor tohoto textu – lodí. Oblast je dostupná přes Toulouse, kam létá z Prahy přímá linka. Vypůjčit si obytnou loď na francouzských kanálech není příliš složité a hlavně: umožní vám zastavit se tam, kde se vám líbí, vychutnávat a nespěchat…