Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (5) Jára Kohout

Rubrika: Publicistika – J+O Suchý

Z jídelníčku klaunů a komiků (5)

Kuchařka pro milovníky filmového smíchu, pro milovníky
smíchu cirkusových šapitó či smíchu kabaretních scén.

Nebojte se, nepůjde ani o neukousnutelné řízky, ani o vystřelovací švestkové knedlíky, ani o slané žloutkové věnečky, o kyselé pudingy či naopak o slazené zavináče. Cílem tohoto nového seriálku je nabídnout vám k ochutnání některá z jídel dosud třeba nepoznaných, na kterých si pochutnávají (anebo pochutnávali) ti, kteří vás jindy a jinde, než u jídelního stolu, dokázali rozesmát…


Co se jídla týče nebyl komik Jára Kohout náročný. Jedl ovšem rád a s gustem. A měl pochopitelně i svá oblíbená jídla. Ze všeho nejvíc byl „polívkovej“. O polévkách říkával: „Jenom ne žádné vodové, v tom musí lžíce stát!“ Recept na jednu z takových, ve kterých „stála“ lžíce a kterou Jára miloval ze všech nejvíc, mi z Ameriky poslala jeho dcera, paní Alena. Nad „karfiolovačkou“ se prý přímo rozplýval a dodával: „To je polívka, co musí být srkaná!“

KVĚTÁKOVÝ KRÉM (aneb KARFIOLOVAČKA JÁRY KOHOUTA)
  • 1 střední květák
  • 1,5 l vody
  • sůl
  • máslo a mouka na jíšku
  • mletý muškátový květ
  • hrst drobných těstovin
  • 1/8 l smetany
  • 1 žloutek
Květák uvaříme v osolené vodě, zahustíme světlou jíškou, načež vše promixujeme nebo propasírujeme. Okořeníme špetkou mletého muškátového květu, přidáme trochu drobné těstoviny a povaříme (do změknutí těstovin). Před servírováním přidáme ve smetaně rozkverdlaný žloutek – za stálého míchání vlijeme do polévky, kterou ihned podáváme na stůl.

K následujícímu receptu mi paní Alena Kohoutová-Kanka ještě napsala: Pochutnával si na vánočním kapru, ale pouze na kapru na modro v rosolu. Pokapával si porci citronem a říkal: „To mi každá žilka v těle řekne kuš!“ Kapra v rosolu si žádal i mimo Vánoce…



Jára Kohout s Ferencem Futuristou na dobové pohlednici.

KAPR NA MODRO V ROSOLU

Celer, mrkev, cibule, petržel, bobkový list, nové koření, celý pepř, sůl – vaříme ve vodě asi 20 minut. Přidáme lžíci octa, špetku cukru, kostku bujónu a na porce nakrájeného kapra. Pak rybu opatrně vložíme do skleněné mísy kůží dolů (bez šupin!) obložíme mrkví a celerem z vývaru, který ochutíme. – Do šálku se studenou vodou dáme rozpustit želatinu (asi 2 malé balíčky), nalijeme do vroucí polévky a vaříme pár minut. Scezeným vývarem zalijeme kapra v míse a dáme do lednice.

Jára Kohout (1904–1994)

Zpopulárněl po boku staršího a slavnějšího komika Ference Futuristy. Prošel pražskými divadly Aréna, Varieté, Rokoko, Tyláček v Nuslích; byl členem kabaretů Červené eso E.F.Buriana či Bum E.A.Longena, později se stal ředitelem a majitelem Švandova divadla a Divadla U Nováků. V roce 1948 emigroval do USA, kde si v Hollywoodu zahrál v několika filmech, později napsal knihu vzpomínek a vydal tři LP desky (jednu v Austrálii). Vídáme ho ve filmech pro pamětníky, např.: U svatého Matěje, Na tý louce zelený, Vy neznáte Alberta, Vdavky Nanynky Kulichovy, Falešná kočička, Život je pes, Král ulice, Lucerna aj. Po listopadu 1989 jsme my, nepamětníci, s překvapením zjistili, že kdysi sehrál docela důležitou roli ve slavném filmu Kristián s Oldřichem Novým, která však byla na celých čtyřicet let vystříhána tak dokonale, že to sotvakdo postřehl. Začátkem 90. let se Járovi Kohoutovi po návratu do vlasti splnil sen - zahrát si ještě někdy v českém filmu! Mohli jsme ho nakonec vidět hned ve dvou, žel, ne zrovna příliš vydařených komediích: Divoké pivo a Ještě větší blbec, než jsme doufali (s Luďkem Sobotou v hlavní roli). Vdovec Jára Kohout se u nás znovu oženil (jeho manželka Marcelka byla o 60 let mladší!) a nakonec tu i zemřel, pouhé tři měsíce před oslavou svých devadesátin. Pochován je na Vyšehradě.

   

Jára Kohout v televizní Kavárničce dříve narozených s Janem Mazákem
a Ondřejem Suchým – v roce 1991 (vlevo) a v roli dědečka z Ameriky ve filmové komedii
Víta Olmera z roku 1994, Ještě větší blbec, než jsme doufali (vpravo).


Pokračování příště...     

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 25. 08. 2011.