Železniční důchodce Vendelín Ohnoutka nemá jenom průpravu z dopisovatelských kurzů. Má spisovatelství v genech. Literární činnost projevoval už pradědeček Valerián, který coby student sepsal sbírku básní Srdce v tunelu. Tu vydal vlastním nákladem a probendil tak věno prababičky Hermíny. Prodal jen pár knih prostřednictvím knihkupce pana Pospíšila. Kupoval si je sám v přestrojení. Něco rozdal a zbytek nákladu sežraly myši.

Výpravčí Vendelín Ohnoutka dosáhl důchodového věku. Před důchodcem je najednou spousta volného času. Rozhodl se. Za část odstupného si pořídil počítač a tiskárnu. Sepíše paměti! Má k této činnosti průpravu. Léta totiž dopisoval do železničářských časopisů a za tím účelem absolvoval četná školení. Sepsal sedmdesát sedm kapitol. S výsledkem běží za starým kamarádem, šéfredaktorem okresních novin.

,,Je to dobré! Začnu to otiskovat jako seriál!“ zhodnotil dílo novinář. Byl odejit a s ním vymetli i jeho pracovní stůl. Doporučil Vendelínovo dílo jednomu nakladatelství. ,,Je to dobré, ale ten ediční plán!“pravil nakladatel. Literátovi sklaplo. Jiný nakladatel pravil:.,,Vážený příteli, pamětí jsou dnes plné obchody. Každý, kdo alespoň patnáctkrát řekl na jevišti „Paní, nesu vám psaní,“ už paměti napsal. Za dvacetiletého fotbalistu napsal paměti známý novinář!“

Vendelín rozepsal své paměti do tří knih. Jedna kniha je o rodné vísce, druhá o studiu na železniční průmyslovce a třetí o službě na železniční stanici. Opustil Ich formu. Všechny knihy jsou o někom. Při psaní vidí literát ty lidi před sebou. Knihy jsou plné laskavého humoru.

Manželka Božena nese literátovu činnost s nelibostí. Dědek na stará kolena zblbnul. Jeho současnou snahu považuje za zbytečnou, když by bylo raději nutno natřít plechovou střechu. Vendelín se rozčílil. Pravil:,,Milá ženo Boženo, já tu knihu vydám a bude to bestseller. Vydělám velký prachy a tu střechu nám natře firma Jebáček a synové!“

Začínající literát zakupuje spoustu časopisů. Nabízí své služby. Zakoupenými časopisy je udiven. Vidí jen velké barevné fotografie, drby o slavných lidech, recepty. Oslovuje i ,,humoristický“časopis čtvrté cenové skupiny. Utratí tisíc korun za dopručené dopisy. Vše marno.

Zatím žena Božena v oddělené ložnici nelení. Jedním prstem na kufříkovém psacím stroji značky Consul píše milostný román. Něco si pamatuje z dob, kdy byla dobývána, něco přidává z vlastní fantazie. Je obložena ročníky Listu paní a dívek z první republiky. Vendelín svůj psací stroj nepostrádá.

Boženka uspěla! Její knihu Krmelec lásky přijalo nakladatelství Šťastný domov. Je to slepenec ze všech ženských časopisů současných i předválečných. Je tam všechno. Láska i zklamání, rozchod i opětné shledání. Je to i lehce erotické. Nakonec se u krmelce nepolíbí Irča s továrníkem Horským, ale s manažerem Strouhalem.

Boženka se rozhodla, že knihu vydá pod pseudonymem Něhoslav Podborský. No a co, vždyť jiná žena vydala pod pseudonymem i Káju Maříka.

Román Krmelec lásky bude jistě na odbyt. Sponzory Boženka nepotřebuje. Ty ať si shání neúspěšný autor Vendelín!