Literatura – Povídky
Luděk Ťopka: Kampak, pane potkane?
Poděkuji za pozvání, opřu se opodál o zábradlí a tiše pozoruji, jak po prvním výstřelu padne první supermyšák. Nebyla to ale smrtelná rána, a tak střelec rychle znovu nabíjí a třepající se kus dorazí. Ostatní rychle mizejí pod mostem nebo v děrách. Netrvá to ale ani minutu, když zpod mostu pomalu vyjde velký šedý potkan a z nory napravo druhý, s úplně černou hlavou.
Jan Jurek: Utajený výlet
Máme školní archiv. A soudě podle něj, jste byl docela slušný gauner! (Slušný gauner… ten protimluv na jeho adresu mu přišel komický.) Budete se muset poohlédnout někde jinde, dodal ředitel a dal mu víc než jasně na srozuměnou, že si nepřeje, aby ho dále někdo jako on okrádal o čas. Nezbývalo než ze slušnosti tomu panákovi s praktikami tajných fízlů podat ruku a bez dalšího slova (třeba na svou obranu) vypadnout.
Jan Jurek: Lekce (z) lásky
Konečně byli sami. Seděli proti sobě a jen tak se na sebe dívali. To ticho pro ně bylo osvobozením. Nikdo je nenutil o čemkoliv mluvit. Nikdo je nenutil před sebou a před okolním světem cokoliv předstírat. Zase mohli být jeden před druhým sami sebou. Moc se mu líbila, víc než kdy před tím. A neskutečně ho přitahovala.
František Mendlík: Zkáza hráčského doupěte
Hned za tratí, na železniční zastávce Valtice město, nalézá se hospůdka DCV. Má to být zkratka Družstvo cestující veřejnosti. Dvě stě metrů odtud stojí komplex tří budov slovutné dopravní školy. Časem se z hospůdky vytvořil mýtus. Sem chodíval profesor Hřivna na svoji kávičku. Před sodomou zaplivané putyky varoval profesor Kabelka svým zvláštním způsobem. Říkával: „Tak tam v zařízení tom chlapi se ožírají a hulvátským smíchem se smějí. To potom nedivím se já, když slyším od studentů větu – půjč mi roďák, dám ti špinku!“
Kamila Urbanová: Jak jsme se strýčkem Béďou pochovali basu
Na pánském bylo volno. Strýček odpustil do umyvadla ledovou vodu a strčil tam moji hlavu. Voda mi stékala po dlouhých nalakovaných vlasech až za šaty. Z mého výstřihu vypadla nastrkaná vata. Strýček ji zvednul a s nechápavým výrazem ve tváři mi tu věc strčil do kabelky. Make-up, který jsem doma natírala celou hodinu, rozmazala voda. Černá barva z řasenky, ve třech nánosech, mi stékala po obličeji. Plakala jsem. Osušila jsem si vlasy do trhacích utěrek.
Luděk Ťopka: Odměna za dobrý skutek
Tři měsíce po té události se slepýšem tlustým jako salám jsem s naší malou čtyřletou vnučkou zažil další příhodu. Byl srpen, ale s trochu nezvyklým počasím, teplým, ale dost deštivým, a tak začaly pěkně růst houby. Kačenka, náruživá houbařka, u nás byla tehdy na léto na chalupě v Chodové Plané, a tak jsme si spolu jednoho odpoledne vyšli „na houbinky“, jak našim výpravám říkala.
Ivan Kraus: Trénink mozku
Podle jisté teorie prospívá luštění křížovek tréninku mozku. Podle jiné je to zábavná činnost, kterou si lze krátit volný čas. Řekl bych, že obě teorie platí jen v tom případě, pokud se netýkají našeho známého a jeho manželky. Jednoho dne nám Singer telefonoval pozdě večer. „Potřeboval bych kolokazii na šest.“ „Teď je čtvrt na dvanáct,“ řekl jsem.
Mário Perták: Madona s Jezulátkem
... a on, jakoby čekal, až dokončím svý ántré, až usadím tu svou nechtěně vojenskou prdel do nepohodlnýho sametovýho sedadla a udělám si to svý vojenský pohodlí, tak potom začal zpívat ty svý písničky, ty písničky s pouhou kytarou, kvůli kterým pak taky musel utéct z Československa, ty svý antimilitaristický a protiinvazní písničky, ze kterých mi utkvěl v paměti hlavně onen závěrečnej verš: Nasrat, jó nasrat!...
Danuše Markovová: Z Růženčiny zahrádky
Přísloví vyřčená babičkou Růženkou byla pronášena stejně důležitě a významně jako moudra tety Kateřiny z Jirotkova románu Saturnin. Kdysi jsem nerozuměla jejich přenesenému významu a ve své dětské obrazotvornosti si je vysvětlovala doslova a dopísmene. „Ta Máňa by si pro kus žvance nechala koleno uvrtat!“ rozlíceně líčila babička jakousi nemilou příhodu staré babičce, v té době už hluché jako poleno, o jedné naší lakotné tetě z přízně.
Jan Jurek: Manželství
Mlčky leželi vedle sebe. Sobotní ráno. Zpoza oken k nim doléhal zpěv ptáků. Mirek si jako obvykle po vyčerpávajícím pracovním týdnu čistil hlavu od nánosů všedních dnů a Jana jako obvykle plánovala, co s právě načatým víkendem. Občas to Mirkovi vadí. Ta její potřeba neustále mít rozplánovaný následující den, její neustálá potřeba něco podnikat, když ne s ním tak s někým jiným.
Marta Urbanová: Zdalipak tam budou gobelíny?
To budou holky koukat. Ještě žádná v tom divadle nebyla. Jen si o něm vyprávěly a fantazírovaly jako o bájném snu. Jako o něčem neskutečném, vzdáleném. Nedostižném. Ona sama od někoho slyšela, že se tam lidi musí něčeho zachytit, aby neomdleli krásou. Mluvili o zlatu, o rudém sametu, o všem co dýchá přepychem. Zdalipak tam budou gobelíny?
Luděk Ťopka: Drazí pstruzi
Bylo dost sychravo a vlhko, a tak jsem si obul gumové holínky a vydal se přes Stropník a lesem kolem Dlouhé Louky k vyhlédnutému lovišti. Břehy rybníčka byly ale porostlé dosti vysokým orobincem a keři černého bezu a hlohu, takže nezbylo, než se s prutem, splávkem a žížalkou na háčku postavit pěkně rozkročmo na kuláčky, které držely čap.
Ivan Kraus: Má drahá
Má drahá, nedovedeš si představit, jak mi chybíš. Čím víc na Tebe myslím, tím rychleji se smršťuje mé srdce (dutý sval v osrdečníku, který vytlačuje krev do cévního řečiště asi sedmdesátkrát za minutu). Stačí abych zavřel svá víčka a pomocí vzruchů, které se vedou zrakovým nervem do mozku (tam kde vzniká zrakový vjem) Tě vidím před sebou. V tu chvíli jsem vděčný své nervové soustavě za to, že umožňuje vnější vnímání světa a že uchovává informace v paměti. Musím myslet na to, jak je dobré, že jsme oba lidé, protože tím se lišíme od ostatních savců, a sice tím, že můžeme myslet, tvořit a pracovat.
Stanislav Moc: První máj 1962
První máj byl i za komunistů sváteční den. Akorát že se neoslavovala láska a milování jako v Máchově Máji. Magická doba romantismu a lásky byla dávno ta tam a, ač láska jako taková nebyla stíhána, magie doby předešlé byla na pranýři. Byla zkrátka jiná doba a kromě Sovětského svazu, rodné strany a práce toho moc k oslavování povoleno nebylo.
strana 1 / 26