Literatura – Povídky

Stanislav Moc: Na Marhounka rád vzpomínám

Navíc Marhounek naháněl hrůzu řvaním. Řval tak, že praskalo sklo a třásla se nejen okna, ale především kolena nešťastníků, na které se rozeřval. Jeho řvaní bylo proslulé nejen svou silou, ale i výhružkami, že dotyčného zavře, až zčerná. „Do Sabinova tě pošlu, tam tě naučej makat!“ řval na nešťastné maníky, kteří nedokázali pracovat rychle, čistě a k jeho plné spokojenosti.

Luděk Ťopka: Divokým Kurdistánem

Mezitím se na druhém břehu shromáždilo několik dětí, většinou kluků, kteří na mne volají a ukazují na něco na mé straně. Nerozumím, tak na ně jen zamávám, ale najednou slyším, že ryby ve vezírku sebou poplašeně mrskají, až se čeří bahno. Dojdu k nim, vytáhnu síťku a v tu chvíli chápu, co na mne ti kluci volali. Na vezírku visí dva krabi, kteří dostali na můj úlovek chuť.

Ivo Fencl: (Ne)ztracena v Německu

Vysoké škole, na které jsem byla zaměstnána, ubývaly finance. Na katedře chemie vládl ostrý konkurenční boj. V některých případech nekráčelo jen o posty, ale o setrvání na fakultě. Důsledkem války se stala rivalita mezi profesory. Jsem žena a nevím, nakolik jsem se v jejich očích vymykala šedému průměru, nicméně jsem se stala objektem závisti, mimo jiné asi pro svobodomyslnost a zřetelnou inteligenci.

Antonín Suk: Sázka

Když jsem nastoupil do Vickovic, vedla v našem souboji dlouho prasata. Bylo jich zde dost, ale já byl natolik nezkušený, že jsem na ně nestačil. Tak jsem se učil litry a litry potu, nespočetnými kilometry našlapanými ve sněhu a nocemi bez postele. Jak se ukázalo jen trošku sněhu, doběhl jsem po jejich stopách z Bludova do Třebětína několikrát za odpoledne. A to ne po cestách!

František Mendlík: Bohatýrský smích

Předmět „Železniční doprava“ na železniční průmyslovce ve Valticích byl doménou profesora Augustina. Tento pán měl vzezření anglického lorda a jako by z oka vypadl Neville Chamberleinovi, známému to zástupci Velké Británie v Mnichově v neblahém roce 1938. Suchý anglický humor mu ovšem chyběl. Vytáhlý a asketický pán s knírkem byl legrace prost. Snad k tomu přispěla prodělaná žaludeční choroba.

Ivan Kraus: Tajná znamení

Poslala otci do vězení kalhoty s páskem, do kterého vložila peníze. Zároveň odeslala zprávu: PAN PÁSEK UŽ ODJEL. Když otec napsal, ŽE SE S PANEM PÁSKEM NESETKAL, matka pochopila, že peníze nedostal. Později se otci podařilo poslat další zprávu, v níž sděloval, ŽE PAN PÁSEK SICE DORAZIL, ALE STÝKÁ SE S NĚKÝM JINÝM. Matce bylo jasné, že se stalo něco nepředvídaného a že se zásilka s penězi zřejmě dostala do rukou někoho jiného. Uklidnila se, až když dostala zprávu, že PAN PÁSEK JE NA MÍSTĚ.

Luděk Ťopka: Pohádky z mechu, jehličí a trav

Ne, nehodlám tu vyprávět pohádky, ale potěšit sebe i vás a znovu vyvolat ty krásné houbařské zážitky, na které já mohu, bohužel, už jen nostalgicky vzpomínat. Myslím, že každý houbař, ať skalní či jen příležitostný, jistě rád přizná, že mnohdy, když našel nějaký výstavní kousek, vydechl s úžasem: „No to je ale pohádka!“ a zavzpomíná na pohádkovou pohodou při svých výpravách do našich pohádkově krásných lesů.

Antonín Suk: Vosy

Pod okny ložnice šéfa Vickovického polesí se usadila pěkně početná rodina vos. Silné hnízdo to bylo. Velice často některá z nich vlítla do místnosti a budila hrůzu. Pan fořt, chlap jako hora, dobrých sto dvacet kilo, žil v představě, že vosí ukousnutí by mohlo být jeho koncem. Když už drzost žlutočerných slídilek přesahovala všechny meze jeho tolerance, vydal příkaz: „Pane technik, udělají s těma potvorama něco!“

František Mendlík: Ale, to jsou k nám hosti

Náčelník železniční stanice Zadov Jindřich Budín neměl nikdy daleko k silným slovům. Jednou byl předvolán na ředitelství. „Soudruhu náčelníku, je tady na vás stížnost, že jste sprostý při jednání se stranami!“ „Já sprostý na strany, to je nesmysl. A která svině si na mne stěžovala?“ Jinak to byl zlatý člověk. Vizáží silně připomínal slezského barda Petra Bezruče ve zralém věku. Nakrátko ostříhán, opatřen šedivým ježkem, postavou plnoštíhlou, připomínal ouřadu z dob mocnářství. Jakmile se výpravčí Lojzík Bernát jako čerstvý absolvent přihlásil o práci, tu Budín zavolal někam do hloubi drážního bytu: „Andělko, dostaneme novýho kluka!"

Antonín Suk: Bába z hospody

Rád vzpomínám i na další vickovickou osobnost. Malá, shrbená, ale neskonale laskavá v přirozené drsnosti, i když nám – „vejpitkům“ čas od času nehostinsky vynadala: „Děte domů a neutrácejte!“ – to byla naše hostinská. Jenže naše byla i ta hospoda – nehospoda! V té místnosti kde se prodávalo a podávalo pouze lahvové pivo, při čemž probíhala i „dudáková liga“, babka i spala!

Ivan Kraus: Na obědě

Do restaurace jsme chodili všichni velmi rádi. Číšníci z nás však obvykle příliš nadšeni nebyli, protože se skoro vždycky přihodila nějaká věc, která personálu nesedí. Dali nám, když nás viděli, ten největší stůl, který byl zrovna volný, a nedůvěřivě sledovali, jak se dohadujeme o místa. Šlo hlavně o to, aby matka seděla tak, aby viděla na celou restauraci, stejně tak jako ve vlaku, kde musela sedět ve směru jízdy.

František Mendlík: Svérázný výklad teorie relativity

Je měsíc únor. Pro vinaře Vaška Bouchala doba vegetačního klidu. Výpravčí a majitel dvou vinohradů jezdí na kondiční rehabilitace do Luhačovic zásadně ve druhém měsíci v roce. Vždy po dvou letech se spojí s kamarádem, výpravčím Frantou Randákem. Tihle spolužáci pak pravidelně tráví čtrnáct dnů pospolu. Jejich pokoj má zvláštní účel. Skrývá se v něm propagační oddělení vinařského zasilatelství.

Jan Jurek: Letní romance

Měla na sobě hebkou průsvitnou halenku, pod níž se dmula dvě malá dívčí prsa, krátkou sukýnku a ve vlasech tak dlouhých, že konečky se dotýkaly pahorku jejího zadečku, červenou pentli. Oči jí zářily, v ruce držela kornout s dvěma kopečky pistáciové zmrzliny a v druhé ruce svírala mou dlaň – studenou proti té její. Byl večer a my se procházeli po pobřeží Jadranu, vítr čechral hladinu moře i kadeře Věrčiných vlasů

Stanislav Moc: Vlaštovky

Po sydnejské olympiádě v roce 2000 jsme se vrátili s ženou do Sydney. Já vím, zní to divně, že jsme na olympiádu nezůstali, ale tou dobou jsme už měli náš sydnejský dům prodaný a já jsem nechtěl zažívat dopravní zmatek, který musel s návštěvníky olympiády přijít. Přišli jsme tak nejen o nádherné sportovní výkony, ale hlavně o přátelské vztahy, které se prý za olympiády objevily.

strana 1 / 26

Další strana »