Duhová férie

Plují si plachetnice
do mokrých mraků
Krása co v přízni je andělů
Na strmých skalách
stojí dobrodruzi
Bez křídel letí za námořníky
Míjí se a objímají s dešti
Peříčka načechrá a usuší slunce
Ustane tlukot periférií
Stvořenci k toulkám
nepřihodí na svou káru
další popelem zavátý den

Jenom doufám, že mi
nepošlapete růže

Pod stoupajícími mydlinkami
v páře za zvuků valchy
vášnivý melancholik
co učili zpívat ho slavíci
kam přijde
zaloví v kapsách
pro bouchací kuličky
zapálí prskavku
dostaví se smích
ze zoufalství
Trochu mdlob ze stejné rasy
házející zvířecí kosti přes plot
loučení s pokrevními bratry
je ryzí
voňavá peřina samoty krásně voní

Slavnostní řeč

Zahradní slavnost na bílém ubruse
pod ovocnými stromy
hlavní chod vytáhli upečený z trouby
růžové voňavé cosi
všude je rámus, trochu obav
iluzionista vytáhl z černého cylindru
bílého králíka
pár minut po dvanácté
zbyly jen sklenice dnem vzhůru
stůl je studený, mramorový
teď ještě všechno strávit
zbývá uklidit vázu s bílými liliemi