Literatura – Poezie

Lucia Bizarretová: Poezie

Lucia Bizarretová (*1989) – študuje žurnalistiku na FF UKF v Nitre, kde aj momentálne žije. Svoju tvorbu publikovala v českom magazíne pre súčasnú poéziu Psí víno, v internetovom denníku Britské listy a niekoľko jej básní vyšlo v preklade v poľskom mesačníku Odra. Počas leta 2011 založila elektroKatarína Sojkovánický literárny časopis iLeGaLiT, ktorý sa snaží dávať priestor mladým a menej známym autorom.

Zita Malaníková: Poezie

V roce 2008 jsem vydala sbírku básní Hledání modrého květu. Tomu předcházelo publikování v pěti almanaších v nakladatelství Alisa od roku 2006–2008. Za své básně jsem obdržela několik ocenění a možnost účastnit se mezinárodní soutěže v Polsku. V této soutěži jsem obsadila třetí místo. V listopadu 2008 jsem se zúčastnila autogramiády pořádané KSA Praha.

Vladimír Cícha: Výběr básní ze sbírky Opus X (2)

Sbohem / kolikrát asi můžeme / překročit vlastní osud / mlhou nostalgie zahalit / svou minulost / svědomí nahradit / vírou v logiku věcí / a možnost stát se / svého štěstí strůjcem? / když se mě v letadle / (zaoceánském jumbo jetu) / letušky vlídně ptaly: / -how are you?- / odpověděl jsem tiše: / -děkuji, dobře ...- /

Vladimír Cícha: Výběr básní ze sbírky Opus X (1)

Kdyby se jen každý desátý člověk zadíval denně na oblohu hodinku hleděl do vesmíru na hvězdy na Mléčnou dráhu kdyby se pokusil představit si světelný rok a zemi vnímal jako kouli zavěšenou v prostoru v útrobách žhavou jako pec martinská kdyby se skutečně zamyslel nad životem a smrtí a hledal neúnavně proto k tisícerým proč a na pomoc si přibral vědy exaktní medicinu i metafyziku kdyby se každý desátý člověk jen chvíli každý den zamyslel nad tím proč jsme tady a proč den má dvacetčtyři hodiny a kde se v koni bere tolik síly jen z ovsa a sena kdyby se skutečně zamyslel nad mnoha samozřejmostmi života pak nejpotřebnější z budov musely by být blázince...

Zdeněk Horenský: Když... tak písknu

Sobotní večer; v útulném pokoji; kdy světlo lampičky; náhle tmu rozkrojí; jak pánbůh stvořil nás; držím tě v objetí; ale ty nejsi ze zámku; přesto ta vůně heřmánku; ani to pivo ve džbánku... ...také píšťalku ke svým rtům tisknu; když mi budeš ubližovat; tak písknu.

Kamila Urbanová: Cesta za duhou

Babí léto – Hrst plnou démantů navléknu na stéblo, blýskavý šperk je ranní rosa. A abych netančila bosa, střevíčky z pavučinek nazuji si jemně. Snad podzim stejně, voní po létu, rty zbarví do červena. Jen vlastní ozvěna navrácena zpět už doznívá. Tak zrána ozývá se podzimní slunce, jež vpletu si do vlasů.

Nedělní chvilky s poezií .... Jindřich Kopecký

Pětatřicetiletý (*27. října 1976) českokrumlovský bard se o sobě málokdy vyjadřuje jinak než prostřednictvím svých veršů. Inu, nechme ji tedy mluvit: „... Rád jsem ve městě, kde Vltavské vody rozčísly břehům šíji v neúnavném koloritu vracení... Jsem spořádaný občan ve spořádaném světě lidí, stád a předsudků. Ze všech stran velí k odvetě zástupy mých smutků... Básně jsou třásně našich životů zamotány do plotů. Představy o sobě liché. Jsou víc než jen tupým smíchem... Na svět přes můzu pohlížím, někdy má i černé brýle. Otevírám se tempem hlemýždím, to trvá dlouhé chvíle... – Promiň, gramatiko!“

Nedělní chvilky s poezií .... Jan Anton

Jan Anton „Bývaly doby, kdy mi žluč létala tělem jak vlny tsunami. A já se naučil klidnit toho dravého ve mě. Vytvořil si vlastní cestu, zvykl si milovat svět, i trochu masochisticky, se vším co sebou nese. Poezie si mě našla a vlekla přes dětské říkanice, když mi bylo devět, k volné, někdy až automatické, tvorbě, to když mi bylo čerstvě sedmnáct (jak sladký je ten věk). Připojila se dílka prozaická a díky lásce k hudbě, divadlu a filmu, přičichl jsem z větší či menší dálky i k těmto uměním.

Nedělní chvilky s poezií .... Eva Mišíková

PhDr. EVA MIŠÍKOVÁ | Narozena 13. 2. 1961 v Káhiře. Vystudovala Filozofickou fakultu UK v Praze, hlavní obory francouzština, ruština. Překládá z francouzštiny hlavně současnou poezii (Jean Tardie: Mezi dveřmi a oknem, Jean Follain aj.), písňové texty, prózu (Dali-Pauwels: Vášně Salvatora Dalího). Své básně a kratší prozaické texty publikuje časopisecky – Literární noviny, Iniciály, Poezie 91, Five Fingers, Humus, ale i ve své knižní sbírce Civilizování půd (1994), z níž byla čerpána tato informace i básně Zevnitř a Orloj.

Zdeněk Horenský: S duchem doby

Vždy sleduje seriály; z blízka nebo z větší dáli; ať již naše nebo cizí; všechny co jsou v televizi; jestli pere nebo vaří; peče buchty řízky smaží; neuniká žádná scéna; v paměti má všechna jména; různý děj jí v jeden splývá; když dá občas sklenku piva; z rodinných pout křehké vztahy; plete potom mezi vrahy; kterými se hemží krimi; srovná se až mezi svými; v zahradě růžové při letišti; těší se na vztahy příští; a když jsou manželky zoufalé; je od nás pánové troufalé; seděti si právě v pohodě; se svými kumpány v hospodě

Nedělní chvilky s poezií .... Pavel Očenášek

Milovník minimalismu a disonantních pnutí. Rád se prohání peřejemi arytmických proudů, ale nezalekne se ani rýmů. Dosti často buší hlavou o zeď, načež se zklidní a píše verše. Nebo snad román? Celý jeho život je jedna velká závislost. Na kávě á la hospodský turek, hudbě, kyslíku a v neposlední řadě taky na infantilních stínohrách a vůni čerstvě naštěpkovaného roští. Velmi se těší na setkání s Jaroslavem Haškem. Ale to snad až za dlouho.

Nedělní chvilky s poezií .... Drahomíra Holmannová

„Křtěná Labem a Orlicí, trvale spjatá se svým rodným městem. S psaním a kreslením jsem začala koketovat už jako malá, ne že bych nyní byla velká, ale tehdy jsem byla nejen malá, ale i prvnotřídově školně docházková. Od té doby mě tyto dvě ‚disciplíny‘ provázejí životem a doufám, že stále budou. Jsou odreagováním, zdrojem radosti, ale i terapeutickým prostředkem. Podařilo se mi vydat nějakou tu sbírečku a také jsem se protlačila do sborníků Posvícení, několikrát jsem si knižně zailustrovala a některé textíky dostaly i hudební kabátek, to když si je našel jeden šikový hudebník z Děčína, který zformoval skupinu Joywork. Nebudu již zdržovat a popřeju hezké počtení.“

strana 1 / 3

Další strana »