Na podzim roku 1933 byl služební pes Ada vzhledem ke stáří a zdravotnímu stavu uznán za neschopného dalšího výkonu služby. Do kurzu v pyšelské "psí univerzitě", jak se říkalo Ústavu pro chov a výcvik služebních psů četnictva, byl na vlastní žádost vyslán štábní strážmistr Alois Kruliš se soukromým štěnětem německého ovčáka, fenkou Blankou.

Ministerstvo vnitra vzhledem ke značné fluktuaci pracovníků zařazovaných na četnické pátrací stanice vydalo dne 19. prosince 1933 výnos č. 72.819-13, kterým upravilo osobní otázky následovně: "Předpokladem pro úspěšnou činnost pátracích stanic jest, aby jejich osobní stav byl co nejvíce stabilisován. Tento předpoklad nutno míti na zřeteli při výběru sil pro pátrací stanice. Při výběru sil budiž dbáno toho, aby byli vybíráni v první řadě gážisté mimo služební třídy, kteří se ke službě na pátrací stanici dobrovolně hlásí, mají prokázaně pro tuto službu potřebné schopnosti a mohou býti na pátrací stanici bez újmy pro ně ponecháni více roků." Velitel četnického oddělení major Stukavec se zarazil, jako by uvedený ministerský výnos byl vydán právě kvůli jím řízené pátračce.

Zástupce velitele pátračky štábní strážmistr Suttý totiž vzhledem k tomu, že od zemského velitele obdržel povolení k uzavření sňatku, požádal o přemístění do místa bydliště své nastávající. Po něm předložili žádost o přemístění z pátračky štábní strážmistři František Čečil na kutnohorskou četnickou stanici a František Zajíček na četnickou stanici do Ledče nad Sázavou. A aby se to nepletlo, tak dosavadní vůdce služebního psa štábní strážmistr Alois Šíma, který po vyřazení Ady vykonával na pátrací stanici vedení evidence potulných cikánů, požádal o vyslání do pyšelského ústavu a přidělení nového služebního psa. Nezbývalo než obdržený výnos rozeslat cestou okresních četnických velitelství na všechny podřízené četnické stanice a čekat na žádosti zájemců o zařazení na pátrací stanici.

V sobotu 24. března 1934 před devátou hodinou večerní se v úřadovně pátračky rozezvučel telefonní aparát. Štábní strážmistr Václav Procházka z četnické stanice Uhlířské Janovice oznamoval ozbrojené přepadení autodopravce Jana Truhláře, ke kterému došlo v podvečer v lese "Buda".

Hlídka pátrací stanice ve složení strážmistr Jaroslav Pospíšil jako řidič, štábní strážmistři Čečil a Zajíček a počátkem března nastoupivší štábní strážmistr Alois Kruliš se služebním psem Blankou vyjeli služebním automobilem na místo činu.

Od velitele uhlířskojanovických četníků vrchního strážmistra Václava Forstera se dozvěděli dosud zjištěné skutečnosti: Kolem 18. hodiny si v Kutné Hoře před hotelem "Zlatá husa" najal na jeho stanovišti neznámý mladý muž místního autodopravce Jana Truhláře, aby jej zavezl do Žandova u Uhlířských Janovic. Autodopravce jel z Kutné Hory přes Miskovice, Mezholezy a Vidice do Žandova. Když projížděli Budský les, požádal cestující o zastavení. Řidič se domníval, že mladík potřebuje vykonat malou potřebu, a tudíž na přání bez okolků zastavil. Mladík vyskočil z vozu, vytáhl z kapsy revolver a chtěl po řidiči peníze. Když mu Truhlář odvětil, že až na pár korun v mincích žádné peníze nemá, nařídil mu cestující s namířeným revolverem, aby si sedl na místo vedle řidiče. Po vykonání příkazu si lupič sedl za volant a s revolverem namířeným na spolujezdce řídil jednou rukou až do Žandova. Zde mu Truhlář vytrhl klíč ze startéru, vyskočil z vozu a za volání o pomoc se dal na útěk. Lupič po něm vypálil dvě rány, přičemž ani jedna z nich ho naštěstí nezasáhla. Střelbou upozornění občané se začali sbíhat na náves a pachatel se dal po polní cestě na útěk směrem ke Kraličkám.

Vzhledem k tomu, že stopa byla čerstvá a vedla málo frekventovaným terénem, byla na ni navedena Blanka, která před necelým měsícem absolvovala v Pyšelích "psí maturitu" a získala titul služebního psa. Blanka sledovala stopu a vedla svého pána a štábního Zajíčka po polní cestě do Kraliček a dále po silnici přes Kralice, Chroustkov až do Zdeslavic, kde ji po více než 6 kilometrech ztratila.

Štábní strážmistr Čečil se mezitím od autodopravce Truhláře dozvěděl jednu zajímavou skutečnost. Mladík, když se dohadoval s autodopravcem o ceně, tak řekl, že před časem se nechal jeho kolegou odvézt z Kutné Hory do Žandova a tehdy platil za cestu 240 Kč.

Jelikož pátrání z místa činu bylo bezvýsledné, vrátila se hlídka pátrací stanice nad ránem do Kutné Hory a v neděli pokračovala v pátrání hledáním uvedeného autodopravce. Autodopravce byl nalezen a vzpomněl si, že před časem vezl do Žandova jistého Kamberského, a zároveň uvedl, že téhož mladíka vezl i k jeho strýci do Opatovic. Přitom Opatovice jsou vzdáleny od Zdeslavic, kde Blanka ztratila stopu, necelé 4 kilometry ve směru útěku pachatele.

Dotazem na četnické stanici v Uhlířských Janovicích bylo zjištěno, že Jan Kamberský se narodil roku 1910 v Opatovicích, je vyučen řeznickým pomocníkem a bydlí v osadě Bláto u Uhlířských Janovic. V uvedeném bydlišti nebyl hlídkou pátrací stanice zastižen, a proto další možností bylo, že by mohl být v Opatovicích.

Chvíli poté, co hlídka pátrací stanice přijela do Opatovic, přišlo ke štábnímu strážmistrovi Krulišovi s Blankou asi desetileté děvčátko, které se ptalo, co zde páni četníci dělají. Při rozhovoru s ní se štábní strážmistr dozvěděl, že byla poslána mladým panem Kamberským, a ukázala dům patřící rodině Kamberských. Než k domu stačila četnická hlídka s karabinami v rukou přijít, ozval se z domku výstřel a výkřik.

Jan Kamberský byl nalezen ve světnici se střelnou ranou na prsou a revolverem vedle těla. Rána těsně minula srdce a zraněný byl po ošetření automobilem pátrací stanice dopraven do kutnohorské okresní nemocnice, kde byl po lékařském ošetření vyslýchán. Svůj čin popíral, ale při následné konfrontaci s autodopravcem Truhlářem, který ho jednoznačně poznal, se ke spáchání činu přiznal.

Po týdnu nemocničního ošetřování byl předán do vazby krajského soudu. Porotní projednávání se konalo již 24. května 1934. Ačkoliv se Kamberský při vyšetřování četnictvem k činu doznal, u soudu změnil výpověď a uvedl, že s autodopravcem Truhlářem měli sjednáno zinscenování loupežného přepadení, po němž zapálí autodrožku a poté se rozdělí o peníze za pojištění. Lež byla prokázána velmi snadno, neboť drožka nebyla vůbec pojištěna. Jan Kamberský byl pro zločin odsouzen na 12 roků těžkého žaláře.

Zájem o přemístění na kutnohorskou pátrací stanici projevil strážmistr František Cimbura z četnické stanice Golčův Jeníkov a strážmistr Josef Vašíšek z četnické stanice Leština u Světlé nad Sázavou. Jejich žádostem major Stukavec po prošetření s radostí vyhověl...