Každý malíř se pozná podle svých obrazů, čtenář článku nejlépe z fotografií jeho obrazů pochopí jeho styl malby, pocity, názory, zařazení… Jedna, dvě, tři fotky u článku je opravdu málo, z toho čtenář nic nepozná a upřímně řečeno, je to škoda, malíř Bohuslav Reynek (1892–1971) si zaslouží, aby právě ve svých obrazech byl co nejvíce vidět, představen a hlavně pochopen!

Právě z těchto důvodů se snažím, abych své články o malířích doplnil co největším počtem fotografií jejich obrazů, myslím si, že čtenář to ocení a hlavně – důvěrněji pozná malíře a jeho obrazy, které se mu pak snáze vryjí do paměti a hlavně jeho poznání je o to trvalejší.

Básník a výtvarník Bohuslav Reynek patří zajisté k nejvýraznějším katolickým umělcům 20. století. Narodil se 31. května 1892 v Petrkově u Havlíčkova Brodu. Sourozenců neměl. Jeho otec měl větší statek. Do obecné školy chodil do sousední vsi Svatý Kříž. Když otec statek v Petrkově pronajal, rodina se stěhuje do Jihlavy. Zde mladý Reynek studuje reálnou školu, kterou také dokončil. Po studiích na reálce odchází na přání svého otce studovat do Prahy zemědělský obor na c. k. Vysoké škole technické. Studium ho však nebaví a tak po pár týdnech školu opouští a vrací se do Petrkova. Krátce nato odjíždí do francouzské Bretaně a tam začíná malovat a psát poezii.

Roku 1914 se seznámil s Josefem Florianem, knižním vydavatelem ze Staré Říše a velkou osobností tehdejší katolické kultury a pro jeho Dobré dílo překládá poezii i prózu z němčiny a francouzštiny. Přispívá také svými básněmi i grafikou. Spolupracuje s ním až do Florianovy smrti v roce 1941.

V roce 1923 zaujala Reynka básnická sbírka „Ta vie est lá..“ od francouzské básnířky Suzanne Renaud a vydává se do Grenoblu aby se s ní seznámil a v roce 1926 spolu uzavírají sňatek.

Ve Francii pobýval od poloviny dvacátých let až do roku 1936, kdy po smrti svého otce přebírá petrkovský statek. Zde tráví s celou rodinou zimní půlroky, přes léto jsou pak všichni ve Francii. Za německé okupace je však donucen statek pronajmout Němcům a v únoru 1944 opouští Petrkov až do konce války. Bydlí se svou rodinou u Florianových dětí ve Staré Říši. Na statek do Petrkova se vrací až v roce 1945. Bohužel poklidný život netrvá dlouho, vládu v naší zemi přebírají komunisté a statek je v roce 1949 zabrán a stává se součástí petrkovského Státního statku. Pod ním Reynek pracoval jako zemědělský dělník až do roku 1957, po tomto roce se věnuje až do své smrti básnické a grafické tvorbě.

Zemřel 28. září 1971 v Petrkově. Byl pohřben vedle Suzanne Renaudové v hrobě svých rodičů na hřbitově ve Svatém Kříži u Havlíčkova Brodu.

Zájem o poezii a malířství v Reynkovi během jeho studií na Reálné škole v Jihlavě probudil Max Eisler, který se později stal docentem dějin umění na vídeňské univerzitě. V Jihlavě Reynek navštěvoval hodiny kreslení, které byly jeho jediným výtvarným vzděláním.

Jeho první zachované básně jsou z roku 1912, první, které mu vyšly, jsou z roku 1913 v Modré revui. Celkem po sobě zanechal devět sbírek básní a dvě knížky básní v próze – Rybí šupiny (1922) a Had na sněhu (1924). Ovšem za klíčovou sbírku je považována Rty a zuby z roku 1925. Poslední tři sbírky – „Sníh na zápražím“ (1945–1950), „Odlet vlaštovek“ a „Mráz v oknech“ si musely počkat na vydání až do roku 1969. Poslední sbírka „Odlet motýlů“ u nás vyšla až posmrtně v roce 1995, exilově se ji však podařilo vydat v Mnichově roku 1978.

Reynkovy první zachované kresby jsou z roku 1909, jeho první samostatná výstava v Čechách se uskutečnila v roce 1929 v Pardubicích. V letech 1927–1929 vystavoval svoje kresby, pastely a lepty na několika výstavách ve Francii, kde byly jeho práce velmi dobře přijaty.

Po roce 1933 objevil Bohuslav Reynek techniku suché jehly, postupně jí používá víc než kresbu pastelem a uhlem. Suchou jehlou a technikou leptu mezi léty 1933–1971 vytvořil více než šest set grafických listů. Ve 30. letech se věnuje především krajině, od roku 1939 převažují v jeho grafikách biblické motivy. Je zajímavé sledovat témata, kterým se věnoval za druhé světové války – byly to ukřižování, pieta a zapření sv. Petra. V této době vytvořil i Pašijový cyklus. Ten je na výstavě vystaven poprvé a kompletní. V 50. A 60. létech vznikají nejcennější Reynkova grafická díla – cyklus Job (1948–1949) a v roce 1955–1960 Don Quijote.

První poválečná výstava jeho leptů se uskutečnila až v roce 1964 v ústeckém Divadle hudby. Pak už ale následovala výstava jedna za druhou. O Reynka začal velký zájem, do Petrkova začaly jezdit televizní štáby, jezdí sem novináři, studenti, umělci. Je s podivem, že malíř se svých výstav nezúčastňoval, televizních štábů si nevšímal a novinářům odpovídal jednoslabičně. Svoji samotu na statku si nikým nenechal narušovat. Grafická a stejně také básnická tvorba se dočkala uznání až po roku 1989.

K přátelům Bohuslava Reynka můžeme počítat spisovatele Františka Halase, Vladimíra Holana a Ivana Diviše, z výtvarníků pak Josefa Čapka, Vlastimila Hofmana a Jaroslava Šerých.

Na výstavě v Domě U Kamenného zvonu můžeme vidět na dvě stě exponátů, některé jsou vystaveny poprvé. Nejvzácnější částí výstavy jsou obrazy zhotovené technikou cliché vere. Je to zajímavá a unikátní technika něco mezi malbou, grafikou a fotografií. V roce 1952 Reynek položil na sklo pavučinu, která tu vydržela dodnes a zdá se, že se tu vznáší v prostoru. Malíř se snažil, aby finální nátisk na fotografický papír byl vždy jiný. Když kopíroval negativ, přikládal tam negativ další, zároveň s nějakým přírodním materiálem. Žádná jeho grafika není stejná, každá je originálem.

Duchovní inspirace v jeho díle je klíčová. Veškeré výjevy – Ukřižování, Salome, Piety, vše se odehrává na dvoře v Petrkově. Prohlížíme-li třeba jen grafické listy, které zobrazují jen můru na skle, nebo kočku na dvoře, vždy tam najdeme tu duchovnost, všude je přítomná. Je to svět, kde všude najdeme Boha.

Stopa

Zachvěl se krajem první sníh,
Veliké hvězdy do haluzí kreslí.
Slibuje radost dětských Půlnočních
těm, kteří tíhu touhy nesli.

Díváš se. Duše neví kam,
v plachosti pátrá, popaměti kráčí,
vrací se věrně k žalu pasekám
po vůni listí, po pěšince ptačí.

Pěšinka ptačí náhle ustává,
Pták vznesl se a zůstala jen bílá,
Bolestná krása, divá dálava,
V níž stopa Návratu se objevila.

(Podzimní motýli, 1946)

Výstava v Domě U Kamenného zvonu potrvá do 29. ledna 2012.
Dílo, které Bohumil Reynek vytvořil, je neustálým dialogem mezi člověkem a Bohem.