Bylo 17. února 2011, přesně 14:07 hodin, kdy Marta Vaculínová, vedoucí oddělení rukopisů a starých tisků Národního muzea v Praze si natáhla na ruce bílé rukavice a velmi opatrně začala vkládat do klimatizované vitríny opravdový poklad - Budyšínský rukopis Kosmovy kroniky. Zde bude bezpečně odpočívat 14 dnů. Časové omezení bylo stanoveno kvůli ochraně vzácných středověkých památek. Po čtrnácti dnech přijde vystavit Dalimilova kronika, pak Pulkavova kronika, po ní Marignolova kronika a nakonec Rukopis Královédvorský a Zelenohorský.

Vedení Národního muzea se rozhodlo, a patří mu za to velký dík, vystavit tyto cenné skvosty. Skvosty, na které by měl být hrdý každý Čech. Všichni jsme se ve škole o těchto pokladech naší kultury a vzdělanosti učili, někteří jsme je měli jako maturitní otázku, leč nikdo a nikdy je neviděl. Teď by se to mohlo a mělo změnit. U malé vitrínky v prvním patře vlevo Národního muzea má každý možnost potichu postát a poklonit se historii a umu našich předků.

Povězme si, co víme o jednotlivých skvostech…

Budyšínský rukopis Kosmovy kroniky pochází z přelomu 12. a 13. století. Na prvním foliu rukopisu je vlepen pergamenový lístek s iluminací ze 14. století, který zachycuje Čecha a Lecha u Pražského hradu. Za zakladatele českého středověkého dějepisectví je považován Kosmas. Českou kroniku psal v latině, a to v letech 1119-1125. Dochovala se nám v mnoha opisech z 12. až 16. století. Budyšínský rukopis představuje pravděpodobně nejstarší zachovaný exemplář tohoto díla. Kosmas jako první nám předkládá ucelený obraz českých pověstí od příchodu Čechů do země, panování Kroka a jeho dcer, vyvolení knížete Přemysla, náznak Dívčí války až k Lucké válce a příběhu o Durynkovi. Byl první, kdo zachytil jména všech pohanských knížat až po Hostivíta a Bořivoje.

Dále bude vystavena Dalimilova kronika. Je to nejstarší česká veršovaná kronika. Její sepsání sahá do počátků 14. století. Je to s podivem, ale autora zatím neznáme, možná pocházel z okruhu severočeské konzervativní šlechty, nelze vyloučit, že šlo o Jindřicha z Varnsdorfu. V době baroka ji přiřkl Václav Hájek Dalimilovi. Najdeme tu Kosmou zachycené legendy o původu Čechů, počínající již při stavbě Babylonské věže, Dívčí válku, poznáme tu i příběh Ctirada a Šárky.

Třetí v pořadí bude vystavena Pulkavova kronika. Sepsal ji patrně z podnětu císaře Karla IV. Přibík Pulkava z Radenína. Byl to mistr pražské univerzity. Je možné, že byla přeložena z latiny do češtiny a němčiny ještě za jeho života. Vypráví o dějinách českého státu a životech jeho panovníků. Pohanské období popisuje jako Kosmas a Dalimil, podrobněji líčí průběh Dívčí války a příběh Ctirada a Šárky je trochu upraven. Poprve je zde legenda o Čechovu bratru Lechovi. Rukopis je ozdoben malovanými iniciálami. V písmenu P je vyobrazen kníže Přemysl Oráč.

Poslední z kronik je Marignolova, pochází z konce 15. století. Sepsal ji Johanes Marignola, italský řeholník, člen minoritského řádu a cestovatel. V polovině 14. století jej císař Karel IV. povolal do Prahy a požádal ho o sepsání latinské kroniky Čech. Nejstarší pohanské období se neliší od Kosmy, je tu však nová legenda o vyvolení knížete Přemysla.

Snad nejspornější prameny, které Národní muzeum vlastní a jsou uloženy v jeho Knihovně, jsou Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský. Odborníci je považují oba za falza, ale veřejnost doufá, že aspoň jeden, ten Královédvorský by mohl být pravý. Česká společnost rukopisná od svého založení v roce 1931 si klade za cíl obranu těchto rukopisů. Význam rukopisů je však literární. V rukopise Královédvorském je použit motiv Lucké války. Oproti původnímu podání Kosmy a jeho následovníků je zde přejmenován český vojevůdce Tyra na Čestmíra. Toto jméno převzal i Alois Jirásek.

A co říci na závěr? Nepromarněte tuto jedinečnou příležitost a zastavte se v Národním muzeu, vždy po čtrnácti dnech a vystoupejte po schodech do prvního patra, čeká sás tam historie, vědění a krása.