Motto (Jitka Dolejšová)

Obraz je příběh, obraz je báseň,
jen místo pera štětec v ruce tančí…
Obraz je otisk člověčí.
Co Kdosi viděl a neviděl, slyšel a neslyšel.
Co prožíval a jak žil.
Co hledal a nacházel, nebo nikdy nenašel.
Niterní pocity, pravdy a omyly.
Smutky, křivdy, pochybnosti.
Lásky, vášně, tajemství.
Sny a touhy.
To vše je schované v obraze.
To vše je obraz.

Můžete vstoupit bez klepání, nemusíte čekat na vyzvání – už teď jste vítáni…
Zastavte se na chvíli, uklidněte mysl a otevřete duši.
Vnímejte krásu obrazu a nechte jej na sebe působit.
Vtiskněte si obraz do srdce nebo jej vložte do přihrádky svých vědomostí.
Všímejte si celku i detailů a dívejte se dle libosti – nikdo vás nebude rušit. Tato galerie je pro Vás otevřena non-stop.

Přeji Vám příjemné zážitky při každém setkání s obrazem.

Jitka Dolejšová

Setkání s obrazem (1) Raffael

Raffaelův božský génius dosáhl výšin, které už nikdo jiný nepřekoná ani nedosáhne. – J.W.Goethe

Sixtinská Madona

Tento oltářní obraz, objednaný pro kapli kláštera sv. Sixta v Piacenze, byl umělcův posledním velikým dílem na jeho oblíbené téma: Madona s dítětem. Vyznačuje se, stejně jako celé Raffaelovo dílo, zdánlivě snadným půvabem, který popírá pečlivé plánování a pozornost detailu potřebnou k jeho vytvoření.

Závěsy vytvářejí dojem, jako by se právě rozhrnuly, aby odhalily volný prostor: nebeské zjevení Madony kráčející po zeměkouli s dítětem v náručí.

Sv. Sixtus a sv. Barbora klečí na oblacích. Postavy se vznášejí, lehký vánek vzdouvá oděvy a pláště.

Madona chrání Krista kruhem vytvořeným svou levou paží, pravou rukou a vlajícím závojem.

Madona a dítě se vyznačují dojemným výrazem a půvabnou pózou. Panna drží malého Krista se sebedůvěrou a mateřskou něžností a dítě se zase důvěřivě opírá o ni.

Pohyb postav je sladěn s emocemi, dítě není předčasně moudré, ale jeho tvář vyjadřuje zvídavost a ostražitost.

Svatý Sixtus zastupuje věřícího, který poklekne před oltářem. Plášť je ozdoben žaludy, znaky rodiny Julia II. Brilantně působí tíha a látka světcova pláště – tvar je zredukován na několik elegantně splývajících záhybů. Papežská čepice (tiára) je umístěna na iluzorní římse mezi divákem a nebeským zjevením. Jeho pravá dlaň a paže je dramatickým a mistrným příkladem tzv. zkrácení.

Svatá Barbora má skromný a pokorný postoj, který se shoduje s výrazem její tváře a sklopenýma očima. Je to patronka vítězství – vyjadřuje politické i vojenské vítězství, které právě dobyl Julius II.

Sotva viditelně umístil Raffael do mlžného, světlem naplněného pozadí mnoho tajemných andělských tváří.

Dva andělé ve spodní části obrazu jsou Cherubové – jako kdyby utekli z nebeského zástupu jemně znázorněného v pozadí. V jejich očích lze zahlédnout dětskou zvědavost a náznak uličnictví. Přítomnost těchto okřídlených dětí dává obrazu lidský rozměr.

Bindo Altoviti

Na portrétu vidíme pohledného, jemného, zamyšleného mladíka. Dozvídáme se o něm i něco, co není na pohled patrné.

Bindo Altoviti byl úspěšný, noblesní a bohatý bankéř, v mnohém se podobal Raffaelovi, což jistě ovlivnilo i celý obraz – Mistr do něj vložil i kus svého Já. Polovina portrétu zůstává ve stínu, aby si model zachoval své tajemství, vyzrávání, soukromý osud. Rty jsou plné a smyslné. Výraz vyvažují vzdorné, hluboko zapadlé oči. Řasenou halenu napůl zakrývají mužovy kadeře, úmyslně světácky splývající. Baret i halena naopak působí prostě. Muž si položil ruku okázale na hruď – snad ukazuje prsten nebo jen zdůrazňuje pohodu postoje. Vyskytují se však názory, že z portrétu lze vycítit i vnitřní pocit ohrožení modelu a potřebu chránit se před vnějším světem. Muž není zobrazen v reálném prostředí – stojí mimo prostor a čas, obklopen temnou zelení. Temná plocha, do níž se rozplývá mužův rukáv, je mistrně zvládnuta.

Alba Madona

Není jen příznačně něžná, ale též z „masa a kostí“. Jednotlivé plochy se bravurně skládají do kruhové formy. Citový náboj je soustředěn do tváře Panny Marie. Trojice postav je dominantou kraje, který se za ní rozprostírá. Zleva doprava se napříč plátnem odvíjí děj, který se pak, od nejvzdálenějšího bodu, Mariina zahaleného lokte, vrací zpět. Láska není nehybná, lásku zároveň dáváme i bereme.

Relativně chudá barevná škála zdařile znázorňuje Mariino křehké hrdinství. Madona působí zdrženlivě, ve tváři má záchvěv smutku, ale též duchovní sílu a vznešenost. Zamyšleně pohlíží na dřevěný křížek, symbol a předtuchu Kristova ukřižování.

Malý Ježíš se drží zpříma, tváří se odvážně, odhodlaně a samostatně, jako by předčasně chápal složitosti lidského života.

Svatý Jan je oproti Ježíškovi zobrazen jako buclatá, dětsky důvěřivá postavička, oděná do obnošené ovčí kůže; znakově vyjadřuje jeho budoucí život v pustině.

Vojenský vzhled sandálů zdůrazňuje Madonino držení těla, které vypadá takřka válečnicky a heroicky.

Madona sedí na zemi poseté květy. Stonky jsou rozmístěny na nazelenalé půdě. Svatý Jan zjevně natrhal sasanky, rostoucí za ním. Kolem něj vidíme i pampelišky, jitrocel, fialku a tři dosud nerozkvetlé lilie.

Za postavou Madony se rozprostírá umbrijská krajina. Lesík vpravo nahoře tvoří podivné stromy s hustou korunou. Ještě dál za nimi tušíme postavy jezdců – jsou příliš malí a nicotní. Malíř tím naznačil, že v porovnání s dominující postavou Madony jsou zcela bezvýznamní.

Raffael, Raffaelo Santi, zvaný (1483–1520)

Umělecký směr: Vrcholná renesance

Geniální italský malíř, krásný muž, měl vybrané chování, proslul milostnými aférami. Zemřel velmi mlád – v den svých 37. narozenin. Patřil k nejlepším portrétistům všech dob - respektoval vnější podobu a přitom se dokázal podívat i „pod slupku“, do nitra. Proslavil se také zobrazením madon. Od svého učitele P. Perugina přejal ušlechtilou a klidnou kompozici, eleganci a sentimentální něhu.