Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (10)

Rubrika: Publicistika – Letem-světem


Moc dobře o něm vím, o tom norském skřítkovi s kouzelnými schopnostmi. Občas nám schovával různé věci, nařizoval budíka na brzkou hodinu, odstraňoval z cesty turistické značení, přivolával vítr a déšť. Jindy rozfoukal zasmušilé a zlověstné mraky, aby nám odkryl pohádkové výhledy na fjordy, nebo přivolal stádo sobů či obrovskou kolonii papuchalků. Tu a tam pozdržel trajekt, abychom ho ještě stihli, a večer v obchodě pro nás vyčaroval poslední bochník chleba. Děkujeme ti, Trolle, za kouzla a ochranu. Máš velkou zásluhu na tom, že naše putování po Norsku bylo nezapomenutelné.  

Pátek 16. července
Pršelo celou noc, balíme mokrý a zablácený stan. Ale sluníčko si to u nás „žehlí“ a do Ålesundu přijíždíme za polojasné oblohy. Vyjíždíme nad město, jež je největším rybářským přístavem v zemi, na vyhlídkový vrch Aksla (výška 189 metrů). Shora vypadá město s přístavem jako modýlek pro děti. Je půvabně rozložen na několika ostrovech, které jsou propojeny mosty a tunely. Nemůžeme se vynadívat, podoba s leteckými záběry je dokonalá.
Ålesund byl roku 1904 zasažen zničujícím požárem. Město bylo obnoveno ve stylu moderní secese, dřevo bylo nahrazeno nehořlavým kamenem. Domy s věžičkami, obloukovými štíty a dalšími dekorativními prvky zdobí celý prostor kolem upraveného přístavu, jehož kanálová ramena rozdělují střed města.







Kousek za Ålesundem, v Sule, vjíždíme na trajekt a po půlhodince plavby Severním ledovým oceánem se dostáváme na ostrov Hareid. Přes tento a další ostrovy dojedeme po mostech k cíli dnešního putování, na ptačí ostrov Runde. Krajina nám nabízí měnící se scenérii pidiostrůvků, malebných domků a zátok plných rozkvetlých leknínů.




Runde (6,4 km2) je kopcovitý a skalnatý ostrov se 150 stálými obyvateli a dvěma vesničkami. Jediný kemp je umístěn v Goksøyeru. Nahoře se zvedá náhorní rovina, jež strmě spadá směrem na západ a vytváří nepřístupné útesy, vhodné právě pro obrovské ptačí kolonie.
V mnohatisícových koloniích tu žije asi 32 ptačích druhů: racek tříprstý, bouřní, mořský, chechtavý; chaluha velká a příživná; orel mořský a skalní; papuchalk ploskozobý, alkoun úzkozobý a obecný, kormorán chocholatý a velký, alka malá, terej bílý, buřňák lední…




Křik racků je slyšet ve dne v noci. Překvapuje nás široký rejstřík jejich zvuků. Od chechtání po zvuky připomínající lidské hlasy, lodní sirény nebo štěkot psů a mňoukání koček. Že by se naučili „papouškovat“? Kdoví.
Z kempu se vychází za poznáním, co to znamená „ptačí ráj“. Cesta vede do prudkého kopce, přes celý ostrov a dále na 294 metrů vysoký Rundebranden, až na druhou stranu, kde na nepřístupných skalách a příkrých útesech sídlí malí i velcí opeřenci. Nejlepší pozorování je prý od deseti večer do půlnoci.
Než nastane večer, jdeme k moři pozorovat obrovské racky tříprsté a stříbřité. Dalekohled nám prokazuje dobrou službu.











Ve 20:30 se vydáváme vzhůru strmou stezkou s bahnitými úseky, abychom po hodině chůze dosáhli vrcholu ostrova a zároveň prvního místa výskytu papuchalků ploskozobých. Jednoho vidíme dalekohledem. Dole, na úpatí skály, kousek od dunivých vln příboje, spatříme dalších pět zástupců ptačí říše. Pokračujeme dál, slézáme skály, až se dostáváme k pozorovatelům se širokými objektivy a fotografickými děly. Tady to asi bude nejzajímavější. Po chvilce na kameni nedaleko nás přistál první papuchalk. Černo-bílé tělíčko, silný, do oranžova zbarvený zobák, svítivě oranžové nožky s blánami. Výška asi 25-30 cm, rozpětí křídel odhadujeme na 50-60 cm. Ťape si po kameni, hlavičku naklání na stranu, pózuje před objektivy i před zraky ztichlých pozorovatelů. Teď přilétá druhý, třetí. To je tu najednou živo, povídání, přistávání a odletů! Osamělý racek přistává na kameni poblíž, ale papuchalkům se to moc nelíbí, a tak rozmrzelý racek raději odlétá. Náhle všechno podivně ztichne. Jako kdyby měla přijít bouřka. Od moře zavane studený vítr. A zase se uklidní. Zvláštní ticho vystřídá neznámý šum. Pohlédneme na oblohu. Je černě kropenatá. Skvrnky se množí a zvětšují a náhle nám nad hlavami prolétne snad tisíc papuchalků. Krouží jako jeden útvar, vlevo i vpravo, malí jedinci jako důležití prvočinitelé celého společenství. Slyšíme jen svist křídel. Ještě párkrát máchnou křídly, obkrouží kolem a posedávají kolem nás. Je to úchvatné, fascinující a neskutečné divadlo, dojemné a zároveň radostné. Malí ptáčci nás zvědavě pozorují, dorozumívají se mezi sebou, špitají si ve dvojicích, hlasitě se dohadují ve skupinkách. Páry se vítají něžným dotykem zobáku. Občas si některý papuchalk špatně vyměří místo přistání a bříškem pleskne o hranu útesu. A zase ťap ťap, capkají po bílých kamenech nahoru a zase dolů…Kdyby se tak dal čas zastavit, přeje si mnohý z návštěvníků tohoto ptačího ráje. A slunce k tomu předvádí svá nebeská kouzla…





















Je dlouho po půlnoci, když se vracíme blátivou a kamenitou cestou zpátky do kempu, obohaceni o další příděl těžko popsatelných, nádherných zážitků.
Naše usínání podbarvuje hudební doprovod složený z hukotu moře a emotivního vyprávění neúnavných racků. Je to příjemná zvuková kulisa, která kupodivu spánek neruší.

Text: Jitka Dolejšová
Foto: Jitka Dolejšová, Martin Dolejš

Pokračování příště...

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 02. 11. 2010.