Kamila Urbanová: Jak chutná láska

Rubrika: Literatura

Májový polibek (triolet)

Májový polibek probouzí touhy,
když halí nevinnost závojem květů,
splétá si k naději provázek dlouhý.

Májový polibek probouzí touhy,
když smývá ze srdcí šedivé čmouhy,
romanci o lásce zazpívá světu.

Májový polibek probouzí touhy,
když halí nevinnost závojem květů...

Jak chutná láska

Láska chutná po ovoci,
opuštěné trápí v noci.
Nektar šťávy pijí doušky,
co obstáli její zkoušky.

Proč jen pár vyvolených
dostalo lístek do předních řad,
poznali lásku a můžou se smát?

Proč jen hrstka šťastných lidí
dotýká se srdcem ráje,
zbytek ji jen hledá stále?

Láska chutná po ovoci.
Čekej na ni ve dne v noci.
Jen neztrácej svoji víru.
Až ji potkáš, dá ti sílu.

Láska chutná po ovoci,
nenechá tě bez pomoci.
Ona přijde, už je tady,
neotáčej se k ní zády!

Karamel a vanilka

Z očí ti slížu karamel,
ty tvé slzy namísto pláče...
Snad tomu i sám Bůh chtěl,
dost možná, že i zapomněl,
přeměnit cukr na sůl...
Pojď ke mně, na malou chvilku,
miluji tvůj veselý smích,
tu sladkou vanilku,
kterou rozdáváš všem bez čekání...
Pojď ke mně, moje paní,
i já dnes ochutnám
bez váhání,
tu příchuť života
plného sladké naděje...

Tak už se nemrač,
když padá z nebe,
déšť co tě pálí
i trochu zebe
schovám tě k sobě,
pod svůj plášť

Holka mladá, pitomá

Na tvářích vybledlých,
s příchutí červánků,
ztratila na chvíli smích,
ze rtů ji zmizel ve spánku.

Nemůže zničit tkanou past,
chytá se vláken pavučiny,
své srdce nutí pouze krást
a bez pocitu vlastní viny.

Snad promine ji mistr nitek,
zas přelstila to dílo zkázy,
má na rty lesk a střípek z vázy,
co byla včera plná kytek.

Možná už za dva,
nejspíš však za sto let
ji bude o tom vyprávět
jen vlastní pohled do zrcadla,

jak život si čmárala fixem do vlasů
za něhu, lásku a naději.
Trhala stuhy utkané pro krásu
a pro štěstí raději.

Zítra se ozdobí vlčími máky,
řasy ji smáčí jen ranní rosa,
smíchem svým vyplaší ptáky,
poběží po kopcích bezhlavě bosa...
Je holka mladá, pitomá...

Milenci v uličkách

Milenci v uličkách
šeptají celičká
něžná svá slovíčka
co hřejí srdíčka.
Splétají z provázků
svůj vzorec na lásku,
ke každé nadějí
uzlík si dělají.
Jenom čas ukáže,
zda-li to dokáže,
udržet si lásku
na tenkém provázku.
Nitky se trhají,
když lásku hledají,
se slzou na víčkách
milenci v uličkách.

Jako čokoláda

Ochutnám horkou čokoládu
ze rtů tvých,
ze zamčených šuplíků ji kradu,
předstírám, že pouze z hladu
tu příchuť ukrytou v tajemstvích.

Mé pohárky chuťové
plníš po okraj,
já rozplývám se blahem,
když budíš nad ránem
mé touhy bláhové.

Zastavíme se nad pramenem,
který vyvěrá v údolí pod skálou,
slunci ji skryjeme vlastním tělem,
kam paprsky nemohou.

Už vím jaké to je
ochutnat kouzlo pistácie
smíchané s polevou.

Už údolí pod skálou dím,
proto tak moc ráda sním
sen o tající čokoládě.

Když sněží

Náruč tvé maminky
je louka s květy.
Cestičky vrásek utkané léty
překryly vzpomínky...

Holčička malá po trávě běží,
vesele ručičky tleskají,
za nohu maminku tahají.
"Maminko, koukej, sněží!"

Polibky, trápení,
mráz v oheň promění.
Zklamání, čas,
stále ta jediná miluje nás.

Na vrátkách i v srdci rez,
zarostla domů pěšinka,
spousta je jiných cest,
marně vyhlíží maminka.

Chlapeček malý po trávě běží,
vesele ručičky tleskají,
za nohu babičku tahají,
"Babičko, koukej, sněží!"

Jasmín

Voníš mi lásko jasmínem.
sním o tvé lásce každém dnem.

Voníš mi lásko po mandlích,
miluji ten tvůj něžný smích,

nemám však žádnou naději,
jinou bytost máš raději,

můj rozum mi s tebou odletěl,
zůstaneš pouze krásným snem.

Exkluzivní ilustrace pro Pozitivní noviny: Hana Křivánková

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 13. 04. 2012.