Vladimír Cícha: Výběr básní ze sbírky Opus X (1)

Rubrika: Literatura – Poezie

smutek

můj život je babí léto
ve výhni srpnové
já ptám se:
– štěstí, copak je to? –
cosi co snad jen bohové
propůjčí někdy na den
(všední či na neděli)
jindy na život celý
město se probouzí
do moře šumění
já kupuji si u optika
růžové brýle mámení...

kvítek

vystupuji z auta
pár schodů k domu
vedle záhon
na něm drobná květina
neznám jí jménem
má bílé lístečky
na každém po obvodu
pět fi alových teček
pět
pět
pět
pět
jedna jako druhá
och...
z jakého asi
sofwaru
vznikly?

kdyby...

kdyby se jen každý desátý člověk
zadíval denně na oblohu
hodinku hleděl do vesmíru
na hvězdy
na Mléčnou dráhu
kdyby se pokusil
představit si světelný rok
a zemi vnímal jako kouli
zavěšenou v prostoru
v útrobách žhavou jako pec martinská
kdyby se skutečně zamyslel
nad životem a smrtí
a hledal neúnavně proto
k tisícerým proč
a na pomoc si přibral vědy exaktní
medicinu i metafyziku
kdyby se každý desátý člověk
jen chvíli každý den
zamyslel nad tím proč jsme tady
a proč den má dvacetčtyři hodiny
a kde se v koni bere tolik síly
jen z ovsa a sena
kdyby se skutečně zamyslel
nad mnoha samozřejmostmi života
pak nejpotřebnější z budov
musely by být
blázince...

Beránci na nebi – výběr z části

mlčel jsem a ona také mlčela
zvolna jsme kráčeli lesem
dál a dál
až k místu
kde v nízké smrčině
kdosi na čelo
podmanivé
blues hrál...

láska, jak píseň zpívá
jsou jenom písmena
nedokonalá je to
definice lásky
láska to není polibek
to nejsou ani písmena
a touha hladit vlásky
šamponem provoněné
skutečná láska k ženě
projevuje se v čase
kdy líbánky
už jsou jen
minulostí...

dejte mi pevný bod v prostoru
a roztočím zemi jako káču!
řekl
není podstatné
že žádal nemožné
ale že ho to napadlo
neboť jen tomu sláva patří
kdo chybami se učí
a jimi nenechá se pokořit
a osvoji si zvyk:
když moudrý mluví
poslechnouti si jej
se sluší...

spirála

v parku na pobřeží Pacifi ku
na objemném pařezu cedru
tatínkové ukazují svým potomkům:
– každý ten kruh co tady vidíš
to je jeden rok života
stromu... –
i já se díval na ten pařez
v údivu nad dokonalostí záznamu
nad pravidelností letokruhů
a uvědomil si znovu
jak mnohdy úžasné
považujeme za
samozřejmé
i můj život jsou letokruhy
ač nepravidelné
první krůčky po zemi
první jízda na koloběžce
první třída
první napsaná věta
první pokušení
první láska
první velké zklamání
první...
– och... začni už... –
a z chlapce stal se muž
a občan státu
který pak
změněný
pomocí ostnatého drátu
hlásal svou výjimečnost
mládí a síla a zvědavost
naděje, plno plánů...
v každém režimu
dá se existovat
někdy jen snít
ale je třeba žít
a někdy jen chleba
chutná líp
než kaviár
dnes jsem víc stár
nežli mlád
už nestavím si hrady
ani zámky vzdušné
z fantazie a elánu
už často poránu
mám pocit
že den skončí se
za hodinu
četl jsem kdesi:
život člověka podobá se spirále
krásně řečeno
jenom nevím zda dnes
nalézám se
nad a nebo pod
jejím výchozím
bodem...

e-mail

napsat dopis býval malý akt,
událost
obřad
dopis psaný v tichu pokoje
v dostatku času pro každé slovo
každou větu
pak podpis
vložení listu do obálky
adresu třeba napsat čitelně
známka se nemá v rozích odchlipovat
vhození dopisu do schránky
připomíná vhození mince do fontány...
místo cesty ke schránce
stačí dnes pouhý stisk
tlačítka klávesnice počitače
žertem je rozloha Atlantiku
prostor a čas umocněny jsou čipem
leccos je
i když se nám to nezdá
pohlcováno
zázrakem e-mailu...

Exkluzivní ilustrace pro Pozitivní noviny: Jana Pilgrová

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 17. 06. 2012.