Náhoda tomu chtěla, že jsem se začal zajímat o osud předčasně zesnulého Stanislava Rolínka (1902–1931) z moravského Bořitova. Proslul jako talentovaný sochař – samouk především tvorbou národních monumentů (sochy v nadživotní velikosti sv. Václava, Jana Žižky, Jana Husa, Prokopa Holého, blanických rytířů, legionářů).

Tohoto skromného umělce – samotáře, který se ve svých 22 letech léčil na tuberkulózu a své původní zaměstnání čalouníka musel ze zdravotních důvodů opustit, si povšiml starosta nedaleké známější obce Kunštát František Burian. Uvědomil si, že podobné sochy by mohly zvýšit turistickou atraktivitu obce, a proto Stanislava Rolínka podpořil v jeho zálibě. Zakoupil kus lesa na skále u Rudky a sochař se pustil do ztvárnění busty TGM společně s postavami legionářů o výšce půltřetího metru. Používal přitom pouze hasičskou sekerku a nůžky na stříhání ovcí.

Když se však dozvěděl, že v Hořicích mají sochu TGM devět metrů vysokou, rozhodl se obnažit celou skálu a podle jedné fotografie na poštovní známce tak zhotovil sochu o výšce 14 a půl metru. O sochařské práci přináší svědectví Jan Jelínek, činovník Čs. obce legionářské, v Národním osvobození z 9. července 1928:

"Rolínek pracuje na díle měsíc a obyvatelé Kunštátu, rolníci, řemeslníci, obchodníci, učitelé, dělníci a ženy pomáhají mu po celou tu dobu odklízeti skálu."

Socha v té době neměla v Evropě konkurenci. Usilovná práce trvala pouhých osm měsíců, aby mohla být socha odhalena 21. října 1928. To se uskutečnilo na slavnosti, kdy se zde před Rolínkovým veledílem sešlo na třicet tisíc lidí.

Starosta Kunštátu spřádal i další plány k oživení turistického ruchu. Chtěl, aby Rolínek nedaleko prezidentovy sochy vyrazil ve skále umělou jeskyni, kterou by vyplňovaly postavy blanických rytířů. Před vchodem měl stát v nadživotní velikosti lev, symbol české státnosti. Zajímavostí je i Sněhurka s trpaslíky, kterou nechal do jeskyně Burian umístit, pravděpodobně z obchodních důvodů, jako atrakci pro děti.

V létě roku 1929 se Rolínek začal znovu léčit v sanatoriu. Ale již od září studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl jeho učitelem vynikající český sochař Otakar Španiel. I když Rolínkovi chybělo požadované vzdělání, bylo mu uděleno stipendium pro mimořádné nadání. Po roce musel opět ze zdravotních důvodů odejít. Vrátil se do Kunštátu, navštívil jeskyni s rytíři, které poupravil. Původními Rolínkovými díly v jeskyni zůstala jen tříapůlmetrová socha sv. Václava na koni a socha lva před vchodem.

Počátkem třicátých let se nemoc Stanislava Rolínka zhoršila a v červenci roku 1931 zemřel v rodném domě v Bořitově, kde je pochován na místním hřbitově. Při pohřbu bylo proneseno hned několik projevů. Se zesnulým se rozloučil po církevních obřadech za rodnou obec řídicí učitel Vincenc Fučík, za  obec Kunštát Josef Zejda, učitel z Černé Hory. Jménem legionářů Boskovska Jan Jelínek, předseda okresní pobočky Československé obce legionářské. Obřadu byli přítomni i vládní činitelé.

Pátral jsem po osudu rekordní sochy TGM a zjistil jsem, že dílo bylo za druhé světové války ukryto. Nad sochou T. G. Masaryka byla vystavěna lesní bouda jako kamufláž. Na konec bylo sousoší prozrazeno a nacisté v období heydrichiády je rozřezali a na místě rozdrtili, takže zbyla jen hromada kamení. V současné době je ze sochy pouze torzo - Masarykovy boty, které zarůstají popínavým břečťanem.

Leč – právě Masarykovy boty, které zbyly po Masarykovi u Kunštátu, se staly podnětem pro Západočeskou univerzitu na druhé straně republiky a v obci Nečtiny (součást manětínsko-nečtinského regionu na Plzeňsku) tak nazvala v lednu 2010 výjezdní interdisciplinární seminář. Zaměřil se na odkaz TGM. Co zbylo z jeho myšlenek, z jeho doby, z jeho díla?

Významní činitelé naší vědy, školství, kultury a umění (mj. abecedně: Václav Cílek, Martina Bečvářová, Jiří Fiala, Miroslav Holeček, Jiří Kohout, Pavel Kosatík, Zdeněk Lukeš, Štefan Morávka, Bohuslav Neckář, Zdeněk Pinc, Zdena Popelková, Josef Tomeš, Jiřina Šiklová, Marta Ulrychová a Karel Vachek a Václav Žák) se zamýšleli nad myšlenkami TGM v konfrontaci s myšlenkami doby dnešní v netradičních souvislostech. Co nám z Masarykovy doby zbylo? Jak se proměnila věda a společnost za poslední století? Jsme opět na začátku podnětného kvasu jako na začátku 20. století? Co je po 100 letech ještě stále z Masarykovy doby aktuální? Proč právě Masarykovy boty? Nakolik je pro nás Masaryk živý a nakolik je ikonou? Má někde Masaryk nějaké viditelné stopy? Co znamená pro humanitní vědy téma Masaryk? Je rozdíl mezi národním cítěním a češstvím na začátku 20. a 21. století? Jak se proměnilo školství za posledních 100 let? Máme stále ještě národní mýty? Co se stalo s výtvarným uměním a avantgardou ze začátku století, a kde je teď? Byli Češi na rozcestí, a kam došli? Jsme národ tuláků a turistů?

Západočeská univerzita vydala o semináři sborník, v níž lze nalézt odpovědi na tyto otázky. Rolínkovo dílo nezůstalo zapomenuto, naopak stalo se novou inspirací. A to je povzbuzující zjištění.