Četnictvo na našem území zajišťovalo veřejný pořádek a bezpečnost po dobu bezmála celého století. Ačkoliv došlo ke třem změnám politického zřízení, poslání četnictva zůstalo nezměněno.

Historka je definována jako jednoduché vyprávění zakončené anekdotickou nebo poučnou pointou. Četnická profese s sebou přinášela řadu rozličných situací, do kterých se četník dostával nejen při výkonu služby, ale i v soukromém životě.

Knížka obsahuje celou kopu krátkých historek z období let 1850 až 1945, které postihují období monarchie, v níž bylo četnictvo zřízeno, republikánské období existence samostatného československého státu, v němž četnictvo zaznamenalo nebývalého rozmachu, tak i období německé okupace, po jejímž ukončení bylo četnictvo zrušeno.

Ve všech popisovaných případech se jedná o vyšetřování nejzávažnějších z trestných činů – zločinů.
Jako názvy jednotlivých povídek jsou použita více, ale i méně známá přísloví, která vystihují podstatu případu, ale i popisované období. V řadě z použitých přísloví se odráží dobové náboženské cítění.

Prudký milenec, jistý šílenec

Koncem dubna 1928 se na manželku vrchního strážmistra Josefa Bakaly, velitele četnické stanice v Kuřími, obrátila místní vdova Tereza Šimková s prosbou o pomoc v jedné, poněkud citlivé záležitosti. Měla ve své vile mladého podnájemníka, který ji, jak později zjistila, okradl o značné jmění.

Tereze Šimkové, 52 roků staré vdově po staviteli, která žije v honosné vile na kraji města, je jaksi žinantní dostavit se se svým problémem přímo na četnickou stanici. Proto to bere poněkud obklikou, přes svoji známou paní vrchní. Marta Bakalová pozvala Terezu Šimkovou v neděli odpoledne na kávu s tím, že manžela, který své pracovní problémy zásadně nenosí domů, musí na věc řádně připravit.

Při nedělní návštěvě se nad kávou vdova Šimková začala panu vrchnímu strážmistrovi svěřovat se svým problémem.

Vdovou je, jak pan vrchní dobře ví, již více než tři roky. Je tomu téměř rok, kdy se při cestě vlakem z Brna seznámila s jedním sympatickým mladíkem. Udělal na ni velký dojem. Jel z Brna, kde bydlí, navštívit svoje rodiče do Tišnova. Přišel před časem o práci a prý se mu vede špatně. Dokonce bude muset opustit v Brně podnájem. Ona, jako bohatá vdova, se nad ním ustrnula a nabídla mu nezištnou pomoc. Ve své vile má místa dost, a tudíž se na podnájem může nastěhovat k ní. Práce je v zahradě stále dost, alespoň bude mít šikovného pomocníka. Vykázala mu tedy jeden pokoj.

Vše bylo v naprostém pořádku. Pepa, tedy Josef, byl velmi zručný a byl jí ku prospěchu. Po několika týdnech navázali intimní vztah. Přece ještě není tak stará, ospravedlnila se.

Panu vrchnímu to začalo být naprosto jasné. Ač v domácím prostředí nerad, dal se do vyšetřování. Potřeboval fakta, od nichž by se mohl odpíchnout. Začal přerušovat vdovino vyprávění svými otázkami. Kdože je ten mladý muž?

Josef Šeda z Tišnova. Když uváděla, že je mu 26 roků, tak se poněkud začervenala. Ani ne tak před panem vrchním strážmistrem, jako před jeho ženou. Je velmi zručný, je totiž vyučený zámečníkem. V domácnosti zastal své a v ložnici samozřejmě také…

Postupem času se však ve vile začal chovat jako skutečný pán. Jeho spotřeba vzrůstala. Velmi rychle si zvykl na lehké živobytí. Zhruba v polovině března tohoto roku mezi nimi došlo ke konfliktu, neboť po ní chtěl stále více peněz. Když mu je odmítala dát, opakovaně ji udeřil do hlavy, až upadla na skříň. Však jizva a modřina jsou znatelné dodnes.

Vrchní strážmistr Kabala telefonicky vyrozuměl podřízeného štábního strážmistra Ladislava Holase a požádal ho, aby u tišnovských kolegů ověřil, co je Josef Šeda zač.

Netrvalo to ani půl hodiny a vrchní strážmistr věděl, že zámečník Josef Šeda využíval své profesní dovednosti mimo jiné i k vylupování pokladen a v roce 1926 byl dokonce brněnským krajským trestním soudem odsouzen za pokus o vyloupení pokladny ke třem měsícům těžkého žaláře.

Na vdovu Šimkovou šly v té chvíli mrákoty. Nastěhovala si do vily kriminálníka! A přitom vypadal tak slušně.

Nyní se vrchní strážmistr začal zajímat o výši Šedou způsobených škod. Výčet byl poměrně dlouhý. Z vily, v níž byl Šeda dokonce i za několikadenní nepřítomnosti majitelky zcela sám, zmizela vinkulovaná vkladní knížka na 27.000 Kč, zlaté dámské hodinky za 800 Kč, náramek za 700 Kč, dámsky prsten za 200 Kč, dvoje pánské hodinky po zesnulém manželovi a oblečení v celkové ceně 1.675 Kč, sbírka stříbrných mincí za 1.000 Kč a 4.000 Kč za motocykl, který bez vědomí majitelky prodal.

Hned druhého dne se kuřímští četníci spolu s kolegy z tišnovské četnické stanice vydali do bytu Šedových rodičů a při provedené domovní prohlídce našli některé z postrádaných věcí. Josef Šeda u rodičů nebyl zastižen. Proto po něm bylo vyhlášeno pátrání. Po několika dnech byl vypátrán a zatčen brněnskou policií.

Pro zločiny krádeže a lehkého ublížení na těle byl postaven před brněnský krajský trestní soud. Soudní přelíčení týkající se vztahu mezi 52 roků starou bohatou vdovou a 26 roků starým soudně trestaným mladíkem se stalo předmětem zájmu nejen brněnského, ale i moravského tisku. Z tohoto důvodu byla z částí jednání, při nichž došlo na intimnosti, vyloučena veřejnost.

Josef Šeda, přestože jakékoliv krádeže popíral s tím, že šlo o dary paní Terezy, byl za své činy odsouzen na čtyři měsíce těžkého žaláře.