Ve čtvrtek 17. května 2012 oslavil spolek Svatobor 150. výročí své existence.

Oslavil ho slavnostní členskou schůzí, spolu s pěveckým koncertem smíšeného pěveckého sboru Evropská, složeného ze studentů pedagogických škol a gymnázia na Evropské ulici v Praze 6. Koncert byl opravdu krásný, složený ze skladeb starých mistrů, dále upravených lidových písní, ale také Con te partiro – známé pod názvem Time to Say Goodbye.

Koncert se konal v sále Zpěváckého spolku Hlahol, který je čestným kolektivním členem Svatoboru.

Slavnostnímu shromáždění předcházelo přijetí členů výboru Svatoboru členy předsednictva Parlamentu České republiky v nedávných dnech.

Jako jiné české vlastenecké spolky vznikl Svatobor na počátku 60. let 19. století, kdy se po období tuhé Metternichovy vlády poněkud uvolnilo, a byla možnost českého spolkového života. Už v lednu r. 1861 se poprvé veřejně ukázal pěvecký spolek Hlahol, který zpíval při pohřbu spisovatele, knihovníka a archiváře Vácslava Hanky (1791–1861). Tělocvičný spolek Sokol měl zakládací zasedání 16. února 1862 v Malypetrově cvičebním ústavu v Panské ulici; první cvičební hodina byla 5. března 1862. Zhruba za rok po Sokolu vznikla 28. ledna 1863 Umělecká beseda.

Zakládací schůzi spolku Svatobor řídil jeho první předseda, historiograf Národního, tehdy Musea království Českého, František Palacký. Schůze se konala ve velkém sále Staroměstské radnice – v nynější Brožíkově síni a zúčastnila se jí řada osobností českého kulturního života. Namátkou uvádím vedle Františka Palackého jeho syna Jana, profesora zeměpisu, dále bratry Náprstkovy, básníka Gustava Pflegera-Moravského, básníka Vítězslava Hálka, básníka Prokopa Chocholouška, novináře Josefa Podlipského, manžela spisovatelky Sofie Podlipské, novináře Karla Sladkovského. Dále se schůze zúčastnili vydavatel J. R. Vilímek, politikové Karel Sladkovský, Julius Grégr a pražský purkmistr František Václav Pštros a jeho náměstek Václav Bělský.

Svatobor vznikl jako spolek, který měl pomáhat spisovatelům v tíživé životní situaci, popřípadě je podporovat různými cenami, dále šířit českou osvětu a pečovat o památky na významné vlastence. Proto bylo jeho heslem: „Pomáhej – osvěcuj – pamatuj! Jeho emblém, značící tato tři poslání, jsou tři ruce, držící kruh.

Za dobu své existence pomohl například Václavu Beneši Třebízskému, když byl nemocen, vybudoval řadu pomníků na veřejných prostranstvích i na hřbitovech. Mnoho lidí se snažilo spolek podporovat – například právě Beneš Třebízský odkázal spolku všechny své peníze, spisovatelka Eliška Krásnohorská rovněž, Otakar Březina dal mnohatisícový peněžitý dar. Někteří bohatí lidé věnovali dokonce své domy, jak můžeme třeba číst na desce na Masarykově nábřeží č. 8.

Během druhé světové války byla činnost spolku pochopitelně ochromena, ale po roce 1950 byla zcela ukončena a majetek zkonfiskován. Činnost v uchovávání paměti péčí o náhrobky významných lidí převzali někteří členové Klubu za starou Prahu.

Po r. 1990 se činnost obnovila a k nejnovějším počinům spolku Svatobor patří hlavně nedávno ukončená rekonstrukce vyšehradského Slavína a některé další náhrobky významných českých vlastenců, především na vyšehradském hřbitově, ale i na jiných pražských hřbitovech.