František Mendlík: Poslušně hlásím – nehoda!

Rubrika: Literatura – Povídky

Silvestr 1982. Dopravní kontrolor Zdeněk Pivarník je ve funkci sotva druhý měsíc. Je spokojen. Sám doopravdy neví, proč byl vyzvednut do tak odpovědné funkce a proč se stal přímým nadřízeným výpravčích na celé trati. Vynikal spíše neskutečnou výdrží při častých pitkách, nežli brilantní znalostí dopravních předpisů. Kdoví kterému panovníkovi se tento Bušek z Velhartic vetřel do přízně. Čo bolo, bolo. Terazky je tým dopravným kontrolórom! Faktem zůstává, že Zdenál ale nikdy nikomu neublížil.

Zdeněk právě povečeřel chutnou večeři, sezobnul několik jednohubek. Tentokrát nepůjdou s manželkou na taneční zábavu. Dnes večer budou konzumovat televizní zábavu. Otevírá okno, pokládá se na podušku a vyhlíží na zimní oblohu. Je mráz, schyluje se ke sněžení. Už má v sobě několik panáků a říhá po vypité sklenici piva. Nejednou přelud! Ze sousední stanice se nádražím pod ním přežene skupina vozů bez lokomotivy!

„Už blbneš, Zdeno! Zatímco jiným se při počínajícím delíriu dávají na pochod bílé myšky, tobě se dávají na pochod ujeté vozy!“ honí se hlavou novopečeného dopravního kontrolora. Jako hadem uštknut odpadává od okna. „Moc piješ, brzdi!“ Nejčernější myšlenky se honí zmalátnělou hlavou. Teprve Vladimír Menšík z televizní obrazovky zažene svým humorem tísnivou vidinu.

Honza Holeček jde na noční do stanice Dobrotín. Tento posunovač se musí takto složitě propracovávat k pracovnímu procesu. Je mráz. Ojínělé pražce kloužou. Jde po kolejích. Stezky kolem trati jsou zaneřáděny suchou trávou a kalužemi zamrzlé vody. Honza uklouzl a padá. Podařilo se mu stoupnout na hlavu kolejnice. Zákaz tohoto kroku je součástí každého bezpečnostního předpisu. S hlasitým klením vystupuje z koleje a hrabe se po svahu nahoru. Snad polní cesta lemující zrádnou kolej bude schůdnější. Už je nahoře. Najednou zcepení. Přes místo, které před chvilkou opustil, se přehnala skupina vozů bez  lokomotivy! Chodec se rozklepal a rozběhl do stanice.

V obci Komorovice měli předevčírem velikou slávu. Obcí vede silnice první třídy číslo padesát. No a právě na celém úseku této silnice od Aše až po Čiernou nad Tisou byla tato důležitá komunikace přepažena akorát zde mechanickými závorami místní železniční stanice! I v roce 1982 bývala často silnice u závor z obou stran lemována dlouhými kolonami čekajících automobilů. Předevčírem skončila tato dlouholetá nepříjemnost. Slavnostně byl totiž otevřen nový úsek dálnice. Prázdná silnice byla svědkem toho, jak napříč cesty po kolejích místní trati prohučely vagony bez lokomotivy!

Rychlík 666, jedoucí z Bohumína do Českých Budějovic, má zpoždění. Veze si je už ze severní Moravy. Ve vlaku je sem tam človíček. Na jednokolejné trati se sebemenší zpoždění okamžitě přenáší na jiné vlaky. Na Silvestra je ale už klid. Předsváteční šrumec ustal. Už jedou jen opozdilci nebo zapomenutí lidé. Zpožděný rychlík 666 se svou loudavostí zasloužil o to, že nebyl tam, kde měl podle jízdního řádu být. Tak se stalo, že ujeté vozy bez lokomotivy mohly proletět zcela prázdným nádražím. Do rychlíku se netrefily!

Výpravčí Milošek Vráz převzal službu ve stanici Dobrotín. Lojzík Bernát odchází spěšně dolů na střídací vlak. Ještě přání k novému roku. Milošek vybaluje psací potřeby a svačinu. Najednou se na releovém pultě začervená úsek ze čtvrté koleje a červená šňůra se natahuje na  traťovou kolej z Dobrotína do sousedních Komorovic! Jakmile se čtvrtá kolej uvolní, Miloškovi to zapálí! Něco odtud muselo odjet. Někdo musel kolej uvolnit! Protože evidentně nebyl ve stanici žádný vlak připravený k odjezdu, musely zmizet vozy od manipulačního vlaku. Volové od manipulačního vlaku je odstavili a nezajistili. Stanice Dobrotín leží na kopci! Totální průšvih, velká nehoda, kriminál na krku! Neřízená masa zdivočelého železa bude před sebou drtit vše živé a nezastaví se před ničím. Milošek jako šílený utíká k telefonu. Pouzdro se válí na zemi, ešus s večeří se kutálí pod dopravní stůl.

„Ríšo, proboha, jedou ti tam ujeté vozy!“ ječí do telefonu rozklepaný Milošek.

Richard Tesařík, výpravčí v Komorovicích a vyhlášený kliďas po obdržené zprávě bouchne telefonem. Zavolá na stavědla: „Zavřete závory, postavte výhybky! Z Dobrotína jedou vozy bez  lokomotivy, já valím ven!“ Mezitím dal do sousední stanice stůj na rychlík 666. Zdivočelý konvoj má nalajnován průjezd stanicí. Mase železa nestojí nic v cestě. Průjezdovou vlakovou cestu ovšem Ríša ozdobil pěti zarážkami za sebou. Divoká masa je však jednu po druhé odfoukla! Drama se končí. V traťovém úseku za stanicí Komorovice se ujeté vozy samy zastavily. Kdo nevěří, ať tam běží. Vůbec nic se nestalo, vozy dokonce ani neřezaly výhybku ve stanici Dobrotín. Byla náhodou postavena ze čtvrté koleje. Mrtvé ticho přeruší telefon.

„Milošku, je to dobrý! Tady to projelo a stojí to mezi stanicemi. Ať chlapi nakopnou posunku a rychle si pro ty vozy přijedou!“ oznamuje kliďas Ríša z Komorovic. Chlapi v civilu urychleně naskakují na lokomotivu, nasazují si jen posunovačské rukavice. Za čtvrt hodiny stojí ujeté vozy opět na čtvrté koleji, opět ve stanici Dobrotín. Tentokrát jsou řádně zajištěny a podloženy. Za chvíli zastavuje ve stanici Komorovice zpožděný rychlík 666. Do Českých Budějovic dorazí v pořádku. Jede se dál, močálem černým, kolem bílých skal!

Půlnoc odbila. Dávno už se dotřepetala státní vlajka na televizní obrazovce a odezněla stání hymna. V televizi se objevují zdravice ze všech států socialistické soustavy. Dopravní kontrolor Zdeněk Pivarník poněkud vystřízlivěl. Rozleželo se mu v hlavě, že asi opravdu viděl zvečera z okna svého bytu ujeté vozy. Velká nehoda! To by bylo terno! To by byl počinek! Hned na začátku dráhy dopravního kontrolora takový úlovek! Urychleně se obléká a běží dolů do dopravní kanceláře.

Jedním pohybem shazuje výpravčího Richarda Tesaříka ze čtyř židlí, na kterých si unavený úředník mezitím ustlal. Po půlnoci se už stačil rozestřít všude kolem klid a mír nového roku 1983. Grand pauza! První ranní vlak pojede až kolem páté. Pojede prázdný. Nepředpokládá se, že se najde nějaké ranní ptáče po probdělé silvestrovské noci. Do žil dopravního se vlila čerstvá krev, poněkud zahuštěná dvěma promilemi alkoholu v krvi. Poručík Columbo vyráží do útoku.

„Tobě tady, Richarde, projely z večera ujeté vozy!“ vystřelí těžkou munici na rozespalého služebníka.

„To není možný, já o ničem nevím!“ zatlouká zpovídaný přesně podle zákona omerty, věčného mlčení, užívaného sicilskou mafií. Kontrolní orgán mávne znechuceně rukou a vybíhá do mrazivé skutečnosti. Richard bleskurychle zvoní do sousední stanice.

„Bacha, Zdenál se právě probral ze zimního spánku a pátrá po tom večerním průšvihu. Musíme zatloukat, nic se přece nestalo!“

Šance na zdárné vyšetření se každou minutou ztrácí. „Jestli nic nevyšetřím, budu za vola, který má opilecké halucinace!“ Tato myšlenka žene vyšetřovatele na stavědlo. Ještě přede dvěma měsíci působil kontrolor ve funkci náčelníka právě v této stanici. Na stavědle právě slouží jeden člen z jeho bývalého bonzaj týmu. Takové týmy si konečně zřizuje každý pořádný vedoucí. Nezklamal se. Zpět do dopravní kanceláře skoro běží, navzdory svým sto patnácti kilogramům. Loktem rozrazí vstupní dveře, rukou odhrne probuzeného výpravčího.

„Já s váma zatočím! To se nebudete stačit divit. Zatajení dopravní nehody, to je na sundání! Já z toho udělám monstrproces jako sovětští poradci s Rudolfem Slánským! Já dovedu být svině, ze mne si nikdo srandu dělat nebude!“

Nervózními pohyby listuje v telefonním seznamu. Proč jenom sakra ten vrchní dopravní kontrolor Tomáš Vronský bydlí v takovém zapadákově! Konečně je u cíle. Na druhém konci telefonu se ozývá ospalý a nervózní hlas. Lze z něj vyčíst poznámku, který blbec otravuje po půlnoci a nota bene na Nový rok? „Tomášu, tady Pivarník. Volám ze stanice Komorovice. Hlásím velkou dopravní nehodu A 5! Z  Dobrotína ujely vozy! Jsem už na místě a hned začnu sepisovat protokoly!“

„Dobrá! A zavolal jsi policajty, nehodový jeřáb a záchranku? Jsou nějací mrtví? A co zabezpečovací zařízení? Je to vůbec sjízdný? Zavolej pohotovost od  traťáků. Dělej, hned tam jedu a vezmu revizora bezpečnosti!“

„Víš, Tomášu, ono se vůbec nic nestalo! Ti parchanti to zatloukají a říkají, že se nic nestalo a že si vymýšlím. Já jsem to ale viděl přímo z okna kolem šesté večer!“ blábolí vyšetřovatel.

„Sakra a proč jsi nevolal hned v šest a otravuješ šest hodin po nehodové události? To není přece normální!“ rozčiluje se přímý nadřízený.

Nastává hrobové ticho. Na obou stranách telefonu panuje dlouhá a zlověstná pomlka.

Kontrolor Zdeněk Pivarník pokládá telefon a se svěšenou hlavou vyklízí dopravní kancelář. Právě asi dostal od nadřízeného pokyn, aby celou věc nechal plavat. Nebude slavný! Napříště se stane také příslušníkem většiny vyznávající mlčení sicilské mafie. Jakápak velká nehoda? Co je to za blbost? Nic se přece nestalo!

A co bylo dál? Prostě nic. Tato dopravní nehoda zůstala utajena až do promlčení. Pomineme-li přítomnost nadpřirozených sil v daném prostoru a čase v podobě jednotky Andělů strážných, můžeme konstatovat nevídanou shodu šťastných náhod. Záhadou také zůstává, že se celá událost za dvacet let „neproflákla“!

Patrně jde o další záhadu hodnou Bermudského trojúhelníku, nebo Tunguzského meteoritu!

Ilustrace: František Mendlík

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 16. 08. 2012.