Při ukončení MS v ledním hokeji 2011 na Slovensku byl do síně mezinárodní hokejové slávy IIHF (International Ice Hockey Federation) uveden již nežijící český sportovec s charizmatem hollywoodského filmového milovníka – Ing. Bohumil Modrý.

Povězme si něco o našem rodákovi, na kterého můžeme být právem pyšní.

Bohumil „Bóža“ Modrý se narodil 24.9.1916 v Praze. Jeho otec byl řidičem tramvají. Rodina pana Modrého s chotí, synem a dvěma dcerami patřila za první republiky mezi každoroční letní rekreanty a návštěvníky koupaliště v Lanškrouně. Bóža později, už jako vysokoškolák, do Lanškrouna jezdil sám i v zimě a na zamrzlém rybníku hrával s místními mládenci hokej.

V roce 1932 začal s dorosteneckým hokejem jako student smíchovského gymnazia Na Santošce ve slavném pražském LTC, založeném v roce 1903 jako Lawn Tennis Circle /později Lawn Tennis Club/. Za LTC současně závodil i v lehké atletice. Na rozdíl od většiny tehdejších hokejistů se však vedle hokeje, více než oblíbenému tenisu, věnoval české házené, kterou hrál také v brance za Sokol Smíchov a později za pražskou Slávii.

Již jako hokejový dorostenec začal kreativně aplikovat své znalosti geometrie pro optimální vykrytí branky před soupeřovými střelami z různých míst kluziště. Modrý byl prvním hokejovým brankářem, který opustil fotbalové chytání a začal chytat specifickým hokejovým stylem. Později jako vystudovaný stavební inženýr vymyslel originální brankářskou hokejovou školu, kterou rozkreslil do časopisu Mladý hlasatel. Tam jako první hokejový brankář v historii s použitím geometrie vysvětlil, jak vykrývat střelecké úhly.

Od roku 1936 začal chytat v hokejové reprezentaci. V Praze na MS v roce 1938 vybojoval jako reprezentační brankář ČSR bronz.

Po druhé světové válce, se svojí ženou – rodilou Švýcarkou Erikou Modrou, roz. Weisarovou (1920) a  dcerkami Alenkou (1944) a Blankou (1946), od roku 1945 až do roku 1948 pracoval a bydlel v Lanškrouně, který si při svých rekreačních pobytech zamiloval: Stal se tam národním správcem proslulé cihelny a na žádost radních vypracoval pro město regulační zastavovací plán.

Součástí jím vypracovaného regulačního plánu města Lanškrouna z roku 1948 byl návrh přístavu na předpokládaném baťovském vodním kanálu Labe–Dunaj, návrh letiště a propojení železniční přípojky z Rudoltic do Letohradu.

Po válečné reprezentační přestávce, na MS v Praze v roce 1947, vybojoval s hokejovou reprezentací první československou zlatou medaili v hokejové historii. V roce 1948 byl brankářem československé reprezentace, která skončila na olympiádě ve Svatém Mořicí ve Švýcarsku stříbrná.

Na zmíněném olympijském turnaji ve Švýcarsku brankář Modrý natolik zaujal, že mu byla nabídnuta možnost působit v NHL v Kanadě. V zámoří chtěl hokej skloubit se svou stavařskou profesí. Kromě účinkování v NHL měl domluvenu studijní pracovní stáž na severoamerických vodních přehradách, které obdivoval a přál si seznámit se s nimi na vlastní oči.

Komunistický ministr kultury a sportu Václav Kopecký mu povolení ke hraní v NHL a ke studijnímu pobytu v USA slíbil udělit. Jedinou ministrovou podmínkou byla Modrého reprezentační účast na MS ve Švédsku v roce 1949.

V zimě roku 1949 se československé mužstvo s ing. Modrým v brance stalo podruhé mistrem světa ve Stockholmu a výrazně se tak zapsalo do dějin evropského i světového hokeje. Ing. Modrý ministrovu podmínku tedy nejen splnil, ale přivezl ze Stockholmu s československým reprezentačním mužstvem dokonce zlaté medaile.

Po návratu z MS ve Švédsku mu Kopecký při osobním jednání ale sdělil, že své hokejové umění v zahraničí může předvádět v SSSR a že ke studiu architektury přehrad nemusí do zámoří, protože přehrady máme i u nás.

Po nedodržení Kopeckého slibu začal zklamaný Bóža Modrý o emigraci vážně uvažovat. Samozřejmě s manželkou a dcerami, se kterými měl nadstandardně vřelý vztah. Od tchána měl také několik nabídek na účinkování ve švýcarské hokejové lize.

"Odměnou" od komunistů se pak dvojnásobným mistrům světa před odletem k obhajobě zlatých medailí na MS 1950 v Londýně dostalo v březnu téhož roku zatčení a následný veřejný politický proces.


Ing. Bohumil Modrý byl obžalován jako ideový vůdce „zrádcovské hokejové reprezentace“. Komunistická justiční fraška spáchaná na dvojnásobných mistrech světa nechvalně proslula pod názvem „Kauza ing. Modrý a spol.“

Uznávaný nejlepší evropský hokejový brankář byl odsouzen za špionáž k 15 letům vězení. Spis Státního soudu mj. uvádí, že obvinění Modrý, Bubník, Kobranov, Roziňák, Jirka, Konopásek byli na MS ve Švédsku sváděni bývalým čs. hokejistou Malečkem a jeho dvěma společníky, kteří emigrovali na Západ, aby zůstali jako celek v zahraničí, a že někteří členové hokejového týmu čítajícího 14 členů, s tím souhlasili. Ing. Modrý byl prohlášen za jejich „vůdce“, protože údajně on uspořádal v dané věci na hotelu ve Stockholmu hlasování.

Českoslovenští dvojnásobní hokejoví mistři světa, spolu s ing. Bohumilem Modrým, měli oproti některým jiným obžalovaným z politických procesů „štěstí“, protože byli odsouzeni „pouze“ k dlouholetým žalářům a nuceným pracím, spojeným s vysokými finančními pokutami, konfiskací majetku a ztrátám občanských práv.

Po procesu byl Modrý žalářován do léta 1951 ve věznici v Plzni na Borech a poté transportován do Jáchymova na nucené práce v uranových dolech. Pracoval v hlubině i na povrchu ve třídírně, kde vězňové vytěžený uran ručně přebírali bez jakéhokoliv měření a sledování radioaktivního ozáření. Civilní profese inženýra stavaře Modrému pomohla dostat se po čase z Jáchymova, nikoliv však z vězení. Pracoval v projekční skupině ministerstva vnitra, která působila ve věznicích v Opavě a v Praze na Pankráci.

Život manželky Eriky po jeho zatčení nebyl jednoduchý. Zůstala sama v Praze se dvěma malými dcerkami. Na manžela čekala do roku 1955, kdy byl ing. Modrý po pěti letech nucených prací předčasně propuštěn s podlomeným zdravím.

Ing. Bohumil Modrý zemřel po dlouhé nemoci 21. července 1963 ve věku 47 let.

Pozn.: Redakčně upraveno se souhlasem autora

Hokejové statistiky Bohumila Modrého

Hráčská kariéra: V LTC Praha od dorostu až do uvěznění, v létech 1932-1950. V lize působil 12 sezón, odchytal 56 zápasů. 10 x mistr ligy s LTC Praha /1936-40, 1940-43, 1945-49/. V reprezentaci odehrál 71 zápasů. Účastník MS 1937, 1938, 1939, 1947 a 1949. OH 1948.

Reprezentační úspěchy: Bronz z MS 1938, stříbro z OH 1948, zlato a mistr světa 1947 a 1949, mistr Evropy 1947, 1948 a 1949.

Umístění v mezinárodní hokejové síni slávy IIHF “in memoriam“, v roce 2011.

Prameny

„Zapřené generace“, „Obětovaní šampioni“, Jiří Macků, první vydání, 2004; „Kauza Zábrodský“, „Na oltáři komunismu“, Jiří Macků, první vydání, 2005; Wikipedie; Internetové Stránky města Lanškrouna