Olga Szymanská: Balet Šípková Růženka

Šípková Růženka (Spící krasavice) má v tvorbě legendární dvojice Čajkovskij-Petipa výjimečné postavení. Iniciátorem a objednavatelem kusu byl intendant carských divadel I. A. Vsevoložskij. Snažil se Čajkovského přimět, aby se baletu věnoval i přesto, že již při přípravě Labutího jezera neměl dobré zkušenosti, a proto se odmlčel. Z témat intendant diplomaticky vybral scénář ke Spící krasavici (původně pohádka Ch. Parraulta) a sám coby libretista zařadil v divertissementu posledního jednání i další pohádkové postavy: Kocoura v botách, Kočičku, Červenou karkulku a Vlka, Palečka s bratry, Popelku (ne všechny v baletu dnes vystupují).

Ilustrátoři Pozitivních novin se představují (7) Eva Rydrychová

Eva Rydrychová. Nebo také evussa (čti evuša). Žije v Hradci Králové v malém bytě na Slezském předměstí. Má manžela a čtyři děti. Tři děvčata a benjamínka kluka. Vyučila se, pak žila a rodila, pak zase žila a rodila a dnes tu o ní čtete. Škola, kterou pro člověka vždy a za každých okolností je k životu a něco mu dá, je škola života. Tak z téhle školy má evussa nejméně maturitu. Děti jsou přece nejlepšími učiteli toho dobrého a čistého, jsou taky nejkvalifikovanějšími kritiky, obzvláště ty vlastní.

Miroslav Marek: Kniha knih v České knize rekordů

V souvislosti s nejvýznamnějšími křesťanskými svátky, které jsou odezvou událostí zachycených v biblickém Novém zákoně, zaznamenalo pelhřimovské Muzeum rekordů a kuriozit pozoruhodný počin: Poté, co Zdeněk Soviš z Brna v loňském roce zpracoval unikátní chronologii Starého zákona, dokončil nyní i vůbec nejdelší chronologii biblických událostí, sestavenou jediným člověkem. Jde o Nový zákon a dílo (ručně psané autorovým drobným písmem) má na délku 11 metrů.

Josef Krám: Když výstava k Velikonocím, tak nápaditá. I s Masarykem

Kultura Rychnov nad Kněžnou, Floristická škola Hradec Králové a rychnovský DDM připravily do přísálí Pelclova divadla v Rychnově na 2.–5. dubna komorní výstavu s názvem Jsou tady Velikonoce. K vidění bylo hodně kraslic (i ze pštrosího vejce), zvířátek a velikonoční výzdoby. Mezi těmi, co tu předváděly folklorní umění, byly z Červeného Kostelce Anna Rusová (mistryně lidové umělecké tvorby za kraslice zdobené slámou) s krajkářkou Marcelou Hovadovou, oceněnou za lidovou tvorbu v roce 2007 Zlatým kolovratem, a z Letohradu Alena Tschöpová (tuto lidovou umělkyni představila i Toulavá kamera s jejími figurkami ze šustí, vizovickým pečivem i kraslicemi).

Olga Szymanská: Stříbrný poklad

Zatím pouhý zlomek největšího pražského stříbrného pokladu, který čekal na objevení čtyřicet let, můžeme obdivovat v Muzeu hlavního města Prahy do května 2012. V listopadu 2008 při stavebních pracích ve sklepení nájemního domu v pražských Košířích byl dělníky objeven zazděný prostor s pokladem. Díky redaktorům televize byl nález oznámen policii, která místo zajistila a nález převzala. Jednotlivé předměty byly postupně ukládány do depozitáře Muzea hlavního města Prahy: tedy na bezpečné místo, dokud nebude zjištěn jejich majitel.

Psíkov – nová kniha pro děti od autorky Pozitivních novin Danuše Markovové

Před pár dny vyšla kniha pro děti „Psíkov“. Autorkou je Danuše Markovová, která rovněž přispívá svými články do Pozitivních novin. „Pohádka je lékem první pomoci, je balzámem na dobrou mysl. Pohádková dobromysl ve mně zakořenila natolik, že má občas touhu vylétnout do světa jako džin z láhve, aby dětem přinesla radost…“ Tak vysvětluje autorka pohádkové knížky Psíkov, proč knihu napsala a nakreslila. Jde o autorské pohádky plné psích příběhů, které se odehrávají ve vesnici Psíkov a v nichž vystupují velcí, malí, chytří, zlobiví, snaživí i hladoví psi nejrůznějších plemen – moudrá Bobina, šišlavý Puf, Asta, Majda, Pajda... a vždy vyřeší nějaký problém.

Miroslav Sígl: Energetické obrazy pro oko i pro duši

Libuše Voldánová je naší sousedkou v pražském - malešickém paneláku. Potkáváme se takřka denně, když chodíme na  procházku se svými pejsky. Každý jinam a jinak daleko, protože mé nohy už mi tolik neslouží a navíc naše fenka – bílý pudl – je také líná stářím. Přesto se každý podivuje, když prozrazuji její věk: 17 let. Ale to jsem hovořil o naší fence. Paní Voldánová také na svůj věk nevypadá (*1950), počíná si velmi čile, což vůbec odpovídá jejímu naturelu: svým některým obrazům říká „energetické obrazy pro oko i duši“ – a ono to pojmenování jim opravdu sluší. Konečně, posuďte sami z několika málo ukázek.

Olga Szymanská: Krása a magie bulharského šperku

Náušnice, záušnice, závěsky, přívěsky, čelenky, náramky, náhrdelníky, pásové spony, prsteny, amulety, talismany nyní představuje Národní muzeum společně s Regionálním etnografickým muzeem v Plovdivu a Bulharským kulturním institutem v Praze. Bulharský lidový šperk, specifický tvary i výzdobou, mnohdy vycházející z archaicky středověkých, až antických vzorů. Zhotovován většinou ze slitin různých kovů, s menší či větší příměsí stříbra, někdy zlacen. Zdůrazněn pradávný aspekt nošení – víra v magickou moc v den všední i ve svátek: při narození, zásnubách, svatbě, úmrtí. Ženy si jím zdobily šat, přisuzovaly mu kouzlo zdraví, blahobytu, ochranu před zlem.

Jan Mandelík: Jan Řehounek – spisovatel a umělecký fotograf

Ve středu 28. března, tedy v den výročí narození spisovatele Bohumila Hrabala, se v nymburském Vlastivědném muzeu uskutečnil křest půvabné knížky s názvem Nymburkem ve stopách Bohumila Hrabala. Autorem knížky je stálý spolupracovník Pozitivních novin Jan Řehounek, jeho spoluautorem současný nymburský místostarosta Pavel Fojtík. Zatímco Pavel Fojtík nezapřel v první části knihy svoji profesi historika – napsal zasvěcený Hrabalův životopis s přihlédnutím jeho vztahu k Nymburku, Jan Řehounek se v druhé části představil nejen jako spisovatel, ostatně je to již jeho jednadvacátá knížka, ale také jako výborný fotograf.

Ilustrátoři Pozitivních novin se představují (6) Jan Hora

Jmenuji se Jan Hora. Narodil jsem se v Plzni roku 1952. Živím se jako strojvedoucí na povrchovém dole. Většinu života jsem prožil v Chomutově. Mám ženu Žofii a dcery Janu, Alici a Ivanku. Ivanka má literární ambice. Věnuji se téměř výhradně ilustrační tvorbě. Nejsem malíř, kterému se nejvíc daří, když má rozervané nitro z depresí. Já potřebuji ke své práci čas, klid a citové zázemí. Čas a klid kradu, kde se dá, citové zázemí mám ve své rodině.

Olga Szymanská: Smiřické svátky hudby

Lidé z Hradce Králové a Prahy i z ostatních krajin Čech a Moravy si již navykli zajíždět do Smiřic u Hradce Králové. Důvodem jsou zdejší Smiřické svátky hudby – letos již 9. ročník Mezinárodního velikonočního hudebního festivalu 2012 (31. března – 9. dubna). Krásná hudba opět rozezní prostory odsvěcené zámecké kaple Zjevení Páně ve Smiřicích, jejímž autorem je legendární architekt Kryštof Dientzenhofer. Svou velkolepostí – v knihách i mezi znalci se praví, že není jí rovné na sever od Alp – je kaple (s obnovenými varhanami) i s okolím přímo stvořena pro pořádání tak významné kulturní akce: s velkým parkovištěm, dále se zvláštním vchodem a trasou v prostoru zdejšího zámku s ojedinělou atmosférou, k šatně, spojené s výstavním prostorem.

Egon Wiener: Žitavské poklady v liberecké galerii

To máte tak. Když se sejdou dva, a to mimořádně chytří chlapi (u ženských to funguje už při jedné), pak se dílo daří. To, co předvádějí ředitelé Oblastní galerie v Liberci a Městských muzeí v Žitavě, nemá chybu a jen tak se u nás na českém dvorku nevidí. Umí úspěšně zviditelnit práci jimi řízených kolektivů, ukázat doma, ale i za hranicemi, čím se jejich galerie – kulturní instituce může pochlubit. A že je to víc než pravda, o tom jsme se mohli přesvědčit loni v Žitavě i Augsburgu a letos, právě v těchto dnech i v Oblastní severočeské galerii v Liberci.

Jan Maruška: Kapitáne, kam s tou lodí…?

Kapitán Ing. Petr Ondráček, CSc., oslavil počátkem února 63. narozeniny. Na tom by nebylo nic divného, kdyby je neoslavil sám, ačkoliv má ženu Jarmilu, 4 děti a vnoučata. Ale i to by se dalo pochopit, vždyť taková „pánská jízda“ je někdy fajn. On je však oslavil na jachtě. To je bezva, řeknete si, pohoda, palmy, slunce… Ale kapitán Petr Ondráček byl zrovna v den svých narozenin na jachtě Singa v Indickém oceánu, sám, bez cizí pomoci.

Ilustrátoři Pozitivních novin se představují (5) Radek Jílek

Mé jméno je Radek Jílek. Narodil jsem se v Poličce roku 1978. Tato má rodná hrouda si mě stále drží a nepouští mě. Vystudoval jsem zde základní školu, střední školu a střední odbornou školu obchodní. Takže stejně jako Michal Tučný jsem prodavač. Nyní však již 9 let pracuji v místním zdravotním zařízení jako slouha (zřízenec,sanitář). Jsem vlastníkem rodiny o velikosti táta, máma a čtyři děti.