Blanka Kubešová: Kam za divadlem aneb Viděli jsme za vás

Rubrika: Publicistika – Doporučení

Začnu ohlédnutím za listopadovými dny Festivalu německého divadla.

O jeho popularitě u nás svědčí skutečnost, že se v Praze pořádal letos už po desáté. Dvacet zdařilých představení od klasiků Schillera a Ibsena přes čtení nejoblíbenějšího švýcarského kabaretisty Emila Steinbergera byla
vyprodána dlouho dopředu, a co důležitějšího, v hledišti už nepřevažovalo starší publikum, jako tomu bylo na počátku.
Coby pocta Ch.Andersenovi se uskutečnila také dvě loutková představení. Především Cínový vojáček sklidil zasloužený úspěch u dětí i dospělých.
10.ročník Německého divadla v Praze zakončila diskuze V.Havla a Rich.-Weizsäckera v kostele sv.Anny vedená moderátorem Karlem Schwarzenbergem.
 
ČR se může pochlubit i dalším skutečným unikátem – je jím dětský pěvecký soubor Dětská opera Praha, ve kterém účinkují děti od 6-18 let. Možná nás překvapí, kolik radosti, opravdového zápalu a energie děti do svých výstupů vkládají. Dětské zpěváky si můžeme poslechnout třeba v Laterně magice v představení Brittenova Kominíčka pro děti i pro dospělé nebo v divadle Rokoko. Tam Dětská opera představí v novém pojetí Rybovu Českou mši vánoční, navíc oživenou i osobou skladatele.
 
Koho zajímá, jakou cestou směřuje herecký dorost, neměl by si nechat ujít Divadlo Konzervatoře v Žižkovském Divadle Járy Cimrmana ani to v Disku. Tady R.Queneau ve veselohře Zazie v metru podává svérázný pohled na Paříž 50.let. Jestliže se domníváte, že ji znáte, školačka Zazie vás lehce přesvědčí o omylu. Skoro máte chuť naskočit na její koloběžku, „profrčet“ kolem jaksi zbytečných pamětihodností města a potopit se do pařížského metra, které pulzuje svým vlastním životem.
Nesporným úspěchem je i absolventské představení Ťululum, ostatně tohle slibuje fraška G.Feydeau už ve svém názvu. Studenti do ní navíc vkládají své vlastní zkušenosti a inspiraci.
 
Ráda bych doporučila i některé z těch nesčetných tzv. malých scén, které u nás v průběhu 90.let vznikaly coby přímá reakce na potřeby dnešního diváka. Mezi ty méně známé a svým způsobem výjimečné patří Divadlo U Valšů v samém srdci Prahy v Domě Portus na rohu ul. K.Světlé a Betlemské. Pořádají se zde nejen filmová a divadelní představení, ale i koncerty a besedy.
Senioři navíc ocení i pro ně šitý začátek představení, hraje se většinou od 17 hodin. Hra A.Goldflama Stará bába tančí, inspirovaná povídkou B.Brechta a napsaná jakoby na tělo Lubě Skořepové, má v živé režii Akrama Staňka víc než šanci získat si i mladé publikum. Přestože si tu dramatik vzal na mušku vztah mladší generace k té odcházející, tady je to vztah dcery k matce, plný egoismu a nepochopení, nepřetrvá v nás tísnivý pocit a hra nepůsobí bezvýchodně. Naopak. Stará paní se totiž dokáže vzepřít a najde v sobě dost odvahy i energie žít si po svém, splnit si ještě nějakou tajnou radost nebo dávnou touhu. Chce se jí totiž žít, a to naplno.
Kdo si L.Skořepovou pamatuje z jejích posledních rolí nebo v roli Mydlibaby v Divadle v Řeznické, neodejde zklamán. Překvapivá je i mladistvá režie, snad toto slovo k téhle inscenaci i patří. „A to je celé poselství hry“, dodává Goldflam. „Žijte naplno, dokud můžete! Ke stáru život začíná, ne končí.“
 
V květnu si připomeneme sté výročí smrti norského dramatika a zakladatele realistického dramatu, H.Ibsena. Co je důležitější? Láska a dobro – nebo pravda za každou cenu? ptá se ve svém dramatu Divoká kachna a hned si dává jednoznačnou odpověď. Že pravda dokáže být i destrukční, si ověříme i my v inscenaci této hry v Divadle v Dlouhé. Tragédie posunutá do drastické tragikomiky dnešního diváka možná až zaskočí svým kritickým přístupem, symbolikou, poselstvím a aktuálností. Můžeme nesouhlasit s groteskními kostýmy J.Prekové, s těmi až nechutně vycpanými trikoty mužského hrdiny, ale i ony mají v tomto pojetí své místo. Výsledkem celého představení tak zůstává skvělá moderní tragédie jakoby podtržená řadou komických scén. O úspěchu svědčí i skvělé souznění jeviště s publikem.
V dnešní době obecného úpadku jazyka až téměř očistně působí na scéně tohoto divadla básnické dílo sv.Jana od Kříže Zářící noc s madrigaly V.France. Vřelost básnických skladeb, jejich čistota a hudebnost zasáhne i prozaickou duši a přinutí k hlubšímu rozjímání.
 
Jste dobyvateli, pánové? Domníváte se, že své ženy, milenky i sám svůj život máte pevně v rukách? Hra rakouského židovského dramatika a spisovatele Arthura Schnitzlera Duše-krajina neznámá ve Stavovském divadle se ze zdánlivě nezávazné konverzační hry vyvine v napínavé drama, překvapí hloubkou psychoanalytického pohledu a dokáže vám, že duše skrývá mnohá překvapení i pro otrlého záletníka.
 
Také hra Ch.Hamptona Nebezpečné vztahy, která na českých jevištích už téměř zdomácněla, v sobě pod zábavnou formou společenských intrik, rozkoše a hravosti skrývá poselství: „Rozkoš je jediná věc, co svádí obě pohlaví dohromady, přesto sama nestačí založit nějaký vztah.“ Uvidíte v inscenaci Činoherního klubu v režii L.Smočka.
 
Tak jako se před rokem hitem Divadla Bez zábradlístala inscenace režiséra R.Balaše Cikáni jdou do nebe, tím letošním se zdá být opět pod jeho vedením muzikál Donaha! na půdě Divadla na Vinohradech. Pikantní hit současné Broadwaye, jehož libreto vzniklo podle vynikajícího scénáře stejnojmenného britského filmu, tak dostal do ruky opět režisér a choreograf s vysokým smyslem pro nadsázku, humor a karikaturu některých jevů našeho života.
Nevím, dá-li se nazvat hitem hra, která loňského roku oslavila sté uvedení. Scény z manželského života dramatika Ingmara Bergmanna si v Nové zkušebně Divadla na Vinohradech v každém případě udržely svou návštěvnost i letos. Mohu dosvědčit, že divadelní zpracování v režii K.Kříže je stejně vzrušující a nervní, hledaná pravda a partnerské štěstí stejně vágní a neuchopitelné jako to ve švédském filmu 70.let s Liv Ullmanovou.
 
Jakousi stálicí Divadla pod Palmovkou zůstává klasické psychologické drama A.Millera Pohled z mostu, Kočka na rozpálené střeše T.Williamse, ale i Ubohý vrah P.Kohouta.
Co však absolutně nikoho nezklame a potěší milovníka všech žánrů, je Edith a Marlene E.Pataki. Od premiéry v 99.roce si sem diváci přicházejí poslechnout nejslavnější písně zlaté éry světového šansonu a nechat se dojmout osudovým setkáním „vrabčáka a dítěte ulice“ Edith Piaf s Marlene Dittrich. Skvělé výkony obou protagonistek sklízejí znovu a znovu burácivý potlesk a nadšení publika.
Novinkou Malé scény tohoto divadla se letošní sezonu staly Skvrny na slunci L.Laholy. Silný psychologický příběh o pomstě, lásce a přátelství a jejich zneužití je vyprávěn napínavě i s humorem a skrývá mnohá překvapení.
 
Zábavu a překvapení nabízí také Divadlo Na Fidlovačce nejen v oboru světoznámých muzikálů jako Funny Girl, Šumař na střeše nebo nesmrtelný Divotvorný hrnec Voskovce a Wericha se stejně nesmrtelným Čochtanem.
Od 44.r. cestuje a triumfuje hra F.Werfla Jacobowski a plukovník po všech světových jevištích. K úspěchu jí docela jistě dopomohly autorovy osobní zkušenosti, příběh z okupované Francie je doslova prostoupen biografickými prvky, i nezdolný, vítězící optimismus hlavního hrdiny, čtyřnásobného uprchlíka Jacobowskiho. V roli psané jakoby na tělo vyniká výkon T.Töpfera.
Už třetí sezónu se v Divadle Na zábradlí udržel tvrdý černý humor hry D.Gieselmanna Pan Kolpert v režii J.Pokorného. Kdo se chce bavit a zároveň ho jen tak něco nevyleká, ať se jde podívat!
Novinkou je naopak první dramatické dílko A.P.Čechova Platonov je darebák! Obyvatele ruské vesnice trápí kocovina z nenaplněných snů, tak typická pro Rusko 19.st. Jestliže vám hrdinové připadnou nějak povědomí, není divu, vždyť se k nim klasik celý život znovu a znovu vracel.
Dalším Čechovem na této scéně je lyrická komedie Strýček Váňa v režii P.Lébla, reflektující atmosféru společnosti na přelomu století.

Prožít napínavé dobrodružství ve společnosti Foglarových Rychlých šípů nabízí nejen dětem, ale i všem fandům a pamětníkům, divadlo
Rokoko. Po úspěšném prvním dílu máte příležitost obnovit si vzpomínky na mládí a po boku svých hrdinů si zabojovat s nepřítelem i nástrahami osudu.
 
Tak to je ve stručnosti jen malá všehochuť a ochutnávka letošní sezóny. Máte chuť rozběhnout se do divadla? Tak to je dobře!

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 22. 12. 2005.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.