| Stanislav Háber | Karel Kryl - legenda nekončí... | | 
| - Po smrti 3. marca v roku 1994 o ňom v novinách napísali:
- V duchu som pochválil Fun rádio, že konečne dali aj starého dobrého Karčiho, keď sa po pesničke ozval hlas moderátora: „ Práve sme z nemeckého Passau dostali smutnú správu. Dnes nadránom zomrel vo veku 50 rokov Karel Kryl...“
- Takmer som havaroval. Dobehol som do budovy Tlačovej agentúry SR s otázkou, či už o tom niekto počul. Všetci sa tvárili nechápavo. Vydávajúci vedúci smeny Meszáros ma presvedčil, aby som vydal správu o Karlovej smrti s odvolaním sa na zdroj Fun rádia. Urobil som tak.
"Symbol jedné generace, kontroverzní osobnost, provokující násilí a moc." (Denní Telegraf, 5.marca 1994)
Pamätám si to ako dnes. Šiel som z pohrebu Ladislava Mňačka z Krematória v Bratislave. Šoféroval som svoju Škodu 120 GLS, ktorá mala vtedy okolo pätnást rokov. Bolo to 3. marca 1994. Práve som z nábrežia gen. Svobodu vyšiel na Nový most smerom do Petržalky. Z rádia sa ozvalo: „Z rozmlácenýho kostela, v krabici s kusem mýdla, přinesl jsem si anděla, ulámali mu křídla...“ ► CELÝ ČLÁNEK
| | Karel Mašita | ČAS SE NEMĚNÍ | | 
| - Tuhle zase byly noviny, radia i TV plné toho, že se mění jakýsi čas. Prý letní za zimní. Anebo naopak – kdo se v tom má pořád vyznat. Samozřejmě jde pouze o jistý druh obyčejné neurózy těch jedinců, kteří pořád chtějí něco měnit. A jelikož to sami na sobě nedokážou, vybrali si k tomu něco tak neskutečného, jako je čas. Jenomže ty jejich „časy“ se možná mění, ale času se to určitě netýká. Stačí se jen trochu podívat do dávných kultur, které si tohle dávno vyřešily – a vždy v nehlubší úctě právě k tomu času. A platí to dodnes.
Tak například ve staré Indii bylo pojetí času a prostoru vskutku velkolepé. Podle tohoto pojetí svět existuje v nekonečném koloběhu čtyř věků (juga) - krta, tréta, dvapara a kali. Nejlepší z věků je krtajuga, který trvá 4 000 božských let. Další věky, stále horší a horší, trvají každý vždy o tisíc božských let méně. Každému věku předchází jeho úsvit a po něm následuje jeho soumrak. Jedno období čtyř věků, zvané velevěk (máhajuga) trvá celkém 12 000 božských let. Jeden božský rok se rovná 360 rokům lidským, takže jeden velevěk trvá 4 320 000 let. Pak se všechno opakuje na kvantitativně i kvalitativně vyšší úrovni. Avšak velevěk ještě nebyl tou nejvyšší časovou jednotkou. Dva tisíce velevěků, tj. 8 640 000 000 našich let, tvoří období zvané kalpa a rovná se dnu a noci - 24 hodinám velkého boha Brahmy.
► CELÝ ČLÁNEK
| | Alena Heinová | POZITIVNÍ NEGATIV | | 
| - Mezi tématy doporučenými přispěvatelům PN je jedno téměř vznešené: Výsledky vlastní badatelské činnosti. Téma jistě inspirativní, pochybuji však, že příspěvky překypující. badatel. Vzpomínám na svá studentská léta a později novinářskou praxi, kdy jsem v Divadelním ústavu studovala nezapůjčitelné materiály - a povinně musela v návštěvním listu vyplnit rubriku "badatel" svým jménem a příjmením. V ruce se mi kroutila propiska, v duši představa badatele jako důstojného hledače budoucích objevů, jelikož bádání po jedné z prvních Smetanových Libuší mi přineslo pouze nečekaný objev epochálního poprsí Kristiny Morfové.
Člověk dostatečně nezcestovalý skluzy akademických debat ani ve snu nepřipustí, že by se snad mohl vydat cestou badatele. Co by tam, prosím vás, dělal? A vidíte, přitom se právě na takovou cestu vydáváme každý a denně.
Ano, ano! Cožpak vy si nikdy nekoupíte tisk zvaný denní, tu a tam možná i bulvární (obojí se přece k sobě tak sourozenecky přimykají...), nezaboříte zrak do nějaké publikace, nezachytíte sluchem rozhlasové či televizní zpravodajství...? Zajisté ano. - Napište si - jen tak zkusmo - ke svému jménu ono důstojné:
- ► CELÝ ČLÁNEK
| | Vladimír Kulíček | Úvaha o myšlení a přemýšlení | | 
| - Mívám ve zvyku čas od času položit svým spolupracovníkům, známým dlouhodobým i náhodným za okolností, kdy je to vhodné, nějakou poměrně nečekanou otázku. Jednoduše ze zvědavosti. Není marné vědět, co si lidé o tom či onom myslí, jak uvažují, jaká je celková tendence v názorech.Uplyne určitý čas a z odpovědí se vyvine jakási soukromá anketa. Ta samozřejmě nemůže být reprezentativní, nejen proto, že je soukromá, ale i proto, že výběr respondentů je náhodný, nerespektuje požadovaný průřez vzděláním, věkem a zaměstnáním. Přesto lze někdy vyvodit z výsledků určitý závěr a srovnat jej se skutečností tak, jak ji kolem sebe běžně známe.
- Tak jsem se již před delším časem zkusil ptát, jaký rozdíl vidí moji respondenti mezi myšlením a přemýšlením. Hned úvodem je třeba říci, že podstatná část dotazovaných byla touto otázkou zřejmě zaskočena. Odpovědi jako „nač to chceš vědět?“ nebo „co je to za nesmysl?“ a jiné jim podobné naznačovaly, že jim v této otázce zřejmě není úplně jasno. Významná většina usoudila, že mezi obojím není zřejmě žádný, nebo alespoň podstatný rozdíl, jednoduše položili mezi oba pojmy rovnítko. Pokud někdo usoudil, že zde určitý rozdíl bude, obtížně definoval, v čem ten rozdíl v podstatě spočívá.
- ► CELÝ ČLÁNEK
| | Jan Drocár | Jak jsme si zrušili šlechtu | | 
| - Český národ se začátkem 20.století vzdal části svých historických tradic, když právním způsobem zapřel svou vlastní aristokracii. Šlechticům odepřel rodová privilegia, později i majetek, čest a nesporné zásluhy na budování české historie a státnosti. Přetržením kontinuity vývoje šlechty v roli spolutvůrců národních dějin došlo k nenahraditelné ztrátě duchovních a mravních hodnot, které dnes ve společnosti citelně chybí. To není příliš pozitivní zjištění.
Pozitivní okamžik může nastat tehdy, když se nám podaří vytlačit z našich myslí podvědomě odmítavý postoj k šlechtickému stavu. Dokonce někdy i nenávist, která byla národu po dlouhá desetiletí násilně vnucována a stále ještě je přiživována. A ve smrtelné kombinaci s typicky českými povahovými vlastnostmi - závistí a pocitem malosti – přiznejme si, vykonala své.
Obnovit vlastní historické povědomí, hrdost na české dějiny a zejména na osobnosti, které je po staletí tvořily - to bychom měli. A využít k tomu podávané ruky aristokracie, které dějiny někdy připravily prapodivné osudy. Stále však pro nás potomci starých rodů symbolizují vzájemnou politickou, kulturní náboženskou, ekonomickou i příbuzenskou propojenost minulého a současného. Oni své předky znají. Podělí se s námi o své historické rodové zkušenosti. Od nás možná stačí jen více chtít.
► CELÝ ČLÁNEK
| -
- aTeo: Poznámka pod čarou
- "Nemá-li nějaká činnost smysl, pak ani nemá smysl dělat ji dobře." Tuto poučku jsem si nahlas odrecitoval a pustil se do hodnocení favoritů. S neurčitou obavou, zda v mém případě nepůjde spíše o "znehodnocení" všech ostatních, které jsem si třeba jen nestačil přečíst. Kdybych chtěl svůj „čtecí deficit“ napravit, musel bych investovat cca 70 hodin čistého času. K dispozici mám pouhou jednu hodinu. Necelou. S odhodláním vyřešit neřešitelný úkol. Snad ti vybraní nepropadnou jakýmsi falešným představám, snad pro nevybrané nebude moje povrchní volba demotivačním faktorem. V podtitulu čtu "Perly PN" a tak mě nelogicky napadlo, jestli někoho třeba už logicky nenapadlo, že házení perel sv... ým potenciálním neČtenářům není marnost nad marnost a trápení ducha. Pročpak vlastně nikdo nevybere sám sebe? Že by falešná skromnost? My, příležitostní i soustavní psavci přece obecně vynikáme nízkou kritičností vůči svým výplodům. Jinak bychom je snad ani nezveřejňovali. Chvíli jsem koketoval s troufalou myšlenkou, vybrat výhradně sám sebe. Mé práce jsou přece nejlepší, ne?! Proč to ostatní hodnotitelé nerozpoznali, sakra?! J
- Ale teď už vážně. Abych se zhostil tohoto vpravdě pseudo-pozitivního úkolu, nezbylo mi, než postupovat negativně. To jest vyloučit to, co rozhodně nechci, spíše nechci anebo sice chci, ale nevím o tom, páč mi to jaksi, k vlastní škodě, uniklo. Navíc bez lítosti vylučuji tzv. V.I.P. a členy redakční rady, jakož i ty, kteří již sami hodnotili či byli vícekrát vyhodnoceni. S lítostí vylučuji též sebe, ačkoliv autovolba mi jako ironický fór nepřipadala špatná. Pochybuji však, že by v tomto prostoru někdo takovýto sebedestruktivní čin dokázal ocenit… J
- Terazky mi ale došlo, že jsem zparchantěle vyloučil i Pepu Fouska, jehož geniální člověčenství zůstává podle mého nedoceněno. A nejenom tady. Inu, stalo se…
- ■ Spot o Karlu Krylovi mě naléhavě oslovil. Znal jsem tuto rozporuplnou legendu osobně, jeho nenaplněné ambice a touhy, na nichž se nízce podepsal Václav I. Havel. Nepotřeboval konkurenta Krylova formátu a tak jej "diplomaticky" upozadil.
- ■ Karel Mašita mě už dlouhá léta fascinuje. Je na všem a na všech nezávislý. Snad je kapku závislý jen na své nezávislosti, ale to bych mu ani nevyčítal. Musel si svou svobodu vybojovat a vyvzdorovat. Tenhle chlap mě prostě baví.
- ■ Pak je tu moudrá paní Hájenka, pro níž mám obzvláštní slabost a rád jí naslouchám. Její syn Jakub je nepřehlédnutelný talent a prosadí se i bez mé podpory. Nepotřebuje mě, aby vyčníval do nadoblačných výšin.
- ■ Úvahu páně Kulíčkovu o myšlení nemohu vynechat. Četl jsem ji už třikrát a určitě ne naposledy. Navíc je pěkně oilustrovaná, že? J
- ■ Rád se též vydávám na výlety do historie se zkušeným průvodcem, panem Drocárem. Článek o zrušení šlechty se mě, vzhledem k barvě krve mých uherských předků a celkové zdegenerovanosti našeho rodu, osobně dotýká. Často mě napadlo, že jsem se měl narodit o dvě století dříve. To bych ale dnes byl regulérně mrtvý… tak raději ne!
-
- Považujete se za nadprůměrné psavce? Nenašli jste se zde? Štve vás to? Tak mi vynadejte!
|
Chcete se seznámit s FAVORITY dalších osobností spojených s Pozitivními novinami?
► FAVORITÉ - OBSAH ◄ |
