Nelez na net!

Rubrika: Literatura – Zábava

Když prohlížím inzeráty z druhé strany, je jich tu pár, co se mi moc líbí - ale zkušenost mi ukazuje, že zdání klame. Tak to zkusím obráceně:
Je mi 49, jsem dosud nerozvedená, ale žiju sama v družstevním 2+1, mám svoji práci i své koníčky, ale tak nějak nemám dost příležitostí vytáhnout paty z domova a vyběhnout dál mezi lidi. Spíše nevím kam, kterým směrem.
Navíc - seznamujte se někde, kde vás nikdo nezná a neví, že jste pro navázání nového hezkého přátelství volní!
Před časem jsem si napsala na malý lístek vedle kompu: NELEZ NA NET! - to když jsem si řekla, že je to děsně záludná technická vymoženost. Umím si poručit - občas se neposlechnu. Asi proto, že je příroda silnější než já, a já už dlouho neměla chlapa. Velkého, silného, chytrého, laskavého....no, asi ještě dlouho mít nebudu. VŠ, SŠ nad 189 cm podmínkou. Je mě kus obdařeného ženství :)))“

Mám kamarádku. Pavlínu. Veselá a chytrá holka, společenská a milá, hezká, vtipná, rozdala by se – bůh jí nadělil krásného chlapečka, když se podruhé vdala a všichni mysleli, že už  konečně šťastně. Ona věděla, že ne. Docela záhy. Ale dost pozdě, aby vzala nohy na ramena a utíkala, raději kamkoliv by ji nohy nesly, než zůstat se svým trápením v hnízdě, ze kterého se teplo vytratilo dřív, než se vůbec stačili zahřát.
Proč jsou ty chytré holky tak hloupé? No jo, teď mě napadá – jedno vysvětlení bych měla: Zatímco ty hloupé denně pohodily aktovku s moudrostmi za dveře a utíkaly za klukama, aby tam nabyly moudrost pro život důležitější - možná s obavou, že doma dostanou večer pár facek a nazítří kouli jako hrom, ty chytré a tatínkovy holčičky šprtaly slovíčka a rovnice a četly klasiky, protože jednou budou chtít toho nejlepšího chlapa, a takový bude chtít zase jenom tu ze všech nejlepší ženu.
No právě! ŽENU! Ne encyklopedii, ne almaru s bestsellery, nafoukanou a rozmazlenou. Puritánku, co bude ohrnovat nos nad každým živelným projevem zdravého mužství. Prudérní k tomu, takovou, co svoji cenu postaví na cudnosti, až jí nakonec nezbyde nic, než jen ta směšná neposkvrněná cudnost. A ke všemu zlému ještě svého génia zneužívající k ustavičnému vymýšlení fíkaných maskování, protože i ona je ve svém žhavém jádru žena živá, živelná a živočišná, žhnoucí a žárlivá.

Mám takovou kamarádku – to už jsem vlastně řekla. Pavlína. Mám ji ráda. Moc ráda. Protože ona má ráda mě. A vůbec jí nevadí, že jsem sotva prolezla základku a zmaturovala jen s odřenýma ušima.
S chlapama jsem nikdy nedělala žádné štráchy – ani teď je nedělám. Vím, že ještě před časem by na mě hleděla skrze ten svůj cudný závěs a já bych se před tou výčitkou trochu styděla. Máme to za sebou. Hodiny analýzy „života na pendrek“ nás hodně sblížily – hlavně ty o chlapech. V podstatě na ně máme obě stejnou pifku – ona, že ji žádný vedle sebe dlouho nesnese, já, že už nesnesu manýry toho svého.
 
Korunu našemu trápení posadil na hlavu náš společný přítel, růžový Pája:
„Mám totiž dojem, že v „hetero“ většina  mužů vymřela – po stolici: Prostě se všichni nějak posrali! Chlap je zkrátka přetvrdlá bačkora. Žádný gentleman a rytíř. Asi evoluce. Zbydeme si sami: ženy a gayové!  Což je také pěkný průšvih. Kdo nám bude vytvářet naše protějšky?“

Mám tři syny. Pavlína má také tři. Bože můj – neudělaly jsme někde chybu?
Dovolila jsem si malou dovolenou. Vážně jen malou. To aby se mi příliš dlouho nestýskalo. Ještě pořád jsme ze „života na pendrek“ zdaleka neprobraly všecko. Sotva jsem si dala sprchu, už jsem utíkala k Pavlíně. Poreferovat, jak to vedou holky jinde – ty, co je jim šum a fuk, jestli se dostanou do nebe. Tentokrát měla daleko větší novinku Pavlína. Dala si inzerát, ale jaký! Nevěřila jsem vlastním očím. Stálo v něm: Ale to už jsem vlastně taky řekla …

grafika © Mikoláš Medek

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 31. 07. 2006.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.